„Nemůžu na univerzitě zůstat. Vědí, že jsem Romka a že tu nemám co dělat,“ plakala Kristýna do telefonu
Publikováno: 5. 9. 2021 Doba čtení: 3 minutyUž na gymplu zažívala Kristýna rasovou šikanu a snadné to neměla ani doma. Následky si bohužel nese dodnes. Je jí dvacet let a studuje obor sociální práce na vysoké škole. Ačkoliv je velmi chytrá a schopná, má pocit, že z vysoké školy musí kvůli svému původu odejít.
Myslela si, že na vysokou školu nepatří
Problém s ní řešila naše kariérní poradkyně Petra Pochobradská. „Problém nastal po prvním semestru na vysoké. Kristýna mi tenkrát volala a hrozně brečela. Rozuměla jsem jí jen, že neví, co dělat, že chce odejít ze školy, i když všechny zkoušky zvládla bez problémů. Říkala, že chce začít pracovat, odejít z bytu, přetrhat vztahy s rodinou. Po chvíli mluvení vyšla najevo jedna z hlavních příčin – myslela si, že jako Romka nemá na vysoké co dělat,“ vysvětluje kariérní poradkyně.
Z hlediska studijních výsledků neměla nikdy žádné problémy, prospívala s jedničkami a odmaturovala s přehledem. Bolestná zkušenost se šikanou a osamocenost ze studijních let v ní ale přetrvává dodnes. Kromě toho Kristýna nikdy neměla ideální rodinné zázemí – otec byl drogově závislý a fyzické tresty mu nebyly cizí. Od rodiny odešel, ale matčin současný partner má stejné vady. Kristýnina matka je navíc pravděpodobně závislá na gamblerství a péči o děti nevěnuje příliš času. Mladším sourozencům se proto často věnuje hlavně Kristýna, která hlavně čtyřletého bratra vlastně vychovává.
Ve studiu ji brzdila také samota a finanční tíseň
Své skvělé studijní výsledky z gymnázia Kristýna potvrzuje i na vysoké – první zkouškové zvládla bez problémů, a tak pobírá Retrostipendium pro vysokoškoláky. Kvalitní studijní výsledky ale nejsou to jediné, co je k úspěšnému studiu potřeba. Měla ve škole pocit, že jako Romka na vysokou školu nepatří, a necítila dostatečnou podporu od svého okolí. Během pandemie navíc přirozeně trávila většinu času doma péčí o bratra a nemohla se chodit učit k nám do kanceláře. „Trápilo ji, že nemá žádné přátelé, cítila se sama. A v neposlední řadě mi říkala, že to nezvládá ani po finanční stránce. Bylo toho na ni zkrátka hodně,“ vysvětluje Pochobradská.
S Kristýnou se nakonec rozhodly najít odbornou pomoc: „Už po pár sezeních s psychoterapeutem mi Kristýna volala, že ze školy nechce odcházet. Do školy ale několik týdnů nechodila, a tak byla otázka, zda bude mít dostatek kreditů na postup. Protože ale Kristýna hrozně ráda pomáhá druhým – dobrovolničila mimo jiné dokonce i u nás v organizaci – s největší pravděpodobností jí budou uznány praxe. Kredity za praxe by ji spolu s předměty z minulého semestru pro postup měly stačit, musíme ale ještě počkat na vyjádření školy. Každopádně to vypadá, že se věci obrací k lepšímu – rozhodly jsme se, že Kristýna přejde na kombinované studium, aby měla možnost si přivydělávat. Pracujeme také na tom, jak spojit odchod z bytu s tím, že nechce opustit mladšího bráchu, ale zvládneme to,“ věří naše pracovnice.