Jak vidím Člověka v tísni?
Publikováno: 26. 1. 2018 Doba čtení: 3 minuty
Rozhovor proběhl s naší dlouholetou klientkou, se kterou byla po dlouhých letech ukončena spolupráce. Paní Alena mi pověděla svůj pohled na organizaci Člověka v tísni, na společenské problémy a společně jsme zhodnotili naší spolupráci. Paní Alena je velice šikovná a samostatná dáma, která udělala velký pokrok a jsme rádi, že se jí v životě daří.
Jaký je Váš pohled na naši organizaci. Co víte o organizaci Člověk v tísni?
Když nebudu brát pobočku v Bílině, tak vím, že organizace Čvt pomáhala myslím, že to bylo v Afghanistánu. Byly tam problémy proti tamnímu režimu. Takže vím, že celosvětově pomáháte lidem.
Myslíte si, že je dobře, že pomáháme v zahraničí? Nebo spíše bychom měli působit zde v České republice?
Určitě je dobře, že pomáháme ve světě. Myslím si, že by to mělo být oboustranně. Pomáhat u nás i venku. Třeba když byly povodně, snad rok 2002, tak Člověk v tísni také hodně pomohl zde u nás.
Jaké jsou podle Vás největší problémy ve společnosti. Kde je potřeba, abychom jsme více lidem pomáhali. Nejenom tady na naší pobočce, ale celkově v ČR?
Já vnímám, že velký problém je bydlení a práce. A to je všechno v návaznosti na sobě. Lidé pak neví kudy kam a zadlužují se. Je to začarovaný kruh. Vy máte neustále co dělat, protože lidé potřebují neustále pomoc. A vlastně lidé ani neví na koho se obrátit. Já jsem se k vám dostala díky kamarádce, která se rozváděla. A bála se jít za advokátem, jelikož neměla peníze. V tom stejném jste mi také pomohli, protože jsem řešila dědické řízení a neměla jsem se kam obrátit. V tom jste mi taky pomohli a vlastně jsem to měla vše v jednom. Když vzpomenu, v čem jste mi pomohli: dědické řízení, sehnání advokáta, sehnání práce a kurzy na počítači. Vlastně to je všechno v jedné budově.
Myslíte si, že je potřeba nějaká změna systému?
Mě se strašně líbí, že zde v Bílině radnice uvažuje o koupi bytů. Lidé pak budou mít možnost lépe bydlet a stát by tak vydal mnohem méně peněz na sociálních dávkách. Nějaké to sociální bydlení by bylo potřebné.
A myslíte si, že je naše práce prospěšná?
No určitě, když to vezmu osobně. Já vás nemít... Starala jsem se o maminku a potřebovala jsem najít zaměstnání. Byla jsem doma a neměla možnost, kde zaměstnání hledat. Tady jste mi dávali různé kontakty, mohla jsem jít na internet, sepsala jsem si zde sama životopis. Byla jsem bez peněz, neměla jsem možnost se k takovým dokumentům dostat a také jak oslovovat zaměstnavatele na internetu.
Kdy jste s námi začala spolupracovat a co Vám to dalo či naopak vzalo?
No strašně mi to pomohlo. Já s vámi spolupracuji asi tři a půl roku. Byla jsem doma, neměla ani počítač, ani peníze. Teď už mám notebook a dokážu se orientovat na internetu. Takže už vaši organizaci tolik nepotřebuji. Ale na začátku jsem vlastně neuměla pracovat s počítačem, vytvořit tabulky, sepsat dokument... Nic jsem neuměla. A díky té spolupráci jsem se všechno naučila a jsem samostatná.
Prošla jste několika službami a poradenstvím od mých kolegů a ode mě, chtěla byste, abychom nabízeli nějaké další služby?
Líbily by se mi jazykové kurzy, obecně další možnost vzdělávání. Ale víc asi ne. Vám se nedá nic vytknout. I když už nespolupracujeme, vím, že vždycky mi zde někdo pomůže. Vždycky si někdo najde čas. Já na sobě vidím velký pokrok. Než jsem začala spolupracovat s vámi, byla jsem úplně na dně. A neviděla jsem budoucnost. A díky té podpoře jsem na tom lépe. Navíc příjemní lidé, takže jsem se zde také odreagovala a to mám doteď.
Tímto bych ještě jednou ráda poděkovala své bývalé klientce, paní Aleně, za její otevřenost a souhlas s rozhovorem.
