Kam mohu jít bydlet? Najít bydlení pro pana Bohouše se nezdařilo v ubytovně ani azylovém domě
Publikováno: 5. 6. 2023 Doba čtení: 2 minuty
Sehnat finančně dostupné bydlení je samo o sobě náročné zejména pak v Ústí nad Labem. Setkáváme se téměř každodenně s poptávkou po bydlení, která je stále vyšší a pro lidi ve finanční tísni je těžké, až nemožné tuto prosbu naplnit. S tímto problémem však vyvstala další nová situace, která se týká těch, kteří nesplňují podmínky pobytových služeb jako je např. azylový dům a zároveň nejsou schopni samostatně bydlet z finančních důvodů.
Podobně to bylo i s panem Bohoušem, který se v dubnu ze dne na den ocitl na ulici. Panu Bohoušovi je 65 let a nedoslýchá, pobírá starobní důchod v minimální výši a před rokem mu zemřela žena. V důsledku toho přišel o příjem, který mu umožnoval si udržet stabilní bydlení. Během tohoto roku bydlel u příbuzných, kde se ale nemohl nadále zdržovat. Pan Bohouš poté vyhledal naši službu a tím začala naše spolupráce.
Situace pana Bohouše byla akutní, takže jsme jako první kontaktovali azylové domy. Tam pana Bohouše nechtěli přijmout z různých důvodů. Prvním důvodem odmítnutí byl vysoký věk, dalším důvodem byl příjem, jelikož na azylových domech jsou povětšinou lidé bez příjmů a posledním důvodem byl zdravotní handicap. Tento důvod byl panu Bohoušovi sdělen až u pohovoru, který musel absolvovat v azylovém domě mimo město. Zaměřili jsme se tedy na hledání ubytovny, znovu bez úspěchu, tentokrát z důvodu plných kapacit. Domov pro seniory jsme nekontaktovali, protože jsou zde dlouhé čekací lhůty a navíc pan Bohouš nemá dostatečně vysoký příjem.
Smlouva byla nakonec úspěšně uzavřena
Po neúspěšném hledání jsme se domluvili s panem Bohoušem na hledání bytu. Akutní bydlení jsme prozatímně vyřešili noclehárnou, kterou si mohl na několik dní předplatit, aby měl jistotu volného lůžka. Neměl peníze na kauci, proto i hledání bytu bylo náročné. U možnosti sociálního bydlení jsme nesplňovali podmínku nemít dluhy vůči městu. Hledali jsme tak někoho, kdo je ochotný přijmout kauci přes mimořádnou okamžitou pomoc od Úřadu práce. Což se nám podařilo a našli jsme garsoniéru. S majitelem jsme domluvili schůzku, na kterou si pan Bohouš došel sám. I přes náročnou komunikaci kvůli zdravotnímu handicapu majitel s panem Bohoušem smlouvu o pronájmu uzavřel.
Díky příběhu pana Bohouše můžeme poukázat na situaci i dalších lidí, kteří mají zdravotní handicap, ale na rozdíl od pana Bohouše nejsou schopni se o sebe sami postarat. Nemohou být ubytováni v azylových domech, nemají finance na domovy pro seniory, nemají příbuzné a z nemocnic se pak ocitají na ulici. Tímto se nám otevírá nové téma, které je třeba začít řešit.
Pokud jste se setkali s podobnou situací, neváhejte nás kontaktovat.
