Na začátku prosince nás kontaktovala maminka, paní Lenka, která se do našeho města přistěhovala, aby začala nový život. Odstěhovala se z ubytovny, kde byly podmínky pro rodinu naprosto nevhodné, a se svým novým začátkem potřebovala trochu podpory.
Mladá maminka pracovnici vyprávěla, jak se dostala do těžké životní situace. Prodělala úraz, kdy nešťastnou náhodou propadla nestabilní podlahou a musela být dlouho hospitalizována v nemocnici s poraněnou rukou a zády.
O tři malé děti se naštěstí postaral dědeček, ale odloučení rodiny bylo dlouhé. Dětem bylo po mamince smutno. Když se z nemocnice vrátila, situaci zkomplikovalo to, že kvůli výpadku příjmu skončila bez bydlení. Musela se obrátit na úřad práce, vyřídit si sociální dávky a najít nové bydlení pro sebe a děti.
Na ubytovně se žilo těžce, ale rodina byla ráda, že může být pohromadě. Maminka dál snila, že pro své děti sežene lepší zázemí bez sdílených prostor, kde si bude moct udržovat svůj pořádek a nebude se muset dělit o kuchyň s dalšími lidmi. Právě Lenčina pečlivost a smysl pro pořádek jí pomohly toho dosáhnout.
Majitelka ubytovny si všimla, že paní Lenka je velmi pořádná a uklízí společné prostory i po ostatních. Nabídla jí brigádu, právě úklid chodeb a schodů, což paní Lenka ráda přijala. Ze zranění se pomalu zotavovala, pár hodin denně už mohla pracovat a peníze do rozpočtu se jí hodily.
Když se paní Lenka majitelce osvědčila, přišla za ní s další nabídkou. Vlastní bytový dům právě v našem městě a uvolnil se jí malý byt, do kterého by se paní Lenka s dětmi mohla nastěhovat. Paní Lenka nabídku přijala. Sice to znamenalo stěhování do jiného města, ale rozhodla se to vzít jako novou výzvu.
A právě v ten moment se paní Lenka obrátila na nás. V novém městě, kde nikoho neznala, potřebovala podporu. Navíc se objevil problém, se kterým jí ve škole doporučili kontaktovat službu SAS.
Nejmladší Sylvinka měla chodit do první třídy, ale v důsledku maminčiny hospitalizace se u ní rozvinula separační úzkost. O maminku se bojí, a proto nechce chodit do školy. Ve škole pláče, stýská se jí a nemůže se plně soustředit na písmenka a číslice. Nelze se divit – na malou dětskou hlavičku toho bylo prostě moc.
Paní Lence se podařilo ve škole domluvit, že se budou snažit Sylvinku aklimatizovat pomalu. Do školy s ní maminka ráno chodí a na první dvě hodiny zůstává. Někdy se to podaří, někdy po dvou hodinách Sylvinka pláče a musí jít s maminkou domů. Paní Lenka je ale ráda, že jí škola vyšla vstříc s takovým alternativním řešením.
Sylvinku ve škole objednali na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny, kde změří její školní zralost a případně navrhne opatření, která by Sylvince dál ve škole pomohla. Pracovnice paní Lenku na toto vyšetření doprovodí, protože to tu ještě dobře nezná. Také jí podpoří při hledání dětského psychologa, který by pomohl Sylvince zpracovat její traumatický zážitek.
Pracovnice zahájila se Sylvinkou intervenční program, ve kterém zjistíme pomocí diagnostiky iSophi, v jakých oblastech vývoje je Sylvinka dobrá a které oblasti by ještě mohla posílit. S maminkou pak budeme tyto oblasti posilovat. Sylvinka bude zřejmě první třídu opakovat, ale napodruhé tam půjde dobře připravená a bude vědět, že se nemá čeho bát.
Paní Lenku pracovnice propojila i se svou kolegyní z podpory vzdělávání, která bude v rodině realizovat doučování. Všechny děti tak budou moct dohnat to, co steskem po mamince zameškaly.
Začátkem ledna se objevila další vlaštovka, posel dobrých zpráv. Sylvinka jednoho dne zvládla školní den bez pláče, a dokonce se ve škole skamarádila se spolužačkou. Paní Lenka sice ví, že jedna vlaštovka ještě jaro nedělá, ale zatím to vypadá, že Sylvinka je na dobré cestě školu zvládnout bez stesku. Pomohlo jí právě stabilní zázemí a procvičování, při kterém získala sebevědomí, že vše zvládne.
Tento malý úspěch pomohl i paní Lence získat sebevědomí. Rozhodla se, že se s podporou pracovnice přihlásí do projektu, který jí umožní absolvovat kurz asistentky pedagoga. Bude mít tak lepší uplatnění na pracovním trhu, kam se chce vrátit alespoň na částečný úvazek. Navíc jí tento kurz pomůže lépe pochopit, jak se učit se Sylvinkou, která potřebuje individuální přístup a zvýšenou podporu.
Až paní Lenka zvládne všechny tyto výzvy, rozhodla se postavit se před svou největší – zbavit se svého strachu z lékařů. Její lékař jí vysvětlil, že vzhledem k úrazu už nebude moct pracovat na plný úvazek a bylo by dobré požádat o částečný invalidní důchod. Jenže k tomu je potřeba absolvovat další vyšetření, kterých se paní Lenka bojí.
Ale řekla si, že když Sylvinka zvládla překonat strach ze školy, ona to zvládne také. A my jí budeme držet palce. I když vše vypadá na dobré cestě, naše spolupráce nekončí a máme před sebou ještě pár dalších kroků, kterých chce paní Lenka dosáhnout.
