Doučování: Jaký byl loňský školní rok?
Publikováno: 27. 7. 2018 Doba čtení: 5 minutPředstavte si třídu plnou dětí, které naši dobrovolníci doučují. Ono to tak v individuálním doučování samozřejmě není, ale kdyby ano, konaly by se zde na konci školního roku, jako v každé správné třídě, třídní schůzky. Tohle by zaznělo v pražské „třídě“.
Zdeněk: Zdeněk mě pokaždé obejme. Často mi říká, že nechce „bejt hloupej“ a děkuje mi, že ho učím. Nikdy nezapomenu jeho upřímnou radost, když sám přečetl celou knížku o medvědovi a jeho sousedech králících!
Honza: Přešel do individuálního doučování ze skupinového. Chodí do 6. třídy, trpí poruchami učení jako je dysgrafie, dyslefie a dyskalkulie. Je ale velmi snaživý a hodný, od září ušel obrovský kus cesty a to především v matematice a češtině. Získal více sebevědomí.
Jana: U ní funguje doučování skvěle, což poznáte i tak, že se během něj pravidelně ozývá z kuchyně nezadržitelný smích. Hned po prvním setkání s dobrovolnicí se začala těšit do školy, více baví se spolužáky, kteří jí sami nabízejí při vyučování pomoc. Je skvělé, že paní učitelka je tak laskavá, že jim to dovoluje.
Petra: Po dvou měsících doučování se dostala na střední hotelovou školu.
Soňa: Soňa si hodně sedla se svojí dobrovolnicí. Doučování zde funguje i trochu jako mentoring.
Jarda: Jarda nosí domu jedničky nebo dvojky. Podle paní učitelky je od chvíle, kdy se začal doučovat, vidět velké zlepšení, a to především v samostatnosti. Už sám oslovuje ostatní děti.
Lenka: V pololetí mi paní učitelka říkala, že se prospěch Lenky se sice markantně nezvedl, ale vidí u ní velký posun v kázni. Lenka je například schopná sedět celou vyučovací hodinu v lavici, což dříve nebylo pravidlem. Je schopná se bez problémů dohodnout se svými spolužáky, pokud má na něco jiný názor. To je taky změna k lepšímu, bývalo u toho bylo hodně křiku.
Hana: Hana chodí první rokem na učňák. Vyrůstá v rodinném prostředí, které není příliš příznivé. Nejen, že se před půl rokem dozvěděla, že jsou ona i její bratr adoptovaní, a že je její bratr nevlastní, ale maminka má navíc velké zdravotní potíže. Hana má problémy hlavně s matematikou, ale lepší se. Z pětky to vytáhla na trojku. Spolupracuje s výbornou dobrovolnicí Janou, která je takovým stabilizačním prvkem a Hanka v ní má dobrou parťačku. Jana má jasně nastavené hranice, ale zároveň jen pár slovy dokáže Hance pomoci i v osobních záležitostech.
Petr: Petr chodí do 5. třídy. Na svoji dobrovolnici si musel chvilku počkat, ale stálo to za to. Jmenuje se Radka a je Petrovi hodně podobná. Je stejně milá a zlatá. Hned si k sobě našli cestu, Radku doučování naplňuje a Petr ji má rád. Vždy za oknem vyhlíží, jestli už jde. Paní učitelka Petra poslední dobou velmi chválí a říká, že i za dva měsíce doučování vidí velký pokrok. Petr má ADHD a často zapomíná, tudíž je pro něj učení složité. Nicméně se nemusí bát, protože Radka je odhodlaná a chce s ním pracovat dál.
Tomáš: Tomáš chodí do 4. třídy a letos to měl opravdu těžké. Trpí těžkou formou ADHD, což mu někdy značně ztěžuje komunikaci s okolním světem. Navíc si letos prošel s maminkou azylovým domem. Blýskat na lepší časy se začalo ve chvíli, kdy potkal Kláru, která ho doučuje. Podle slov Tomášovo maminky je tak skvělá a trpělivá, že musí být světice. Školní výsledky má jako na houpačce, ale to je dáno mimo jiné i tím, že Tomáš vydrží bez podání léků spolupracovat každých 90 minut. Tomáš s Klárou pokračují dál, maminka je nadšená.
Stella: Stela chodí do 7. třídy a ji hrozila pětka z matematiky, češtiny a angličtiny. Chce být televizní reportérkou, ráda čte, ale přiznává, že hodně věcem z češtiny nerozumí. Také ji baví dějepis a občanka. Maminka Stelly má jen základní vzdělání, a to ještě pouze ze zvláštní školy, kde však prospívala s jedničkami. Škoda, že nikoho tehdy nenapadlo přezkoumat, jestli tam Stellina maminka opravdu patří. O doučování se dozvěděla ve škole a hned tuto možnost využila. Doučování probíhá v Městské knihovně, protože doma na to není prostor. Za necelý rok se Stelle podařilo výrazně vylepšit známky z matiky, i z češtiny. To dělá radost nejen jí a její mamince, ale i jejím učitelkám, se kterými je
Dan: Dana doučujeme od 1. třídy, kdy o to požádala jeho třídní učitelka. Má problémy se čtením a trochu i se psaním. Důvodem je zanedbaná péče v dětství, protože jeho matka s ním do čtyř let nemluvila. Někdy v tu dobu byl z péče matky odebrán a nyní žije se svojí babičkou. Dan má nedostatečně vyvinutou sluchovou analýzu, díky čemuž potřebuje speciální péči. Tu mu mimo jiné poskytuje skvělá dobrovolnice Petra, která s ním pracuje už druhý rok. Procvičují spolu rozpoznávání a opakování slov, čtení nebo opisování textů. Od druhého pololetí si přibral ještě jeden doučovací den, který je zaměřen speciálně na čtení. S učitelkou jsme v kontaktu, pravidelně nás informuje, co je ve škole nového.
Kristián: Sedmou třídu zakončil reparátem, který díky doučování zvládl. Po krátké pauze pokračuje, momentálně se zaměřujeme na matematiku a češtinou. Na doučování se těší, momentálně uvažujeme o tom, že bychom ho zařadili do kariérního poradenství.
Zuzana: Zuzka svojí výjimečností vybočuje z řady. Při doučování například stále častěji využívají pomoc „staršího kamaráda“. První takové setkání proběhlo ještě v zimě, kdy spolu se svojí starší sestrou, která se k nim někdy přidává, byli bruslit.
Antonín: Antonín chodí do třetí třídy a s nikým nikdy neprohodil víc než dvě slova. Ale nám výslovně, tedy slovy a zcela zřetelně, řekl, že nechce, aby doučování skončilo. Během doučovacích hodin stále více mluví!
Kateřina: U Káti se doučování projevuje tím, že postupně ztrácí strach z neúspěchu. To potvrzuje i její paní učitelka, podle které už není tak úzkostná, jako dřív!