Nejsme klauni, ani paní učitelky
Publikováno: 30. 5. 2018 Doba čtení: 3 minuty
V Klubu Křižovatka pracuji s dětmi a teenagery skoro 4 a půl roku. Lidé mají o „našich“ klucích a holkách a o této práci celkově zajímavé představy. Často se mě někdo ptá, jak že se to s těmi našimi „sígry“ dělá a co na ně platí. Někteří si myslí, že se na ně musí zostra, a že zvítězí jen přirozená autorita, která je pěkně srovná do latě. Jiní si představují pracovníky klubu jako klauny, kteří mají v zásobě 999 triků, jak rozesmát děti v 5 vteřinách a zabavit je tím na několik hodin. Tyto diskuze mohou být docela zábavné, přesto bych ráda některé mýty uvedla na pravou míru.
Mýtus č. 1:
Nebezpečný sígr
„A nebojíš se v tý práci někdy?“ ptají se mě občas kamarádi. Někteří návštěvníci klubu opravdu nežijí zrovna předpisovým způsobem. My se na to ale koukáme tak, že se věci dějí z nějakého důvodu. Snažíme se na tyto důvody přijít a pochopit je a společně pracovat na tom, aby si tito kluci a holky uvědomovali rizika a důsledky svého chování. Vytváříme prostředí, kde se cítí dobře a kde můžou říct svůj názor a nebude je za to nikdo odsuzovat. Respektujeme se navzájem. A máme samozřejmě pravidla. Někomu to trvá déle, než se je naučí dodržovat, ale většinou se to daří. Děti pak berou klub za svůj a ti zkušenější sami učí nováčky, jak to u nás chodí. A my věříme, že alespoň část toho, co se u nás naučí, si odnesou i ven. A taky k nám chodí dobrovolně, protože se sami rozhodli.
Mýtus č. 2:
Hrajeme si s dětmi
„To máte dobrý, že vás platěj za to, že si hrajete s dětma,“ slýcháme někdy. No jo, ale dětí nebo už skoro dospělých je kolem 15, různého věku (klub je rozdělen na mladší 7-13 a starší 13-19 let), někteří jsou rozvážní a jiní mají zase energie jako všichni pracovníci dohromady, někdy se smějí, někdy pláčou, někdy se perou, někdy skáčou a pořád chtějí něco dělat. A my se s nimi o všem bavíme, diskutujeme, vysvětlujeme, ptáme se… Někdy je to docela náročné, ale ukazuje se, že z dlouhodobého hlediska je to efektivnější než na ně křičet, dělat věci za ně, nebo se nad ně jakkoli povyšovat.
Mýtus č. 3:
Cirkus Křižovatka
V klubu pořádáme různé akce a snažíme se dělat věci, co děti baví a zaujmou je, ale rozhodně nejsme žádný cirkus. Děti mají nepřeberné množství energie a nápadů. Víme, že je také potřeba mít nějaký řád, takže část klubu probíhá formou organizovaných aktivit, ale snažíme se dávat dětem dost prostoru na to, aby mohli realizovat vlastní nápady. Bavíme se o tom, co je na jakou hru či akci na klubu k dispozici, vyhledáváme společně informace, kam by se dalo jít, pomáháme vyrábět letáčky, jak nalákat ostatní atd. Vznikají pak různé kroužky, dílny, zkušebna, dámské kluby… A někdy se stačí jen dívat :)
Mýtus č. 4.
Nulová administrativa
Na závěr si neodpustím vyvrátit mýtus, že když nejsou děti v klubu, nemáme co dělat. Administrativa tvoří asi polovinu naší práce. Zapisujeme, co s dětmi děláme, abychom vykázali svoji práci, a hlavně, aby se mohla zhodnotit a někam posouvat. Taky připravujeme program, chodíme na schůzky s jinými organizacemi, radíme se, píšeme články… A pak se nemůžeme dočkat, až si zase pohrajeme ze sígry z Cirkusu Křižovatka.
