Daniel Hůle: „Nové“ oddlužení nedává smysl. Poctivé dlužníky budeme bránit klidně i u Ústavního soudu

Daniel Hůle: „Nové“ oddlužení nedává smysl. Poctivé dlužníky budeme bránit klidně i u Ústavního soudu

29. 11. 2018

Schválená novela cestu k oddlužení podle vás nijak zásadně neulehčí, v některých případech může být podle vás dokonce rizikovější než za současné situace. Autoři nových pravidel naopak mluví o otevřené náruči pro dlužníky. Jak je možné, že se vaše pohledy tak liší?

Dnes je jasná bariéra ve výši 30 procent dluhů, které je třeba zaplatit. Když člověk v průběhu oddlužení neudělá nic špatného a zaplatí i o něco méně, tak soud mu na konci oddlužení schválí. Nově ta 30procentní podmínka u vstupu do oddlužení zmizí, ale bude tam nová – že dlužník musí zaplatit věřitelům minimálně to, co zaplatí na poplatcích insolvenčnímu správci. Musí se tedy zjistit, jestli dlužník bude mít na zaplacení zhruba 120 tisíc v příštích pěti letech. Bariéra pro vstup tedy byla pro většinu případů snížena.

Na konci oddlužení jsou ale nově nakumulované podmínky. Jednak tam je, že aby bylo oddlužení úspěšné, nesmělo být zrušeno, a další podmínkou je, že dlužník vyvinul maximální úsilí pro úhradu dluhů. A má se podle zákona za to, že tuto podmínku neporušil, pokud zaplatil alespoň 30 procent dluhů. Soudy budou muset rozhodovat, zda oddlužení na konci odsouhlasí, i když dlužníci udělali maximum pro zaplacení co největší části dluhů, ale nedostali se přes 30 procent.

Na začátku procesu tedy dojde k jednoduššímu vstupu, ale na konci pěti let splácení najednou budou muset soudy většinu případů individuálně posuzovat. Je otázka, jak se k tomu postaví. Už dnes to nevykládají jednotně. Prezidentka soudcovské unie, která věc konzultovala s několika soudci, se domnívá, že soudy se budou držet hranice 30 procent a jen výjimečně schválí oddlužení, při kterém bude zaplacena nižší část dluhů.

Podle zastánců schválených změn ale platí, že pokud lidé oddlužením projdou a insolvenční správce ho v průběhu splácení nezastaví, pak soudy nebudou mít důvod oddlužení neschválit.

Některé soudy k tomu rozhodování určitě přistoupí formalisticky a budou oddlužení povolovat na základě toho, že insolvenční správci oddlužení nezrušili a nechali dlužníky projít celými pěti roky až k rozhodnutí soudu. Insolvenční správci mají totiž dohlížet na to, zda dlužníci dělají maximum pro splácení dluhů – dostávají za to vysokou odměnu. Jakmile dlužník přestane plnit podmínky oddlužení, má insolvenční správce soudu navrhnout zrušení oddlužení nebo nějaké nápravné opatření. Pokud to neudělá, znamená to, že podle něj dlužník dělal, co měl. Ale co se nově stane, když nesplní dlužník tu podmínku na 30 procent splacených dluhů? O tom budou rozhodovat jednotliví soudci a nikdo dopředu neví jak.

Vezměte si našeho současného prezidenta. Má například pravomoc jmenování rektorů. Očekávalo se, že jmenování je formální. Najednou přišel Miloš Zeman, který říká, že prezident není automat na jmenování a má tam být projev jeho vůle. Stejně tak může přijít soudce, který řekne, že není automatem na rozhodování a že nedovolí, aby dlužníci byli oddlužení, i když nesplatí 30 procent, na které zákon myslí. Dopředu přitom není jisté nic, jen tu máme domněnky autorů pozměňovacích návrhů.

Možná mají poslanci i pravdu v tom, že soudy budou oddlužení nakonec bez problémů schvalovat. To ale svědčí jen o tom, že je naše justice formalistická. Ale zákon říká něco, co není jen formalistické ustanovení. A my říkáme: když se poslanci domnívají, že to soudy budou jen formalisticky potvrzovat, tak proč nemít zákon rovnou naformulovaný přesně a správně, aby v něm nebyl balast? Výsledek bude stejný a navíc předvídatelný. Oni říkají, že to bude psychologický apel, semafor pro dlužníka, aby si nemyslel, že má oddlužení zadarmo. Dělat ale z právní úpravy psychologický apel je absurdní, je to špatně. To má být vysíláno jinou cestou než prázdnými floskulemi v zákoně.

Celý rozhovor najdete ZDE
Autor: Měšec.cz