Jak (ne)dostat důchod

Jednou odpoledne přišla za mnou do kanceláře starší paní s hromadou papírů. Povídala o všem možném. Jak se jí nic nedaří, nikde nastálo nebydlí, má jen maličký důchod, protože jí snížili stupeň invalidity a odebrali vdovský důchod, a také nějaké dluhy. Nevěděla jsem vůbec, kde začít. Pročítala jsem postupně úřední oznámení a rozhodnutí a paní pořád povídala. Již od dětství měla zdravotní problémy se srdcem a s věkem se k tomu přidávaly další. Proto byla již od mládí v plném invalidním důchodu. Když jí před lety zemřel manžel, pobírala ještě pár let vdovský důchod. Z toho se dalo jakž takž vyžít, ale v roce 2010 jí přehodnotili stupeň invalidity ze 3. na 1. stupeň a vdovský důchod jí odebrali. Zbyl jí tak jen maličký invalidní důchod a do životního minima jí musí ještě doplácet z dávek hmotné nouze. To stačí na léky a skromné jídlo, ale už na nic víc.

Nezdálo se mi snížení stupně invalidity a odebrání vdovského důchodu a nejasné byly také podmínky jeho obnovení. Proto jsem si okopírovala všechny dokumenty týkající se důchodů. Paní jsem slíbila, že si vše projdu a sejdeme se zase za týden. Když jsem pozorně pročítala podmínky obnovení vdovského důchodu, zjistila jsem, že v roce 2013 měl být důchod paní obnoven. Na dalším setkání jsem jí sdělila výsledek pátrání. Paní řekla, že si to tak nějak myslela, ale nic jí nedali. Nechápala jsem, co tím myslí. Zdálo se mi, že se v tom paní příliš neorientuje, a tak jsem jí nabídla doprovod na OSSZ, kde si může o obnovení požádat.

Domluvily jsme se na jednu hodinu, ale dorazila jsem o maličko později. Paní už byla nedočkavá, a tak šla do kanceláře záležitost vyřídit sama. Když jsem přišla, čekala už venku a říkala mi, že to nemá cenu, že jí zase řekli, že nemá na nic nárok. Přesvědčila jsem paní, abychom tam šly ještě jednou spolu. Situaci zkusíme znovu pracovnici vysvětlit a budeme trvat na písemném vyjádření. Paní má právo podat žádost a dostat odpověď. Šly jsme znovu na úřad a do kanceláře jsme vešly spolu. Pracovnice byla v mé přítomnosti o poznání vstřícnější, a protože i ona po chvíli viděla v počítači nesrovnalosti, zašla do archivu pro spis. Když ho otevřela, ležela tam žádost o obnovení vdovského důchodu z ledna 2013, tedy přesně z doby, kdy nárok vznikl. Nikdo však tuto žádost nevyřídil. Pochopila jsem, co znamenalo, že si to paní tak nějak myslela. Nevím, co se stalo a ani paní mi to nebyla schopná objasnit. Je ale jasné, že o nároku věděla, a proto žádost podala. Někdo jí však záměrně nebo z nedbalosti nezpracoval.

Paní si tak vyplnila a podala novou žádost. Udala adresu matky, aby se k ní rozhodnutí dostalo a pak už jen čekala. K překvapení všech to od podání žádosti k doručení rozhodnutí trvalo pouhých 18 dní. Nárok na vdovský důchod byl paní přiznán a to zpětně od ledna 2013. Takže jí byl také zpětně, i když trochu snížený, vyplacen. Pro paní to byly velké peníze a hlavně velká radost, že se konečně podařilo vyřídit důchod, o kterém si „tak nějak myslela“, že by jí měl náležet.