Jak Katka z Číny začala doučovat přes půl světa

Ahoj, jmenuju se Katka Kocánová a je mi 27 let. Chodila jsem na ČVUT FEL v Praze, kde jsem studovala energetiku se zaměřením na využití energie a ekonomiku využití energie. Momentálně si dělám dálkově další vysokou školu – VŠTE v Českých Budějovicích, obor Pozemní stavitelství. Tím se dostávám ke svým koníčkům. Můj koníček je vlastně se neustále učit 😊, proto jsem se rozhodla nastoupit na další vysokou školu, která skvěle doplňuje moje vzdělání z FEL ČVUT.

A mezi další moje koníčky patří cestování. To je moje obrovská vášeň.

Proto jsem strávila poslední dva roky v Číně. Konkrétně ve městě Suzhou v provincii Jiangsu. Manžel dostal nabídku na dvouletý kontrakt v době, kdy jsem byla těhotná s naší dcerou a vzhledem k tomu, že mě čekaly mateřské povinnosti, přišlo nám to jako skvěle využité dva roky a nabídku jsme přijmuli.

Na Číně mě nejvíc překvapila komplikovanost života pro člověka, který pochází z úplně jiné kultury a zeměpisné šířky. Najednou jsme se ocitli s tříměsíčním miminkem ve světě, kterému jsme ale vůbec nerozuměli. Neuměli jsme přečíst jediný nápis, v obchodě jsme nevěděli, co kupujeme, nedokázali jsme se nikde domluvit, angličtina nezabírala. Měli jsme s sebou malé (blonďaté a modrooké) miminko, takže se kolem kočárku neustále tvořily hloučky zvědavců. Byl to hrozný kulturní šok. A nejen kulturní, ale i co se podnebí a počasí týče. Přiletěli jsme v srpnu, takže díky vlhkosti a šílenému vedru byla pocitová teplota skoro 45° Celsia. Vedra, období dešťů. A samozřejmě smog, který nás někdy nepustil dva týdny z bytu.

Nicméně po tom, co se člověk nějak naučil žít s tím, že se nedomluví, naučil se nakupovat, přivykl na šílené teploty, jsem začala pronikat trochu hlouběji. A tím myslím třeba to, že Číňani, i přes jazykovou bariéru, by se rozkrájeli, aby Vám řekli, že když si koupíte ty jogurty tři a ne dva, vyjde vás to levněji. A tak dále. Další pozitivní věc, co mě překvapila, byla čistota. Čistota ve smyslu uklizenosti. Samozřejmě díky smogu je všude černo, ale že by se někde válely odpadky nebo byl někde nezastřižený keř, to ne. V tomhle ale nechci generalizovat. Čína je obrovská země. Pro představu – naše město nepatří mezi ty největší, i tak má ale 10 milionů obyvatel. Takže i čtvrtě se liší. Nicméně takhle to bylo u nás. Občas to bylo vyhnané až do takového extrému, kdy ve vichřici chodila úklidová četa a naháněla jeden spadlý list po druhém, i když to byla za toho vichru úplně marná práce. Další věc je „delivery“ všeho možného. Člověk by si mohl objednat snad i ledvinu a do čtvrt hodiny by ji měl doma.

Takže kdybych to měla shrnout – nejprve je to šok. Strašný šok. Obzvlášť pro mámu malého mimina, co je vystrašená ze všeho. Ale po tom, co se člověk aklimatizuje, je to vlastně docela pohodlný život. Ovšem víceméně pořád mezi expaty ve své bublině, ze které je velmi těžké vystoupit.

K doučování u Člověka v tísni jsem se dostala tak, že jsem v Respektu poslouchala audio verzi článku o problémech, které mají děti z vyloučených lokalit při distanční výuce a říkala jsem si, že s tím přece musím něco dělat, že musím přiložit ruku k dílu. Tak jsem otevřela notebook a vygooglila stránky organizace a poslala e-mail. Momentálně doučuji jen jednu slečnu. Učím primárně matematiku, ale vlastně skáču do všeho, co je momentálně potřeba. Doučování mě baví. To jsem věděla už předem, protože před odletem do Číny jsem doučovala pár let matematiku při škole a pak i při práci. Jednoduše proto, že mě to bavilo. Sice doučuju přes půl světa, ale nepotýkám se s nějakými technickými problémy. Používám tablet s elektronickou tužkou, takže můžu vysvětlovat a při tom kreslit/zapisovat. Takže slečna to vidí před sebou, jako kdybych kreslila na tabuli. Přijde mi, že v dnešní době jsou možnosti tak velké, že online doučování může vlastně docela plnohodnotně nahradit doučování osobní.

Ráda bych vzkázala případnou zájemcům o online doučování, ať do toho jdou! Hlavně – mě, jako dobrovolníka, to stojí pouze můj osobní čas. A někomu dalšímu to může změnit celý život. K tomu podle mě není třeba nic víc dodávat.