Můj první klient

Publikováno: 25. 7. 2023 Doba čtení: 2 minuty
Můj první klient
© Foto: Fikri Dzulfikar

Po dvouleté zkušenosti v NZDM jsem přesedlal na terénní práci. Se změnou cílové skupiny přišly i jiné zakázky a můj náraz na realitu z jiného úhlu. Jednám s lidmi bez domova, s lidmi s drogovou minulostí, s lidmi se zkušeností s kriminálem. Potkávám lidi, kteří nemají znalosti a zkušenosti k tomu, aby dokázali vyřešit svůj problém. Hovořím s lidmi, kteří nenaráží tak často na pochopení a vyslyšení, jako na odsudky a opovržení. Narážím na obchod s chudobou, na „profesionalitu“ některých finančních poradců, pomáhám se sepsáním žádosti o odškodnění za protiprávní sterilizaci…

Jedním z mých prvních klientů je mladý člověk – Petr, je dva měsíce bez domova, s přítelkyní bydlí ve stanu. Poprvé jsme se setkali v centru města, kde seděl se skupinou lidí bez domova. Tato skupinka u obchodního centra Chomutovka se mění, místo setkání ale zůstává. Bavili jsme společně o tom, jak se mají a jak se jim daří. Tento mladík mi začal vyprávět, jak se sem dostal a že by chtěl pomoci. Je chvilku z vězení, zimu trávil na ubytovně. Nedávno ho z ní vyhodili.


Domluvili jsme si schůzku na další den a začali pracovat na tom, aby se odrazil a zapojil se do společenského života, protože chce být svým dětem vzorem. Vyprávěl mi, kde s přítelkyní přebývá. Společně hledáme bydlení, ale i práci. Životopis jsme sepisovali u jeho stanu, na krásném místě plném komárů, klíšťat a mravenců. (v kolonce zájmy/koníčky vtipkoval o tom, že rád kempuje a tráví čas v přírodě). Následující den šel na pracovní pohovor a byl přijat. Nedostal vysněné místo, ale vnímá to jako nový start a možnost vypracovat se. Teď jen projít kontrolou u závodního lékaře a může nastoupit. S jeho přítelkyní jsme též řešili bydlení, místo v azylovém domě jsme našli, přítelkyně ale nemá doktora. Bez lékařem potvrzené bezinfekčnosti do azylového domu nastoupit nemůže, s kolegyní tedy doktora hledají. Vypadá to, že se jeden našel, termín má na srpen. Petrova přítelkyně se chce taky zvednout na vlastní nohy, chce mít kvalitní bydlení, aby si mohla vzít děti k sobě. Nejde to snadno a rychle. Ale když budou chtít, mají na to oba. Dobré konce jsou nejlepším nárazem na realitu.

Autor: Ondřej Fučík, terénní pracovník

Související články