Další horké léto v Arménii

Další horké léto v Arménii

Ani letošní léto se od těch předešlých v Arménii příliš nelišilo a stejně jako v minulých letech pro něj byly typické pouliční protesty a policejní násilí. V poslední době se stává čím dál urgentnější hledání východiska ze začarovaného kruhu protestů a represí, aby se země mohla dále demokraticky rozvíjet a řešit své problémy nenásilnou cestou.

Věčný režim?

V Jerevanu se to stalo již tradicí: čtvrté léto za sebou zažívá hlavní město Arménie masové protivládní protesty. Tentokrát však nešlo protestujícím o sociálně-ekonomické problémy jako v minulosti, kdy se demonstrovalo například proti zvýšení cen za elektřinu či veřejnou dopravu, ale spíš o režim samotný, který udržuje svou pozici bez ohledu na nespokojenost velké části obyvatelstva. Demokratické způsoby vyjádření nesouhlasu přitom v zemi, kde se každé volby vyznačují vysokou mírou manipulace, prostě nefungují.

Příkladem z poslední doby může být referendum z prosince 2015, kdy nezávislí pozorovatelé, novináři a opozice shodně doložili velké množství narušení a machinací s výsledky. Díky takto zmanipulovanému referendu pak byly schváleny změny v ústavě, podle kterých se prezidentský model zřízení změní v parlamentní, což má umožnit současnému prezidentu Serži Sargsjanovi udržet se u moci i po vypršení jeho druhého a podle ústavy posledního prezidentského mandátu, tentokrát však ve funkci předsedy vlády.

 

Ozbrojený útok radikální opozice

Letos se část opozice zradikalizovala a aktivně proti režimu vystoupila. Protesty začaly 17. července po ozbrojeném útoku marginální opoziční skupiny pod názvem Sasna Crer na policejní služebnu, během kterého byl jeden policista zabit. Skupina asi třiceti ozbrojených mužů pak dva týdny držela rukojmí a jejich propuštění podmiňovala odstoupením prezidenta Sargsjana a osvobozením všech politických vězňů v Arménii. Zatímco se policie a členové Sasna Crer navzájem potýkali, začali lidé v okolí napadené policejní služebny demonstrovat.

Na výzvu skupiny vyjít do ulic a požadovat změnu režimu odpověděly stovky a pak tisíce lidí. Část z nich žádala bezpečnostní složky, aby se vyvarovaly dalšího krveprolití. Jiní protestující souhlasili s cíli, ale ne s prostředky skupiny Sasna Crer. Nakonec byli mezi demonstranty i ti, kteří prohlašovali, že současný režim nedal lidem jinou šanci než vzít do rukou zbraně. Celkově získává Sasna Crer oblibu u velké části arménského obyvatelstva zejména díky své vlastenecké rétorice a také faktu, že většinu z jejích členů tvoří veteráni války proti Ázerbájdžánu ze začátku devadesátých let. Skupina ostře kritizuje režim také kvůli ztrátě území během čtyřdenní války letos v dubnu.

 

Občanské protesty a policejní represe

Po dva týdny se u výše zmíněné policejní stanice a také na hlavních ulicích Jerevanu pravidelně shromažďovaly stovky až tisíce protestujících požadujících odstoupení prezidenta. Ačkoli probíhala většina protestů poklidně, došlo i k potyčkám s policií, a to zvláště v noci 20. a 29. července. Podle arménských lidskoprávních organizací a zprávy vyšetřovací mise Platformy občanské solidarity (Civic Solidarity Platform) byli sice někteří protestující agresivní, bezpečnostní složky se však ve velké míře dopouštěly nepřiměřeného násilí a mnoho lidí bylo také protiprávně zadrženo.

Mnoho záznamů ukazuje, jak během těchto nocí policisté a muži v civilu nejenom rozháněli protesty, ale také dále pronásledovali demonstranty a bili je železnými a dřevěnými tyčemi. Policie proti davu používala mimo jiné i omračující granáty, což způsobilo u některých lidí vážné popáleniny, a dokonce ztrátu oka u šestnáctiletého mladíka. Oběťmi tohoto bezohledného použití síly se stali i kolemjdoucí procházející centrem města.

 

Protiprávní zadržení a útoky proti novinářům

Podle oficiálních údajů bylo během dvoutýdenních protestů v Arménii zadrženo 365 lidí, lidskoprávní organizace však upozorňují na větší počet občanů, které bezpečnostní složky zadržely během údajné kontroly totožnosti a odvedly je do detenčních center mimo Jerevan, protože ta jerevanská byla již přeplněná. Nejenom že byla většina zadržení provedena bez jasné příčiny a bez dodržování náležitých právních procedur, lidé byli také často drženi v různých sklepích a dalších nevyhovujících místech. Někteří občané si stěžovali i na verbální a fyzické násilí ze strany policie.

Terčem policejního násilí se stali také novináři. Podle údajů mezinárodní organizace Reportéři bez hranic bylo během rozhánění protestů dvanáct novinářů zbito. Násilí bylo zvláště namířeno proti novinářům s kamerami, pravděpodobně s cílem znemožnit jim natáčení policejní akce. I v tomto případě byli hlavními útočníky muži v civilu, kteří bili novináře a ničili jejich techniku. Zatímco hlavní provládní média na začátku incidentů o událostech v Jerevanu mlčela a později o nich informovala výhradně negativním způsobem, nezávislá média byla hlavním zdrojem detailních informací.

 

Kam kráčíš, Arménie?

I když se ozbrojená skupina 31. července vzdala a většina zadržených demonstrantů byla po krátkém zadržení propuštěna, stále není jasné, kam Arménie po těchto tragických událostech směřuje. Přijde nová vlna represí, anebo se režim bude snažit najít kompromis s opozicí a arménskou společností? Zatím se zdá, že režim není připraven vzdát se části své moci a bude se snažit pokračovat cestou zdánlivých reforem. Zároveň je málo pravděpodobné, že vysoce postavení policisté a úředníci budou za protiprávní jednání hnáni k zodpovědnosti.

Co se týče pronásledování lidí, kteří se nezúčastnili násilného útoku na policejní stanici, ale protestovali v centru města, existuje obava, že se je režim chystá potrestat pod záminkou obvinění z „organizování masových nepokojů“. Politické procesy proti vůdcům opozice by pak znamenaly, že se arménský režim definitivně rozhodl vydat cestou autokratické vlády. A vzhledem k závislosti soudů na režimu a k tomu, že předchozí procesy proti představitelům opozice zdaleka neodpovídaly mezinárodním normám, lze očekávat, že tomu u nadcházejících procesů nebude jinak.

Ozbrojený útok a podpora části obyvatelstva by však měly režim upozornit, že mnozí občané již považují násilné formy protestu za legitimní nástroj boje proti režimu, který několik let ignoruje všechny požadavky občanské společnosti. Přišel čas, aby režim začal naslouchat svým občanům a provádět skutečné demokratické reformy, které by umožnily arménské veřejnosti vyjadřovat své názory pokojným a demokratickým způsobem.

 

ČvT v Arménii

Jako organizace, která se zabývá lidskými právy v Arménii, poskytoval Člověk v tísni již v minulosti podporu rodinám politických vězňů. Také nyní jsme se připojili k pomoci nespravedlivě stíhaným osobám, a to především finančními příspěvky na kvalitní právnickou asistenci. Zároveň podporujeme arménské organizace, které se nejen v tomto případě snaží o prosazení nezávislého vyšetřování jednotlivých případů a spravedlivé soudní řízení.

 

Přihlašte se a budete pravidelně dostávat Východoevropský žurnál:

 

Autor: Východoevropský program ČvT