Karel Strachota: Doporučujeme pojmenovávat emoce, které chtějí tvůrci propagandistických sdělení vyvolat

Na jak úrodné pole dopadá ta ruská propaganda tady u nás?

Propaganda v Rusku má přesvědčit Rusy, že Putin je velký vůdce, že dělá výbornou politiku, že na Ukrajině nemohli udělat už nic jiného než „speciální vojenskou operaci“, že je opozice darebná. Toto cílí do Ruska.

V případě České republiky jsou ty cíle jiné: především o tom obecně znevěrohodnit média, takové to ‚pravdu se stejně nedozvíte, kdo ví, jak to bylo‘. Určitě sem patří oslabení důvěry vůči parlamentní liberální demokracii a vůči státu, takové rozpojení občanů od státu a jeho institucí.

Vedle toho – a na tom bylo zase vidět, jak rychle ta dezinformační scéna zareagovala na válku na Ukrajině – jste najednou viděl, že se během pár dní témata spojená s pandemií koronaviru velmi rychle proměnila a najednou se objevovala obhajoba pozic Ruska, odůvodňování, proč je potřeba vůči těm fašistům vystoupit atd. Bylo zjevné, že tady probíhá určitá orchestrace, že to není jen tak.

Mě zajímá právě třeba konkrétní příklad propagandy cílené na naše obyvatele.

Velmi rychle se objevily a sílí narativy zpochybňující nutnost nebo potřebu pomáhat Ukrajině a přibývá těch sdělení, které se snaží oslabit pomoc ukrajinským uprchlíkům. Teď už budu konkrétní: je to o tom ‚podívejte se, my tady kvůli nim přicházíme o bydlení, Ukrajinci mají spoustu věcí zadarmo, dostává se jim se jim benefitů, kdo pomůže našim lidem?‘

Nepřekvapivě toto nejsou žádné excesy, tento narativ sílí a obávám se, že sílit bude, protože problémů spojených s přijetím tak obrovského množství uprchlíků pochopitelně bude přibývat.

Ostatně nedávno jsme o tom mluvili i s policejním prezidentem, který ale zdůraznil, že zatím nejsou známky toho, že by se v souvislosti s uprchlickou vlnu měla zvyšovat kriminalita.

Což je tedy jeden z narativů, existují konkrétní facebookové příspěvky a videa právě o zvyšující se kriminalitě.

Pokud jsou to tedy falešné zprávy, jak dál s takovou ukázkou pracujete ve svých lekcích?

My se mediálnímu vzdělávání věnujeme od roku 2007, toto je jedno z témat, kdy si v podstatě situace vyžádala, že je potřeba zareagovat. Základem toho našeho didaktického přistupuje koncept pěti klíčových otázek, což je takový upravený koncept kritického myšlení.

Skutečně je odzkoušeno, že pokud si mladý člověk, žák základní školy – pro starší lidi už to tolik neplatí – prostřednictvím tohoto konceptu zanalyzuje pár ukázek, pár konkrétních příkladů, tak se v něm zvyšuje obezřetnost, najednou si uvědomuje, že si má ty otázky klást. Ne že by si potom pokaždé, když je s něčím konfrontován, položil otázky kdo, co, komu, jak, proč, ale je zkrátka obezřetnější. Opravdu platí, že v případě mladých lidí tudy cesta vede.

Co se propagandy týče, tam je celá řada konkrétních aktivit, co mohou v hodině dělat, ale vyučujícím ještě doporučujeme, aby zkoušeli pojmenovat a analyzovat emoce, na které to propagandistické sdělení cílí, protože propaganda je o emocích.

Konspirace, dezinformace a mediální manipulace cílí na vyvolání určitých emocí: může jimi být strach, pocit frustrace, naštvanosti, také sounáležitosti, pocit velikosti atd. Pokud se podaří tyto emoce pojmenovat a člověk si představí i situaci, kdy podobnou emoci sdílel, tak je opět opatrnější a méně manipulovatelný.

Čím dále Karel Strachota podkládá důležitost mediálního vzdělávání? A jak si udržet kritický odstup od mediálních narativů obou stran válečného konfliktu?

Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem na Radiožurnálu.