Příběh dvou ukrajinských matek: Neznali se, teď tvoří rodinu!
Publikováno: 5. 6. 2023 Doba čtení: 2 minuty
Galina, Káťa, Igor a Roma. Váleční uprchlíci z Ukrajiny. Dvě maminky a jejich dva synové, kteří se potkali v České republice a od té doby jako rodina statečně prochází komplikacemi, které člověka, válkou nuceného utéct do cizí země a učit se v ní žít, potkávají. Adaptace v novém prostředí, hledání nového domova, zařazení dětí do speciální a mateřské školy, jednání na úřadech, to jsou jen zlomky toho, co taková rodina, jako mnoho dalších rodin, musí řešit bez znalosti jazyka.
Jejich netradiční domácnost vznikla v okamžiku, kdy se potkali v Jihomoravském kraji, a od té doby jsou jedna druhé oporou. Galina je maminkou tříletého usměvavého klučiny Igorka a Káťa má syna Romu, kterému je osm a má těžkou formu autismu. Pomoc naší organizace vyhledali v Krajském asistenčním centru pomoci uprchlíkům, když se stěhovali do Ústí nad Labem.
Prozatím největším úspěchem naší spolupráce bylo zařazení Romy do speciální základní školy v Ústí nad Labem, kde mimo výuky mají děti rozmanitou nabídku aktivit, jako je využití bazénu a terapie se zvířaty. Igorek se do mateřské školky zatím nedostal, a proto, aby Galina mohla pracovat, se o obě děti stará druhá maminka. Romu jsme přihlásili do programu na podporu dětí s invaliditou, na kterém spolupracují UNICEF a Červený kříž, a v rámci kterého děti obdrží po dobu dvanácti měsíců finanční příspěvek. Všichni věříme, že to bude jeden z dalších kroků, který pomůže zlepšit finanční situaci „rodiny“.
Záchrana topících se
V budoucnu nás čeká hledání místa ve školce nebo adaptační skupině pro Igorka. „Rodině“ jsme pomáhali hledat i nové bydlení. To se povedlo po dvou měsících usilovného hledání. Nový společný domov, který je vhodný pro obě maminky s dětmi je již připraven k nastěhování a nájemní smlouva je před podpisem.
Káťa a Galina se nemají na Ukrajině kam vrátit, a proto se snaží o co nejrychlejší integraci v Čechách s tím, že chtějí svým synům zajistit šťastné dětství.
Na Ukrajině je často užívá fráze “Порятунок потопаючих - справа рук самих потопаючих” což v překladu znamená „Záchrana topících se - je prací topících se samotných“. Je tedy důležité, aby si člověk uvědomil, že jeho osud závisí hlavně na něm, že má sám za sebe odpovědnost, avšak potká-li někoho, kdo řeší v životě podobnou situaci, je tíha osudu méně těžká a náročná.
