Jaká barva je ta správná?

Publikováno: 28. 4. 2016 Doba čtení: 2 minuty
Jaká barva je ta správná?
© Foto: Martina Terzijská

Slovo rasismus slýcháme docela často. Noviny i televize jsou plné zpráv o tom, že k nám přicházejí uprchlíci a že jsou nebezpeční, že cikáni někoho zbili, či okradli, že Ukrajinci berou našim lidem práci, nebo že Vietnamci prodávají oblečení s falešnými značkami a podobně. Možná je to pravda, možná jen výmysl. Rozhodně ale o tom slyšíme mluvit naše rodiče i jiné dospělé, lidi v obchodech i na ulicích.

Občas nám kdosi nadává do cikáňat, či naopak bílých hub. Neříkáme tomu rasismus, ale není nám to vůbec příjemné, protože v tu chvíli víme, že nás ten člověk z nějakého důvodu nenávidí. A my nevíme, proč.

V našem eNCéčku míváme preventivky. Jsou to chvíle, kdy si s pracovníky z klubu povídáme o vážných věcech. Tentokrát jsme spolu mluvili právě o rasismu. Martina, která v klubu pracuje, nám promítala film (pozn. red.: z programu Jeden svět na školách – www.jsns.cz), ve kterém se jedné paní nelíbil spolucestující v letadle, protože jím byl černoch. Paní si stěžovala u letušky a chtěla po ní, aby celou věc řešila s pilotem. Ve chvíli, kdy se letuška vracela z pilotní kabiny, naše Martina film zastavila.

Zkoušeli jsme pak vymýšlet, jak by mohl příběh pokračovat. Přehrávali jsme si různé scénky, pokaždé jsme však paní vyhověli. Martina nám nakonec pustila zbytek dokumentu a jeho konec byl pro nás velkým překvapením. Letuška se omlouvala za děsivý přístup některých lidí a požádala černošského cestujícího, aby si přesedl jinam. Ohromeni jsme ale byli hlavně kvůli tomu, že letuška žádost o prominutí neříkala stěžující si paní, nýbrž dotyčnému pánovi a jako omluvu mu nabídla sedadlo v první třídě.

Uvědomili jsme si, že i my se začínáme rozhodovat stejně jako mnozí dospělí, přestože si venku hrajeme s ostatními, pokud si rozumíme a je nám jedno, jakou barvu kůže kdo má. Nakonec jsme se shodli, že je mnohem lepší, pokud děláme věci společně, protože nás to baví, a že pro nás není důležité, jestli je jeden modrý a druhý červený. Hlavní je legrace, kterou společně při hrách zažijeme. 

Autor: Martina Terzijská, Pracovnice nízkoprahového zařízení pro děti a mládež

Související články