Hra s dobrými otázkami pomáhá zapojit všechny žáky

Jako středoškolský učitel jsem se na jaře 2018 zúčastnil přípravy kurzu Otázkami k rozvíjení demokratických hodnot. Během jednoho ze setkání jsem si společně s dalšími účastníky zahrál deskovou Hru s dobrými otázkami, při níž jsme se přes dvě hodiny bavili o tématech spojených s rasismem, xenofobií, extremismem apod. Princip hry mě velmi zaujal a inspiroval k tomu, abych si systém hraní uzpůsobil svým aktuálním potřebám ve výuce. Vytvořil jsem tedy vlastní podobu hry, kterou jsem posléze využil jako náplň motivační hodiny k tématu náboženství. Snížil jsem počet hracích políček, změnil jejich uspořádání a vymyslel nižší počet otázek, které byly méně časově náročné. Díky tomu se hra dala zvládnout i s reflexí během jedné vyučovací hodiny.

Trochu jsem se obával, zda v průběhu hraní nenastane nějaký zádrhel, který by mě od využití této metody příště odradil. Nakonec jsem hru vyzkoušel ve čtyřech třídách Karlínské obchodní akademie (ve druhém a čtvrtém ročníku) a doslova mě nadchlo, jak se vše vydařilo. Žáci byli aktivní, bavilo je to, občas si vyslechli někoho, s kým se jinak tolik nebaví, a výrazně se během hry zmenšily rozdíly mezi hovornými a tichými žáky. Pro mě bylo přínosné, a leckdy i překvapivé, sledovat práci skupinek a v příhodných chvílích naslouchat odpovědím jednotlivců. Ze zkušeností kolegů z jiných škol vím, že stejný úspěch měly další verze hry také na druhém (a dokonce i na prvním) stupni základní školy.

A jak se teda jmenuješ? Co je reinkarnace?

Jak konkrétně probíhala má hodina? Žáci se rozdělili do tříčlenných skupin, rozebrali si herní sety, vyslechli stručná pravidla a pak už začali házet kostkou a přesouvat své figurky na různě barevná políčka. Podle barvy, na niž se postavili, si vzali kartičku s otázkou, případně i s drobným úkolem. Díky odlišným typům úloh mohli ukázat své znalosti, vyjádřit názory, zamyslet se nad některými problémy a také lépe poznat své spolužáky. „Ty máš druhé jméno? A jak se teda jmenuješ?,“ ptal se udiveně jeden chlapec spolužačky, když je kartička nabádala k zamyšlení se nad křestními jmény.

Kartičky obsahovaly například následující zadání: Uveďte období českých dějin, kdy byla potlačována náboženská svoboda. Zamyslete se, co člověku dává víra; proč lidé potřebují věřit? Myslíte si, že knězem by měl být výhradně muž? – odpověď zdůvodněte. Co je reinkarnace? Společně si řekněte, zda věříte v „minulé životy“. Vědomostní otázky, u kterých si nebyli studenti jistí, jsme pak probrali při společném rozboru hry.

Učitel jako pozorovatel

Hra sice počítá s vítězstvím toho, kdo první dorazí do cíle, ovšem důležitější bylo (i pro samotné žáky), že se hráči pobavili o tématu, které se obvykle nestává námětem rozhovorů mladých lidí. I já byl mile překvapen, jak hluboce se někteří nad vybranými otázkami dokáží zamýšlet. Velmi příjemné také bylo, že téměř veškerá aktivita spočívala na žácích a já byl spíše v roli pozorovatele. S nadsázkou by se dalo říct, že ve větší části hodiny žáci intenzivně pracovali, zatímco učitel nedělal nic. Po ukončení hry zástupce každé skupiny zmínil, co ho zaujalo. Následně se v dalších hodinách postupně objevovaly věci, které jsme řešili ve hře. Jednotlivé střípky tak postupně zapadaly do ucelenější mozaiky.

Hrát se dá o různých tématech

Největším přínosem této metody práce je podle mě maximální zapojení všech žáků, jejich vysoká aktivita a vzbuzení zájmu o zdánlivě neatraktivní oblast. A když si učitel vyrobí herní plán, který mu vyhovuje, může průběžně vymýšlet otázky z různých oblastí a využít obměněnou hru vícekrát. Vstupní investice (v podobě času stráveného sestavováním vhodných úkolů) sice není zanedbatelná, přesto si myslím, že se učiteli vrátí.

Práci může učiteli usnadnit nabízený kurz Otázkami k rozvíjení demokratických hodnot, v němž účastníci získají nejen spoustu informací, ale i základní verzi hry. Tu si každý vyzkouší a následně může vytvořit variantu vlastní. Díky společnému sdílení mezi účastníky se vlastně dostane k několika verzím hry, z nichž si určitě vybere. Napadá mě, že další úpravy hry bych použil například během třídnických hodin.

Nemalým bonusem hry je totiž skutečnost, že se žáci lépe poznají a učitel má možnost pozorovat, jak komunikují v malých skupinách. A být třeba příjemně překvapen, jak hluboce se někteří nad vybranými otázkami dokáží zamýšlet.