Jako v Kafkově Zámku aneb Cesta za moldavským pasem

Publikováno: 30. 6. 2016 Doba čtení: 3 minuty
Jako v Kafkově Zámku aneb Cesta za moldavským pasem
© ČvT archiv

Jako držitel vnitřního pasu Podněsterské Moldavské republiky, která je mezinárodně stále uznávaná jako součást Moldavské republiky, jsem si neuměl představit, na jaké problémy narazím při své snaze vyřídit si právě moldavské osobní doklady.

S procedurou jsem začal více než půl roku před plánovaným odjezdem z Podněstří. V červnu 2013 jsem se obrátil na oddělení evidence obyvatel („registru“) v obci Varnica, na moldavské straně hranic mezi Moldavskem a Podněstřím, s cílem vytvořit si seznam dokumentů potřebných pro vyřízení dokladů občana Moldavské republiky. Tam mě však odkázali na registr ve městě Benděry, na podněsterské straně hranic, s odvoláním na to, že bez moldavského občanství není možné doklady vyřídit. V benděrském registru mi předložili seznam dokumentů potřebných pro udělení občanství Moldavské republiky a pro získání příslušných dokladů. Seznam dokumentů byl úctyhodný a jejich shromažďování mi zabralo téměř tři měsíce.

Když jsem měl všechny papíry pohromadě, ještě další dva měsíce mě honili po matričních úřadech a archivech, až mi – pouze ústně – oznámili, že má registrace na území Moldavské republiky není možná. Narodil jsem se totiž na území mezinárodně neuznaného Podněstří a všechny mé doklady jsou vydány jeho orgány, tudíž jsou v Moldavsku právně neplatné. A zároveň nemám žádné moldavské příbuzné první ani druhé kategorie, kteří by mohli potvrdit mou totožnost.

Obešel jsem všechny úřady, které mají co do činění s evidencí obyvatelstva: od státního archivu po úřad pro reintegraci. Obracel jsem se na místní i mezinárodní organizace na ochranu práv, vyměnil několik právníků, téměř nikdo neodmítl pomoc, ale věci se přesto nepohnuly z mrtvého bodu. Dál obíhám kolečka a je to stále totéž: pro vystavení dokladů potřebuji občanství, k získání občanství potřebuji rodný list a k rodnému listu je zapotřebí výpis z matriky narození. Aby matriční úřad tento výpis o narození přijal a nostrifikoval, je potřeba vyplnit formulář č. 9, k tomu je ovšem nutný doklad potvrzující totožnost. Mé „znovuzrození“ je plné takovýchto uzavřených kruhů, v nichž se cítím spíše jako pingpongový míček odrážený jednotlivými úřady.

Není v tom žádný zlý úmysl a nic osobního, všechno je v mezích zákona, takový je zkrátka úřední postup. Projeví účast, řeknou, že je to pro ně neobvyklý případ, ale prakticky se nic neděje. Říkají, že se musí změnit systém, aby to příště ti, co se potýkají s podobnými problémy, měli jednodušší. Přitom vysvětlují, že systém se mění velmi pomalu a neochotně a že to pro mě nevěstí nic dobrého. Vrátit se domů z pochopitelných důvodů nemůžu (viz text z březnového žurnálu – pozn. red.). V Moldavsku nemám nárok ani na základní práva a svobody prostě proto, že oficiálně neexistuji. A řešení je stále v nedohlednu. Tahle kauza silně ovlivnila mé vnímání života. Jeden systém se tě snaží využít, semlít a podřídit si, druhý se na tebe prostě vykašle. Přitom nejde o hrubiánství, vůbec ne. Pozorně člověka vyslechnou, účastně pokývají hlavou, zoufale rozhodí rukama… všechno naráží na zákon, který každou podobnou snahu odsuzuje k neúspěchu.

P.S.: Na jaře roku 2016, po dvou letech snažení, soud rozhodl, že Sergej Bondarev, kterého po celou dobu podporoval i Člověk v tísni, má právo na to, aby mu byly vystaveny moldavské doklady.

Přihlašte se a budete pravidelně dostávat Východoevropský žurnál:

 

Autor: Sergej Bondarev

Související články