Na tohle léto nezapomeneme...

Letošní kurz proběhl v termínu od 17. do 22. července a jako každoročně se konal na rodinné ekologické farmě Michlovka, na samotě nedaleko národního parku Šumava. Většina dětí byla na takovéto akci úplně poprvé. „Nemají zkušenost s tím, že by byly více dní někde bez rodičů. Rodiče je na tábory neposílají. Mají k tomu různé důvody. Někteří na to nemají dostatek financí, někteří se obávají je pustit do cizího neznámého prostředí, protože sami takhle také nikde nebyli. S námi je pustí, protože nás dlouhodobě znají,“ vysvětluje důvody Anna Becková, koordinátorka podpory vzdělávání na plzeňské pobočce Člověka v tísni, a dodává: „Na kurz vybíráme děti, u kterých víme, že udělaly v posledním školním roce velký kus práce. Výrazně se snažily, ať už ony samy nebo jejich rodiče. Účast na kurzu je pro ně motivační odměnou.“

Tématem letošního kurzu byl kontakt s mimozemskou civilizací. Děti se tak skrz téma seznamovaly se životem na zemi. „Hodně času jsme trávili v lese. Zahráli jsme si lesní poznávačku, kdy děti podle určovacích klíčů poznávaly rozmístěné obrázky zvířat a rostlin po lese,“ přibližuje program kurzu Matouš Drlík, jeden z lektorů zážitkového kurzu. „Také nás navštívil lesní pedagog z Lesy ČR, který nás provedl po okolí. Seznámil nás s tím, jak se máme chovat v lese a k lesu, s novodobými profesemi týkajícími se lesů a pomohl nám poznávat stromy, které kolem nás rostou,“ doplňuje Drlík.

V pátek děti vyrazily do Vimperka. „Zúčastnili jsme se exkurze u místních hasičů a vyrazili na dopravní hřiště, kde se děti zdokonalovaly v poznávání dopravních značek a ve skupinách plnily úkoly z první pomoci,“ komentuje výlet další z lektorů Eliška Ferková. „Ale jedním z nejsilnějších zážitků byla pro děti noční hra Asteroidy. Pomocí baterky musely děti všechny rozházené asteroidy posbírat,“ upřesňuje Ferková.

A v sobotu děti čekal pořádný cirkus. Za pomoci lektora a vypůjčených žonglovacích pomůcek si mohly vyzkoušet, jaké to je být na chvilku cirkusákem. „K dispozici byly míčky, kruhy, kuželky, hula hoop obruče nebo flower sticky. Děti se rozdělily do tří skupin a každá z nich si pak secvičila s vybranými pomůckami závěrečné vystoupení, ve kterém nechyběly ani kostýmy a pomalované obličeje. Z vystoupení dětí máme krásné videoklipy,“ popisuje průběh Drlík.

Ale děti toho zažily mnohem víc. Zpívaly, opékaly buřty, stavěly si vesmírná plavidla, malovaly keramické hvězdy, ale také sbíraly borůvky paní kuchařce na koláč. V rámci různých aktivit se tak učily efektivním způsobům spolupráce a komunikace ve skupině. Lektoři se také snažili o posílení kompetencí jednotlivých dětí ke zvládání zátěžových situací, stejně jako kompetencí v zapojování a využívání potenciálu všech bez rozdílu.

Velmi důležité bylo například ihned od počátku nastavit jasná pravidla. Ta si děti formulovaly samy. „Základním kritériem bylo nastavit pravidla pozitivně namísto negativní formy, takže například místo nemluvíme sprostě znělo pravidlo mluvíme slušně. Dětem chvilku trvalo, než si zvykly pravidla formulovat pozitivně, ale pak překvapivě rychle spolupracovaly a intuitivně pokryly všechny oblasti společného fungování, vztahy k druhým a k okolí. Pravidla si děti sepsaly na jeden velký společný papír a ten byl vystaven na chodbě. Děti se samy mezi sebou v průběhu kurzu na pravidla odkazovaly,“ dodává Drlík.

Zajímavé byly i každodenní reflexe dětí, které se zaměřovaly na vše pozitivní, čeho si děti za celý den všimly. „V úplně poslední táborové reflexi jedna z dívek krásně popsala své chování. Mluvila o tom, jak si je vědoma svých pubertálních poznámek, které měla na začátku kurzu a které sama vnímá jako trapné. A zároveň poukázala na to, že každý dělá chyby a nikdo není dokonalý, ale kdo chce, ten to může napravit…třeba jako právě ona,“ popisuje s úsměvem Ferková.

Letní kurz je součástí našeho projektu Daleko hleď 2018, který je financován Ministerstvem vnitra ČR a Plzeňským krajem.