Jsem poloviční Romka, mám děti, jsem samoživitelka - nikdo mě do bytu nechtěl

Kdy jste začala mít potíže s bydlením?

Bydlela jsem s dětmi ve 2+1 na Skvrňanech. S majitelkou jsme měly pěkný vztah. Věděla, že se mnou nejsou žádné problémy. Dělala na sociálce, takže když jsem si s něčím nevěděla rady, hodně mi pomáhala třeba s papírama. Platila jsem 8 400 Kč. Jenže paní se rozhodla, že si postaví domeček a potřebovala peníze, tak se rozhodla byt prodat. Nová majitelka chtěla byt pro vlastní využití, takže jsem se po přibližně 8 letech musela odstěhovat. Nechtělo se mi, měla jsem hezké vztahy i se sousedy – až tedy na jednu paní od vedle, která si na mě stěžovala, třeba že malý je hlučný. Poslala na mě tehdy i sociálku, ale vyřešilo se to.

Jak vypadalo Vaše hledání nového bydlení?

Zkoušela jsem všelijaké způsoby. Hrozně jsem chtěla zůstat na Skvrňanech, nechtěla jsem je opustit. Je to hezká lokalita, měla jsem tam všechny doktory, děti školu. Ptala jsem se lidí kolem, jestli neví o volných bytech. Dala jsem do krámu inzerát, ale nikdo se mi neozval. Měla jsem taky několik prohlídek bytů. Asi 12. Všichni mě odmítli. Jedné paní jsem dokonce řekla, že když mě v tom bytě nechá, dám jí peníze navíc. Už jsem byla zblblá, nevěděla jsem, kam půjdu. Postupně jsem začala hledat i kousek za Skvrňanama, ale pořád nic. Všichni mi jen říkali, že dají vědět. Už se mi pak ani nechtělo na ty prohlídky chodit, že mi zas řeknou to stejné.

Jak dlouho jste takhle hledala?

Asi 3 měsíce. Pak jsem zkusila přes tu původní majitelku bytu oslovit makléře, který měl na starosti prodej jejího bytu. Poprosila jsem ho, jestli by mi nepomohl s hledáním nového bydlení. Slíbil, že se pokusí a že se mi ozve. Nechtěla jsem se na něj ale spoléhat a hledala i dál sama. Požádala jsem si o městský byt, ale byla jsem 69. v pořadníku. Spousta lidí měla přede mnou přednost. Zkoušela jsem i krizový byt. Hrozilo, že budu muset jít s dětmi na azylák. Nakonec mi ten makléř sehnal byt od svého bratra. Problém byl, že tam kromě staré kuchyňské linky nebylo vůbec nic. Byl tam problém s topením, lino jsem musela vytrhat, jak bylo ve špatném stavu, musela jsem vybílit. A majitel po mně chtěl 12 600 Kč. Sliboval mi novou linku, nový topení, ale nic se nedělo a já si začala hledat jiné bydlení. Měla jsem smlouvu na rok, ale chtěla jsem pryč co nejdřív, což jsem i majiteli řekla.

Nakonec jsem zkusila projekt Víc než jen bydlení

Takže jste začala opět chodit na prohlídky bytů a dávat inzeráty?

Tentokrát jsem narazila na facebooku na projekt Víc než jen bydlení. Bylo tam něco v tom smyslu, že je to například pro samoživitelky, které mají problémy najít bydlení, to na mě sedělo, tak jsem to zkusila a zavolala tam. Řídím se tím, že když to nezkusím, tak to nevyjde. Řekla jsem jim, v jaké jsem situaci, že sháním obyčejnou bytovku a že bych zase chtěla žít úplně normálně. Doporučil mi spolupráci s organizací Člověk v tísni. Věděla jsem, že jsou na Slovanech a hned jsem se tam vydala.

Jak začala spolupráce s naší organizací?

Odkázali mě na konzultační hodiny, které probíhají v úterý. Tam jsem se poprvé potkala s Helenou Urbanovou. Všechno jsem jí převyprávěla a ona si to zapsala.

Šla s Vámi pak i za těmi pracovníky z projektu Víc než jen bydlení?

Ano, jedna ze schůzek byla i právě tam. Byla jsem ráda, že tam se mnou jde. Vůbec jsem si nedávala naděje, že by to mohlo vyjít. Pořád jsem se ptala, jestli to není nějaký podvod, byla jsem vystrašená, bála jsem se, že budu zase jen za něco platit a nic z toho nebude. Ale uklidnila mě, že je všechno v pořádku. Brzy jsem byla pozvaná na první prohlídku bytu. Ten sice nevyšel, ale podruhé už jsem měla štěstí. Druhá zájemkyně byt odmítla, a tak jsem ho získala já. Měla jsem obrovskou radost, když mi volali, že se můžu stěhovat.

Stěhování z minulého bytu proběhlo bez problémů?

Vůbec ne. Majitel mě nechtěl pustit. Ale já chtěla rychle pryč, v bytu se dělala plíseň, byla na zdech, ale i na postel se dostala. Nechtěla jsem, aby to děti dýchaly. Mladšímu synovi se i zhoršilo zdraví. A když se pak najednou našel nový byt, chtěla jsem se stěhovat co nejdřív, jenže majitel a ten jeho bratr makléř říkali, že mám smlouvu na rok a že to nejde jen tak odejít. Vysvětlovala jsem, že není v mých silách platit dva byty najednou, ale nechali si kauci a chtěli po mně alespoň ještě jeden nájem zaplatit. Nakonec jsme se domluvili, že to tedy zaplatím ve dvou splátkách, ale pak do toho vstoupila paní Urbanová. Pomohla mi napsat majiteli dopis, aby si nájem strhl z kauce. A pak mu volal i pan Pospíšil z projektu Víc než jen bydlení. A asi to obojí zabralo. Od té doby mi majitel nevolal, přestože do té doby mi volal denně, až jsem měla strach.

A jak dlouho už v bytě bydlíte a o jaký byt se jedná?

Je to moje vysněná 2+1, tu jsem si přála. Jsem tu už přibližně 4 měsíce. Nájem je sice více než 13 000 Kč, ale věřím, že to zvládnu. Teď mi v tom ale hodně pomáhá paní Urbanová.

Bez pomoci bych teď nezvládla všechno pokrýt

Jak?

Bez její pomoci bych měla problém nájem pokrýt. V současné době totiž pobírám podporu v nezaměstnanosti, výživné na děti a příspěvek na bydlení. Dělala jsem uklízečku na jedné škole, ale dělala mi tam problémy jedna kolegyně. Pořád tam bylo zle a postupně to začalo vadit i vedoucí. Na začátku března jsem proto skončila a chtěla nastoupit jinam, jenže kvůli koroně jsem nakonec skončila na pracáku. Klidně bych zase uklízela nebo šla dělat někam do krámu, jen musím najít takovou práci, abych mohla chodit nejlépe na ranní, abych se odpoledne a večer mohla věnovat synovi, který to potřebuje. Takže současné příjmy nejsou dostatečné na pokrytí všech výdajů. Paní Urbanová mi pomohla požádat o pomoc nadace Patron dětí a J&T. Pokryla jsem tak díky nim jídlo a hygienu pro děti a zároveň mi to pomohlo s pokrytím části nájmu.

To je skvělé, že to vyšlo.

Jsem asi divná, přijde mi zvláštní, že jsem dostala ty peníze. Jsem zvyklá si svoje peníze vydělat, teď mi najednou někdo ty peníze daroval proto, že mám děti, a někdo mi pomohl. Bojím se, jestli někomu ty peníze teď nechybí. Nikdy jsem od nikoho nic nedostala kromě třeba přídavků a i ty mi občas zamítli kvůli dobré výplatě. Ale já jsem takový vyklepaný člověk. Teď s tou koronou se mi ty obavy navíc hodně vrátily. Děti jsou doma, nemáte práci, bojíte se o rodinu, o sebe, abyste měli na nájem, na jídlo.

A jak to budete zvládat dál?

Vrátily se mi daně, tak jsem si peníze odložila, abych mohla zaplatit následující nájem. Taky mi hodně pomáhá otec dětí. Kromě alimentů dětem teď koupil třeba boty nebo přinesl nějaké jídlo. Dost rozpočtu pomáhá taky to, že teď dětem nemusím platit obědy ve škole nebo dopravu. Musím si teď rychle najít novou práci.

Nejmladšímu synovi pomáhá s učením jedna slečna

Kolik máte vlastně dětí?

Děti mám 3. Dceři bude 20 a žije už sama s přítelem. Pak mám šestnáctiletého syna, který chodí do prváku na střední elektrotechnickou. Je šikovný, byla bych pyšná, kdyby vystudoval. Starší dcera má jen základní školu, zkoušela pak studovat několik oborů, ale nic nedodělala. Teď chodí do práce a je spokojená. A pak mám nejmladšího syna, který chodí do třetí třídy.

Jak se mu ve škole daří?

Baví ho hrozně moc angličtina a asi nejméně matematika a čeština. Ale svoji současnou školu vlastně ještě neviděl. Když jsme se přestěhovali, přihlásila jsem ho na nedalekou školu. Jenže během prvních dnů ve škole jsem si všimla, že mají jinou metodu matematiky (pozn. Hejného matematika), počítá se tam s nějakými útvary a to my neznáme. Nedokázali bychom mu pomáhat, a tak jsme se s paní Urbanovou domluvily, že ho přehlásíme jinam. To se naštěstí podařilo. A pak přišla krize a syn v té nové škole ještě nebyl. Zatím ji viděl jen zvenku. Hlavní je, aby ho děti přijmuly.

Učíte se s ním?

Snažím se, ale nemám na to moc trpělivost. Jsem ráda, že nám paní Urbanová pomohla najít slečnu, která nám s učením pomáhá.

A jak to funguje?

Neprobíhá to nijak pravidelně, ale ozveme se sami, když něčemu nerozumíme. Voláme si třeba přes messenger, ona nám to skrz videohovor popisuje a my jí to pak posíláme ke kontrole.

Co byste ráda řekla závěrem?

Že jsem ráda za paní Urbanovou. Ona sama sice říká, že je to její práce a povinnost, ale já to beru jinak. Ona umí pochopit a umí pomoct. Toho si vážím, protože lidé jako já občas něčemu nerozumí, neví, co mohou a nemohou. Vím, že toho má hodně, ale když jí napíšu zprávu, že něco potřebuju, tak ona mi zavolá a komunikace s ní je fajn. Zajímá se o mě, o moje děti, moje problémy.