K čemu všemu je dobrý evaluační dotazník?

Publikováno: 22. 2. 2017 Doba čtení: 2 minuty
K čemu všemu je dobrý evaluační dotazník?
© Foto: Lenka Hozáková

Pololetí ve škole - to není jen pololetní vysvědčení a pololetní prázdniny. Pro děti zapojené do programu Podpora vzdělávání (a projektu K.O.Z.A.), pro jejich rodiče a také pro jejich učitele a učitelky je to také doba, kdy společně hodnotíme naši vzájemnou spolupráci. 

Zjišťujeme, co se nám povedlo a na čem je třeba ještě zapracovat. Všimli jste si, že jsem nenapsal, „co se nám nepovedlo“? – I tenhle na první pohled malý rozdíl pro děti a jejich rodiče hodně znamená. Říká jim totiž, že věc je na dobré cestě… že to není špatné, ale může to být ještě lepší.

A co že je to tedy ten evaluační dotazník? Především nástroj. Nástroj, jak od učitelů zjistit informace, které ze známek na vysvědčení vyčíst nelze. Učitelé mají možnost (nikoli povinnost) se vyjádřit například k tomu, jak dítě v hodinách pracuje, jak se mu daří v kolektivu a při práci ve skupině, jestli je potřeba se více zaměřit na domácí přípravu, nebo třeba k účasti dětí na školních aktivitách a akcích.

Nebavíme se tedy (jen) o známkách. Na ty vlastně dojde jen někdy. Většinou jen v případě, že hrozí propadnutí, nebo když došlo k výraznému zhoršení prospěchu. V první řadě se tak dětem a rodičům dostává pozitivního zpětného hodnocení jejich snahy. Dozvídají se, že dítě:

-          „má bohatší slovní zásobu“,

-          „podává výborné výsledky při ústním zkoušení“,

-          „hlásí se“,

-          „je pečlivé a šikovné při rukodělných a výtvarných činnostech“,

-          „pomáhá ostatním“,

-          „má velmi silné sociální cítění“,

-          „se zlepšilo ve vyjmenovaných slovech i v diktátech“…

A dostává se jim také doporučení, kde je třeba trochu zabrat, aby to bylo ještě lepší:

-          „každý den si s dítětem chvilku číst“,

-          „hodně si povídat a všechno vysvětlovat – využít přirozené zvídavosti dětí ke spontánnímu učení“,

-          „penál a aktovku připravovat společně s dítětem“,

-          „je potřeba ještě procvičovat malou násobilku a vyjmenovaná slova“,

-          „trénujte paměť“…

A často dojde i na věci, které se vlastně netýkají (jen) školy:

-          „zvyšujte dítěti sebevědomí - hodně jej chvalte a vyzdvihujte i (jakékoli) malé věci, které se mu daří“,

-          „podpořte výtvarný talent svého dítěte“.

Vysvědčení je vysvědčení… Ale když si můžeme místo známek přečíst, co všechno už se nám podařilo a kde je třeba ještě trochu zabrat, je to většinou srozumitelnější. Ba co víc! I dětem, na jejichž vysvědčení se neobjevují jen samé „hezké“ známky, a také jejich rodičům i všem těm, kdo se s nimi učí a doučují, se dostává i pozitivní zpětné vazby k tomu, co všechno už spolu zvládli.

Autor: Alex Marek Vimrů, Pracovník podpory vzdělávání

Související články