Jednotné přijímací zkoušky. Otázka zní: Komu prospějí?

Obecně nejsem proti povinným přijímačkám, protože se domnívám, že mohou dát ředitelům škol relevantní informace o žákovi, kterého přijímají. Samozřejmě pouhé dva povinné testy z matematiky a českého jazyka přinesou jen omezené informace. Jako liberála mě ale znepokojují jednotné přijímací zkoušky od předem určeného dodavatele, protože výběr dodavatele by měl být v kompetenci ředitele školy, případně zřizovatele. Navíc jde o další krok k omezení pravomoci ředitelů škol, kteří ztrácejí neustále další a další nástroje k řízení školy, za kterou jsou ve všech směrech odpovědní.

Zkušenosti z minulosti varují 

Bohužel zkušenosti z nedávné minulosti, kdy byl pro celoplošné testování žáků v 5. a 9. třídách základních škol vybrán v projektu NIQES naprosto neschopný dodavatel, který dodal diletantské řešení, je přinejmenším varující. Možnou alternativou by byla certifikace různých dodavatelů, z jejichž došlých nabídek by si ředitelé škol nebo jejich zřizovatelé mohli vybírat. V této souvislosti mě velmi znepokojila argumentace současného ministra školství Marcela Chládka, že jednotné přijímací testy budou zdarma. Ano, školy je platit nebudou, ale někdo je bude muset ze státního rozpočtu zaplatit. A zkušenost ze státních ICT zakázek je bohužel taková, že dodavatelé zakázky legálně bez problémů i několikanásobně předraží.

Unifikované přijímací zkoušky nejsou novinkou, využívá je řada škol i krajů, kde vysoutěžili zpravidla osvědčené dodavatele. Pro tyto školy a kraje musí být v případě zavedení jednotných testů znepokojivá ztráta možnosti porovnávání výsledků v časové řadě. Toto byl silný argument i proti připravovanému celoplošnému testování. Tam navíc došlo k situaci, že nový systém centrálně připravovaných testů, ve srovnání s již existujícími systémy, nabízel jen omezené možnosti, přinášel technické problémy a poskytoval i méně využitelné výstupy. Kritickým bodem jsou plánované centrálně nebo krajem stanovené nepodkročitelné limity pro přijetí na maturitní obor. Ty považuji za nepřípustný zásah do pravomocí ředitele školy i do volby žáka či jeho rodičů, který ignoruje netestované i netestovatelné součásti osobnosti žáka. Moderní školství by mělo mít za cíl dovést každého žáka na jeho osobní maximum, nikoli mu znemožnit další rozvoj na základě jednoho testování v pubertě.

 Komentář vyšel ve 4. čísle časopisu ZVONÍ!, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!