Dluhové poradenství ve věznici Ostrov

Publikováno: 3. 5. 2017 Doba čtení: 3 minuty
Dluhové poradenství ve věznici Ostrov
© Horst74 – Vlastní dílo, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2576698

Od ledna letošního roku funguje projekt „Na cestě“ i v Nápravně výchovném ústavu Ostrov. Vlastní práce s klientelou započala kvůli objektivním potížím až sice až únoru, ale malé zpoždění se podařilo posléze opět dohnat. Ze strany odsouzených je o náš projekt veliký zájem a přesto, že na nejbližší období je již plně obsazený pořadník, hlásí se průběžně stále noví zájemci. Velkou zásluhu na tom má také pomoc kolegyně Zuzaně Huňkové, sociální pracovnice věznice.

Význam projektu tkví v tom, že odsouzení získají lepší přehled o své finanční a zejména dluhové situaci, o níž toho zpravidla vzhledem ke své izolaci od okolního světa mnoho nevědí. Oproti práci „tam venku“, je situace složitější tím, že se pohybujeme v režimu věznice, kde platí přísná pravidla kontroly a striktní postupy při vyřizování i běžných banalit. Tak i o běžnou maličkost si odsouzený musí zažádat prostřednictvím sociálního pracovníka na předepsaném formuláři buď u daného oddělení pokud jde například o dotaz, nebo v případě i bagatelní platby z Centrální evidence exekucí je nutno prostřednictvím ekonomického odboru požádat velitele věznice, který rozhoduje na základě doporučení příslušného oddělení a dále na základě vyjádření vychovatele odsouzeného. Velitel věznice pak, je-li kladné, rozhodnutí postoupí řediteli věznice, který jej opět může potvrdit a zamítnout. Pochopitelně každý má na vyjádření i několik dní a tak vždy trvá nějaký čas, než klient zjistí, zda byl ve svém snažení úspěšný. To se samozřejmě odráží v celkovém pocitu z plynutí času zde. Věznice má vůbec jiný čas, než na jaký jsme zvyklí z běžného života. Na vše je zde čas a nikam se nespěchá, protože není kam spěchat. Snad to nevyzní příliš cynicky a provokativně, když konstatuji, že v jistém smyslu působí relaxačně. To platí spíše při krátkodobém pobytu, dlouhodobě, jak je i na některých klientech patrné,  je účinek tohoto rozvolněného plynutí času spíše deprivační. Nuda, „neodsýpání dní“, ubíjející stereotyp, nemožnost se aktivně zapojit do řízení vlastního života, nepřítomnost blízkých vztažných osob, to je asi nejtěžší část zde odpykávaného trestu. Zde patrně pramení zájem i o projekt „Na cestě“, protože umožňuje našim klientům aktivněji se zapojit do řízení svého vlastního života. Je to pro ně jedinečná příležitost, kdy mohou vystoupit z trpné situace pouhých objektů, z masy zatracených a alespoň na pár okamžiků se navrátit ke své bytostné subjektivitě, být sobě sami sebou a z existencionálního stanoviska aktivně řídit svůj sebe-projekt. Neopomenutelný je ještě jeden aspekt a to je prvek naděje, naděje že tenhle zlý sen skončí a oni budou v budoucnu na svobodě moci vést normální život běžných občanů, tedy v kontextu našeho projektu řádných občanů bez dluhů, které by je ničily po zbytek života. Dlužno však s jistou dávkou realizmu a bez postranního cynizmu konstatovat, že zdaleka ne každému z nich se to asi v budoucnu splní.

A to je druhá strana mince, respektive očekávání a mnohdy nerealistické představy klientů, kdy vzhledem k způsobu života, který je přivedl až na toto místo i bezprostředně k událostem, které vedly k jejich zajištění ve výkonu trestu, jsou většinou zcela odříznuti od reality. Existují samozřejmě i světlé výjimky. Daleko častěji  jsou však mnozí klienti sami překvapeni, kolik exekucí je proti nim vedeno. Následně upadají do skepse a letargie, vzdávaje se už předem bez boje. Jako růžový plakát, pak proti tomu působí idealizovaný obraz budoucnosti, do kterého si odsouzení povětšinou promítají svá toužebná přání a idealizované představy, jenž ale nemá šanci obstát při střetu s realitou vnějšího světa. Je bytostným psychologickým  projevem našich klientů z věznic, že jejich pocity se potácejí mezi dvěma extrémy od deprese k euforickým  vizím, v nichž vystupují jako idealizované obrazy sebe sama. Naším předním úkolem je zejména vrátit je do reality tohoto světa a připravit je na zlatou střední cestu, práce odříkání a možná v budoucnu, povedou-li řádný život, i oddlužení.

Autor: Lukáš Hanzl, Odborný poradce

Související články