Komentář: Jak vyzrát na půjčkové šmejdy

Publikováno: 5. 7. 2016 Doba čtení: 4 minuty
Komentář: Jak vyzrát na půjčkové šmejdy
© ČvT archiv

V Česku je vedeno téměř pět milionů exekucí vůči necelému milionu lidí a přes devadesát procent nových je nařizováno vůči těm, kteří již minimálně jednu exekuci mají. To má vliv na vymahatelnost dluhů, na což doplácí féroví věřitelé a významnou část nakonec zaplatí daňoví poplatníci. Nepotvrdily se tak odhady odborníků z řad vymahačů, že bagatelní dluhy se přestanou vymáhat či zdraží služby. Služby nezdražily a bagatelní dluhy tvoří stabilně více než polovinu všech exekucí.

Problémem není, že by se vymáhalo málo dluhů, ale naopak moc. Kvůli dravým vztahům mezi exekutory je dnes zaparkování pohledávky do exekuce pro věřitele výhodné. Nemusí platit zálohy a pozastavuje se promlčecí lhůta. A zatímco se hledá akutní řešení množství beznadějných exekucí, je třeba přemýšlet i o příčinách problému. Evergreenem je finanční negramotnost lidí. 

I my se v praxi setkáváme s tím, že dospělí, stejně jako děti, se nerozhodují efektivně, obezřetně. Pokud by ale českému právnímu systému byli vystaveni Němci, obávám se, že by také propadli. Za desetiletí se zde rozšířilo přesvědčení, že pokud někdo někomu naletí, je to problém toho, kdo se choval neobezřetně, a nikoli společnosti. Náklady finanční i sociální ale nakonec neseme všichni a ten, kdo si postavil živnost na lidské bídě, je příživníkem. Přitom zásadovými obhájci práv šmejdů jsou ti, kteří se jindy hlasitě bijí za práva daňových poplatníků. Ale co finanční gramotnost věřitelů? Nesplácení půjčky je odpovědností jak dlužníka, tak věřitele, který špatně odhadl situaci. Neexistuje přece základní lidské právo na půjčku a na nesplácení by mělo být pohlíženo jako na riziko podnikání se všemi důsledky. 

Otřesy na úvěrové scéně 

Náš úvěrový trh lze rozdělit na tři segmenty. Bílý je tvořen bankami, leasingovkami a přibližně čtyřmi nebankovními společnostmi. Šedý tvoří necelých osm set subjektů, které pod rouškou legality nabízejí služby lidem bez možnosti získat výhodnější úvěr díky špatné finanční kondici. Z malé investice v podobě jistiny prostřednictvím drastických sankcí je zajímavá pohledávka. Černý segment představují lichváři napojení na místní chudinské komunity, kteří fungují stejně jako za Charlese Dickense. Ti k vymáhání nevyužívají legální procedury exekučního řízení, ale autoritu strachu. Oběti těchto šmejdů si nebudou stěžovat ani u České národní banky, natož u policie, protože na ně místo atributů občanské společnosti uplatňujeme kmenové principy – a právě hierarchickou strukturu těchto komunit lichváři ovládají. 

Sněmovna nedávno schválila zákon, který může vyvolat významné otřesy na úvěrové scéně. Díky poslankyni ANO Kristýně Zelienkové a ministru Robertu Pelikánovi se podařilo zvrátit postoj Andreje Babiše k pozměňovacímu návrhu Jaroslava Klašky. Ten navrhl vrátit do zákona původní koncept dohledu ČNB nad celým úvěrovým trhem. Změna to je nenápadná, spíš pro fajnšmekry, ale nakonec se kolem toho svedla nečekaná bitva jak na půdě sněmovny, tak v médiích. O co vlastně jde? Jedním z hlavních pilířů reformy je sjednocení dohledu nad poskytovateli úvěrů. Po vzoru většiny zemí EU byla zvolena ČNB. Ta již dohlíží na banky a nově by měla dohlížet i na nebankovní poskytovatele, čemuž se její představitelé zavile bránili z obavy o reputaci a nárůst agendy. S ministerstvem financí se tak dohodli na kompromisním dohledu jen na firmy s licencí, tedy ty slušnější. Experti se přitom shodují, že licenci jich získá jen několik desítek, a to ještě díky leasingovkám, kterých je přibližně čtyřicet. Na zbylé stovky ČNB dohlížet neměla. 

Z pohledu centrální banky to byl snad pochopitelný pokus nepřidělat si práci, ale výsledkem byl zcela nesystémový a z různých perspektiv absurdní unikát. Lobbisté ČNB šikovně nelicencované subjekty označili za ilegální s tím, že je absurdní ve správním režimu na ilegály dohlížet, protože to je úloha policie. Ve skutečnosti přitom banka ve všech svých dohledových činnostech, kterých je pět, postihuje i ilegály a stejný obraz nabízí i mezinárodní srovnání, kde selektivní dohled uplatňuje jen Slovensko. Je zjevné, k čemu by vedlo, kdyby například hygienické stanice dohlížely jen na restaurace, tábory a školy, které se nahlásí, policie hlídala jen řidiče s řidičákem atd. Pokud však něco tvrdí zástupci ČNB, jde rozum stranou, a i kdyby se jednalo o úplný nesmysl, budou ti, kteří naslouchají, dokola opakovat, že dohlížet ve správním řízení na ilegály je protimluv. 

Díky několika statečným poslancům tak regulace nepřinese jen spotřebitelské benefity střední třídě, ale dává šanci vypořádat se s lichváři, kteří parazitují na chudých. A pokud akceptujeme, že lidé v horší finanční situaci za úvěr zaplatí více, nemusíme se bát ani masivního přesunu chudých k lokálním lichvářům. 

Sledujte twitterový účet Daniela Hůleho. Nalezntete ho zde.

Autor: Daniel Hůle, analytik, článek vyšel v Lidových novinách

Související články