Díky doučování děti zažívají úspěchy ve škole

Pomůžeš mi, Honzo?

Karlova maminka vyšla ze zvláštní školy. Chtěla se vyučit cukrářkou, ale doma z toho nebyli nadšení. Tak pomáhala s péčí o mladší sourozence. V osmnácti letech začala pracovat jako uklízečka v nemocnici, o dva roky později se narodil Kája. Když začal chodit do školy, paní Martina se s ním pravidelně učila, Kája měl jedničky, sem tam dvojku. Pak přišla ve třetí třídě angličtina a ve čtvrté a páté trochu náročnější matematika. Kája se zhoršil, několikrát neměl úkol, protože s maminkou nevěděli co s ním. Naštěstí se našel dobrovolník Honza, který si s úkoly uměl poradit. Dneska chodí Kája do osmé třídy. Díky pomoci dobrovolníka má průměrný prospěch. Těší se, že se vyučí kuchařem a potom by si rád udělal nástavbu. Maminka ho v jeho rozhodnutí podporuje.

Dvojčata jdou do školy

Dvojčata Anička a Lenka nechodila do školky a maminka se jim nevěnovala tak jak, jsme zvyklí. Možná nevěděla, jak na to, možná řešila jiné problémy a na takové věci prostě nezbyl čas. Holky se do školy moc těšily, v září hrdě nastoupily do první třídy, ale počáteční nadšení rychle vystřídalo zklamání. Spolužáci byli o moc napřed, ze školky a od maminek znali barvy, čísla, některá písmenka, zvířátka, od malička si vybarvovali a malovali. Anička s Lenkou doma pastelky neměly, ani pexeso, ani moc hraček. Sice se o sebe i o mladší sestru Báru uměly docela dobře postarat, uklidit, pomoct s vařením i zatopit v kamnech (což by jejich vrstevníci sotva zvládli), ale za to se ve škole neznámkuje. Není velkým překvapením, že holky škola přestala bavit, ještě než došlo na úplně první vysvědčení. V prvním pololetí první třídy jednoznačně převažovaly čtyřky. Cítit se někde od začátku jako ten nejhloupější nikoho nepovzbudí, ať už je vám šest nebo dvacet. Zázraky se obvykle nedějí, takže ani s pomocí dobrovolnice se nepovedlo zabránit propadnutí na konci školního roku. Dobrovolnice Eva svého času ale nelitovala. Lenka s Aničkou v ní našly kamarádku i spojence. Eva holkám ukázala, že učení může být i zábava, pomohla s úkoly a jejich maminka měla možnost „okoukat“ jak s holčičkami pracovat.

Lucka to nevzdala

V deváté třídě měla Lucie velké potíže s matematikou a fyzikou, sama se na nás obrátila, že by potřebovala s učením pomoct. Rodiče její rozhodnutí podporovali. Lucka si přála pracovat s dětmi v dětském domově, proto se rozhodla pro obor sociální péče. První rok studia vůbec nebyl jednoduchý, Lucka si na středoškolský systém špatně zvykala a přes podporu dobrovolnice měla na vysvědčení několik nedostatečných. Řešili jsme, jestli přestoupí na školu, kde studium nebude tak náročné nebo bude ročník opakovat. Rozhodla se, že na škole vytrvá. V dobrovolnici Martině měla velkou oporu a nakonec to společně zvládly. Na trojky. Dnes je Lucce devatenáct a čeká ji maturita.