Kdo žije na ostrově bláznů
Publikováno: 27. 4. 2016 Doba čtení: 2 minuty
Očekávání navzdory schůzka proběhla překvapivě hladce. Usměvavá a zkušená paní učitelka Marka chválí za pokroky, které udělal během uplynulého pololetí, radí nám, jak se s ním dál učit, co na něj zabírá a co ho baví a ve shodě s naším názorem se snaží Markovu mámu přesvědčit, že ho má chválit a podporovat, protože Marek si to zaslouží. Zažít si úspěch je přece nejlepší motivace. Markova máma přikyvuje a já doufám, že si slova paní učitelky bude tentokrát pamatovat i po příchodu domů.
Často se stává, že ve mně zůstává ještě dlouhé hodiny stín pochybností o smyslu naší práce. Dvě hodiny doučování týdně jsou přeci tak strašně málo, aby se mohlo změnit něco v životě dětí z rodin, které mají tak hluboké a komplikované problémy. Večer, když jsem ještě pročítala maily z uplynulého pracovního dne, přišla mi zpráva od dobrovolníka, který doučuje přímo Marka a na dnešní schůzce ve škole byl se mnou. Poslal mi úryvek z knihy Prezidentů vězeň na hradě bláznů od Vladimíra Škutiny:
„Stačí jen oblázek, aby pohnul horou, jestliže přišel čas, aby hora padla. Ale musí být PRAVÝ ČAS. Jenže někdy je třeba čas popostrčit. Je totiž relativní. Naštěstí. Anebo bohužel? Kdo ví… Možná, že také hrad plný bláznů je jediným ostrůvkem normálnosti v okolním bláznivém světě.“
Došlo mi, že ostrůvek normálnosti je nakonec docela rozlehlý ostrov- žijí na něm učitelé, dobrovolníci, koordinátoři doučování, rodiče, kteří svým dětem doučování zajistí, donátoři, kteří podobné programy financují a další lidé, kteří mohou v pravý čas stát po boku dítěti, které to potřebuje.
Pražská pobočka Programů sociální integrace společnosti Člověk v tísni nabízí vzdělávací a sociální služby po celé Praze již od roku 1999. Věnujeme se především doučování dětí a mladých lidí, dluhovému poradenství a předškolnímu vzdělávání. Pracovníky můžete zastihnout v kanceláři na Smíchově, Nám. 14. října 3 nebo v Karlíně, Vítkova 24. V případě zájmu nás můžete kontaktovat i telefonicky nebo emailem.
