Možnost pracovat a koupit si potraviny

Potraviny – nejpalčivější problém lidí v  dnešní Sýrii

Podle Světového potravinového programu (World Food Programme – WFP) vede již od začátku syrské krize kombinace rekordně nízké produkce jídla, omezení státní pomoci a oslabení měny k výraznému zvyšování cen potravin. Podle WFP je nyní týdenní objem základních potravin osmkrát dražší než před vypuknutím krize. V důsledku toho má problémy s nedostatkem potravin či peněz na jejich nákup téměř 80 % populace.

Regiony Aleppo a Idlíb, kde působí Člověk v tísni (ČvT), patří kvůli špatnému přístupu k potravinám mezi ty nejohroženější z celé země. Jedním z faktorů, který tento stav významně zhoršuje, je neustávající příliv vnitřních uprchlíků do těchto regionů. Jsou tak zasaženy nejen samotné přesídlené rodiny, ale také místní komunity, které se s nimi dělí o to málo, co samy mají.

Vnitřní přesídlení ale není jediným faktorem, který zde hraje roli. V těchto oblastech názorně vidíme, jaké problémy způsobil vleklý konflikt a dlouhodobé ničení místní infrastruktury, zemědělské produkce a lokálního trhu. Generace vzdělaných zkušených mužů a žen se ocitla bez práce a bez možnosti obstarat dostatek potravin pro své rodiny.

Člověk v tísni spolu s Generálním ředitelstvím pro humanitární pomoc a civilní ochranu při Evropské komisi (ECHO) pomáhá rodinám v Aleppu a Idlíbu s přístupem k potravinám prostřednictvím potravinových poukázek a projektu veřejných prací – Cash for work. Od dubna 2016 jsme takto podpořili více než 14 400 rodin. 

Potravinové poukázky

Od dubna 2016 jsme prostřednictvím potravinových poukázek podpořili 9 170 rodin, včetně 1 464 rodin přesídlených koncem prosince z Aleppa. Do tohoto programu jsou vybírány ti nejpotřebnější. Každá rodina dostane šekovou knížku s poukázkami v hodnotě 70 dolarů, což stačí šestičlenné rodině na nákup jídla na celý měsíc. Podle situace a závažnosti problémů jednotlivých lidí jim pomoc poskytujeme po dobu tří až šesti měsíců.

Za poukázky si rodiny mohou nakoupit jakékoliv čerstvé či trvanlivé potraviny ve vybraných místních obchodech. Na rozdíl od jiných druhů potravinové pomoci jsou poukázky na nákup potravin jsou mnohem přínosnější pro místní komunitu. Pomáhají udržovat v chodu místní obchody, čímž poskytují obživu lidem, kteří jsou součástí místního obchodního řetězce, podporují místní farmáře a dávají lidem možnost si svobodně vybrat potraviny, které opravdu potřebují.

Nabídka práce

Dalším programem, který má za cíl podpořit pracovní příležitosti pro lidi z oblastí Aleppa a Idlíbu a zajistit jim obživu, jsou Veřejné práce – Cash for work. Tento program přímo podporuje ty, kteří v důsledku války ztratili své zdroje obživy. Těmto lidem a jejich rodinám pomáháme pokrývat základní potřeby, z nichž hlavní je možnost nákupu potravin. V dnešní Sýrii žijí nedobrovolně v chudobě a bez práce miliony lidí. V důsledku nedostatečných příjmů postižené komunity někdy získávají peníze způsoby, jejichž budoucí udržitelnost není žádoucí – prodejem majetku, který může být zdrojem zisku, dětskou prací a provdáváním nezletilých dcer.

Díky programu veřejných prací dostávají mladí muži a ženy možnost práce ve svém městě či vesnici. Tato práce svým charakterem přináší užitek všem obyvatelům dané komunity. Jako příklad lze uvést třeba úklid a nakládání s odpadem, uklízení sutin z ulic, údržba silnic či vedení školek.

#~gallery-1451~#

Místní koordinátor projektu veřejných prací Člověka v tísni Ahmad Khatib popisuje přidanou hodnotu podobných projektů: „Důležitost projektu tkví především v tom, že v práci podporuje jak muže, tak i ženy a dává jim možnost využít jejich dovedností, schopností a zkušeností. Nejlepší je, že jeho prostřednictvím jsme dosáhli snížení vysoké míry nezaměstnanosti.“ Od dubna 2016 se do tohoto projektu zapojilo 5 254 lidí v Aleppu a Idlíbu, z toho 4 374 mužů a 880 žen. Počet žen v programu se při tom snažíme každoročně navyšovat.

V Sýrii je běžné, že živitelem rodiny je muž. Nicméně šest let války tímto tradičním uspořádáním výrazně zamíchalo. Za tu dobu zemřelo nebo se pohřešuje tolik mužů, že jsou to velmi často právě ženy, které se ocitnou v roli hlavního přispěvatele do rodinného a komunitního rozpočtu. Cílem projektu je proto především podpora žen a také zajištění služeb, které budou k užitku celé rodině.

Jedna z účastnic projektu Člověka v tísni, Fatima Hamdan, vede v Idlibu školku. Do Idlíbu se kvůli probíhajícímu konfliktu přestěhovala z provincie Homs. „Svou vesnici jsem opustila kvůli těžkému bombardování a náletům. Dříve jsem pracovala jako vychovatelka v letní družině zajišťované místní školou. Když jsem pak přišla sem, otevřela jsem spolu se skupinou učitelek malou školku. Jednak jsme chtěly mít práci a jednak učit naše děti. Od rodičů jsme za to vybíraly drobné poplatky. Vloni jsme navíc začaly dostávat podporu od Člověka v tísni,“ popisuje Fatima. „Nyní jsou ve školce dvě učitelky, které děti vzdělávají, jedna pečovatelka a jedna vychovatelka. Navíc je pro rodiče a jejich děti vše zadarmo. Školka má dvě třídy a místo, kde si děti mohou hrát. Člověk v tísni také dětem věnoval školní tašky s potřebným vybavením a také některé výukové pomůcky. Školce organizace poskytla tabule a hračky,“ dodává.

Fatima pokračuje: „Tato školka má spoustu výhod. Zaprvé zde můžeme učit již hodně malé děti základy přírodních věd, arabštiny, angličtiny a matematiky ve vhodném prostředí, kde si zároveň užijí legraci a mohou si hrát. Stručně řečeno – připravujeme je tu na školu a prohlubujeme jejich vědomosti i sebevědomí. A za druhé, školka zaměstnává čtyři ženy, což pomáhá i jejich rodinám. Za sebe mohu říci, že je pro mě mnohem lepší mít možnost pracovat zde než dostávat jakoukoliv jinou formu pomoci. Nejenže zde mohu využít své schopnosti a zkušenosti, ale za práci dostávám peníze, za které si mohu svobodně koupit, cokoliv potřebuji.“

S tím, jak se konflikt neustále prodlužuje, je pro místní lidi možnost najít si práci a žít plnohodnotný život ve stále beznadějnějších podmínkách velmi důležitý. Měli bychom i nadále udržovat a vylepšovat důstojnost životních podmínek syrských obyvatel a snížovat jejich závislost na humanitární pomoci.