Dvacetiny bez dortu: Jak Bělorusko trestá studentské vůdce

Dvacetiny bez dortu: Jak Bělorusko trestá studentské vůdce

28. 6. 2021

Koncem března podala běloruská prokuratura k soudu obžalobu ve věci tzv. Studentského procesu. Na soudní líčení čeká už téměř pět měsíců 11 vysokoškoláků a jedna vyučující. Několik z nich stihlo mezitím oslavit narozeniny, i když bez rodiny a bez dárků. Na politické vězně se vyvíjí psychologický nátlak i v podobě zákazu návštěv a zadržování nebo zabavování korespondence, často argumentovaný koronavirovými opatřeními. 

„Janě bylo v lednu dvacet a naši kamarádi ji hrozně chtěli předat dort. Zkoušeli to natřikrát – přinesli nejdřív domácí, pak kupovaný dort, pak zákusky. Ale ve výsledku se k ní nic z toho nedostalo,“ říká Darja o jedné ze zadržených studentek.

Jana se na jaře před volbami podílela na dílně pohledů politickým vězňům. Těch bylo tehdy jen okolo dvaceti, a studenti je podpořili stovkami originálních psaní. Darjino jméno v procesu taky figuruje, stihla ale z Běloruska uprchnout. Stihla také dostudovat, na rozdíl od více než 130 vysokoškoláků, které z politických důvodů od loňského roku vyloučili. Je jí, stejně jako nejstaršímu ze zadržených studentů, jednadvacet.

Devatenáctiletou Lízu vyloučili ze školy ještě před volbami, poté, co v dubnu loňského roku organizovala kampaň za zavedení distanční výuky. „Tehdy prezident tvrdil, že žádný koronavirus neexistuje. Bylo mi líto zvlášť vyučujících, z nichž někteří byli v důchodovém věku. Vyzývali jsme k bojkotu prezenční výuky a rozdávali roušky před univerzitou. Spousta studentů pak opravdu zůstala doma, a škola nakonec distanční výuku zavedla, ale mě vyloučili.“

Většinu zadržených a vyloučených studentů spojuje vazba na Běloruskou asociaci studentů (BSA), která je největší organizací sdružující mladé aktivisty a aktivně se zapojila i do loňských protestů. Režimu byla ale nepohodlná dlouho před nimi.

Založená byla na konci osmdesátých let na protest proti povinné výuce vědeckého komunismu, v devadesátých letech pak bojovala za lepší podmínky pro studenty a propagovala běloruskou kulturu a jazyk – pořádala kulturní akce a vydala také například několik slovníků. Po příchodu Lukašenky na ní dolehly represe, a v roce 2001 byla zbavená registrace se zákazem činnosti na patnáct let.

V roce 2016 byla BSA obnovena v návaznosti na vlnu studentských protestů proti zavedení placených opakovaných pokusů u zkoušek. Začala znovu vydávat noviny, organizovat školu pro mladé novináře a Akademii studentských vůdců, která umožňovala realizovat studentské projekty s podporou zkušených mentorů. Studenti právních oborů založili bezplatnou poradnu pro spolužáky z jiných škol, aktivisté z BSA vytvořili slevovou kartu pro studenty inspirovanou ISIC, pro kterou získali řadu partnerů.

Studenti z BSA kandidovali i do parlamentu – zasazovali se proti zpřísňování povinné vojenské služby a platnému zákonu o přiřazování pracovních míst absolventům, kteří vystudovali bezplatně.

Aktivisté vnímají BSA jako odborovou organizaci. Protože studentské samosprávy se na rozhodovacím procesu v univerzitách nepodílejí, zasazovala se právě BSA o zachování akademických svobod či implementaci Boloňského procesu. Několik let byla organizace relativně tolerována, ne ale podporována – nemohla například organizovat akce přímo na univerzitních půdách.

Po prezidentských volbách se ale kvůli podpoře protestů znovu zařadila na černou listinu. Na jednotlivých univerzitách začaly vznikat samostatné stávkové výbory. I když byly spojeny s BSA, prezentovaly se nezávisle, aby represe nedolehly na hlavní aktivity organizace. To se ale nepodařilo, a většina studentských vůdců z BSA jsou buď v zahraničí nebo čelí obvinění z organizace masových nepořádků. O důkazech proti účastníkům Studentského procesu se zatím moc neví, protože vyšetřování probíhá v utajeném režimu, ale hrozit jim mohou až tři roky vězení.

Navzdory tomu aktivisté v krizovém modu pokračují. Padlo rozhodnutí, že veřejně budou vystupovat jen ti, koho ze škol už vyloučili. Má to i pragmatické důvody: když všechny zbývající členy vyloučí z univerzit, nezůstane jim moc způsobů, jak dál mezi studenty působit. Represe pokračují, ale díky bezpečnostním opatřením se snížily. Když si ale dvě studentky oholily hlavy v rámci happeningu na podporu účastníků Studentského procesu, byly hned vyzvány na „besedu“ do prokuratury – byly upozorněny, že by mohly čelit trestní odpovědnosti.

„Do voleb byla část členů na represe připravena a část nevěděla, do čeho jde. Ti, kdo byli připraveni, jsou teď ve vězení nebo za hranicemi. Pro ty ostatní najednou represe přestaly být něco, o čem slyšeli z roku 2010. Teď vědí, jak funguje jejich dynamika. Ke stávkovému výboru naší univerzity se noví lidé nepřidali a staří se unavili. Takže jako celá běloruská občanská společnost teď čekáme na nějaký jarní zázrak, který by nám vrátil naději,“ říká bývalá studentka Lingvistické univerzity Anastasia. Před zadržením se v listopadu tři dny skrývala v bytě sousedů, odkud posléze uprchla do Ukrajiny. 

Text je součástí aktuálního Bulletinu pro školy, který se věnuje aktivnímu občanství. 

Autor: autorka je spolupracovnice Centra pro lidská práva a demokracii