Jak dlouhá cesta je od pětek k vyznamenání?

Publikováno: 19. 7. 2016 Doba čtení: 2 minuty
Jak dlouhá cesta je od pětek k vyznamenání?
© ČvT archiv

Občas ve své práci ztrácím jistotu, zda to co v rámci programu podpora vzdělávání děláme, má smysl, někdy za velkým úsilím mým, dobrovolníků, spolupracujících učitelů a vlastně i doučovaných dětí stojí jen malé pokroky. Ale pak jednou za čas přijde nový impulz, díky kterému se ujistím, že i po malých krůčcích lze dosáhnout velkých změn, někdy i tak velkých, že by jim nikdo ještě před rokem vůbec nevěřil.

A pro ty, kteří také občas zaváhají nad tím, jaký to má celé smysl, tady mám jeden příběh.

 V listopadu roku 2014 začalo doučování jedné dívky ve 2. třídě (říkejme jí třeba Adélka) Měla velké problémy se čtením, psaním, plavala ve veškeré gramatice a počítání do 100 byl nezvladatelný úkol a o násobilce ani nemluvě. Doučování se nejednou rušila, Adélka byla často nemocná, její školní docházka se stále zhoršovala a tím se zhoršoval i školní prospěch.  S dobrovolnicí jsme zvažovaly, že spolupráci ukončíme, že to nemá cenu. Nakonec jsme to po prvních pár neúspěších nevzdaly a jsem za to moc ráda.  Postupně jsme došly společně s maminkou a p. učitelkou k závěru, že Adélky největší problém je strach, který má z neúspěchu a vlastně tak nějak i ze školy. Do konce školního roku se už nepodařilo dohnat vše, co zameškala, a tak se domluvilo, že bude nejlepší, když si druhou třídu zopakuje.

Hned od září se začalo znovu s doučováním tak, aby hned od začátku měla Adélka při učení co největší podporu. Adélka dobře zapadla do kolektivu spolužáků, aniž by někdo řešil, že je Romka nebo že něco neumí. Postupně začínala zažívat malé úspěchy, do školy se přestala bát chodit, žádné bolení bříška po ránu. V žákovské knížce se začalo objevovat čím dál tím víc jedniček a Adélku učení začalo bavit a do školy nejen, že se nebála chodit, ale dokonce se i těšila. Na doučování si začala říkat sama o více a těžší příklady na procvičování, na prázdniny chtěla extra úkoly. 

A jak to celé dopadlo? Pětky se proměnily na jedničky, k vysvědčení přibyla i pochvala třídního učitele a z Adélky je šťastné zdravé dítě, které se bude opět po prázdninách těšit do školy.

A to přeci má smysl!

Autor: Tereza Babcová, koordinátorka podpory vzdělávání

Související články