Očima humanitární pracovnice: Při práci musíte mít plán B

Očima humanitární pracovnice: Při práci musíte mít plán B

13. 8. 2020

Shikha Joshi se věnuje rozvojové pomoci téměř dvacet let a před necelými čtyřmi lety v Nepálu pracovat pro Člověka v tísni. Pro 46letou matku dvou dětí, která pomáhá sociálně znevýhodněným lidem vést důstojný život, je její práce odměnou i v osobním životě.

Jak ses stala stala humanitární pracovnicí? Proč sis toto povolání zvolila?

Vždy jsem se hodně zajímala o humanitární pomoc, ale nakonec jsem se rozhodla věnovat pomoci rozvojové. V tomhle oboru jsem už patnáct let a věnovala jsem se spoustě tématům, například zdraví a výživě, vzdělání, lidským právům, sociální ochraně, ale také v oblasti osvěty nemoci, kterou způsobuje virus HIV. Téměř všechny projekty, kterých jsem se účastnila, jsme prováděli ve spolupráci s nepálskou vládou a podařilo se nám dosáhnout dlouhodobých výsledků. To, že pomáhám znevýhodněným lidem vést důstojný život, mi přináší nesmírné potěšení. Jejich úsměv mě naplňuje pocitem obrovského štěstí a uspokojení, které se za peníze koupit nedá.

Kdy jsi začala pracovat pro Člověka v tísni? A co přesně děláš?

Než jsem začala pracovat pro Člověka v tísni, pracovala jsem během ničivého zemětřesení v roce 2015 jako pracovník v první linii a pomáhala jsem s poskytováním humanitární pomoci při sesuvech půdy a při povodních. Do Člověka v tísni jsem nastoupila v prosinci 2016 a od roku 2017 pracuji na projektu, který pomáhá lidem, kteří přežili zemětřesení. Cílem je, aby byli připraveni na podobné katastrofy a byli odolnější. Projekt se také zabývá zajištěním sociální ochrany a posílením postavení žen.

Jaká je největší překážka, které musí komunity čelit?

Nepál je považován za jednu z nejbohatších zemí světa, co se týče vodních zdrojů. Lidé, kteří žijí v hornatých oblastech, trpí ale paradoxně vážným nedostatkem vody. Mnoho obyvatel těchto regionů je závislých na malých potůčcích a často stráví hodiny cestou pro vodu, kterou pak nesou domů.

V rámci sociální ochrany, která je součástí mého projektu, dostávají skupiny žen menší příspěvky na realizaci komunitních projektů. 90 procent těchto peněz se využije na vytvoření lepšího přístupu k čisté pitné vodě a další pomoc související s vodou, sanitací a hygienou.

S jakými obtížemi se běžně v práci setkáváš?

Většina míst, ve kterých působíme, se nachází v odlehlých horských oblastech, je tam špatná přístupnost a nedostatek potřebných zařízení. Naprostá většina těchto míst je navíc náchylná k sesuvům půdy, což bývá problém hlavně během monzunů a období dešťů. Se začátkem dešťů se přístup do těchto oblastí velmi ztíží a jednou možností, jak se tam dostat, je dojít tam pěšky.

Jak tvou práci ovlivnil COVID-19?

Kvůli pandemii COVID-19 platilo v Nepálu omezení volného pohybu osob tři měsíce. Byli jsme nuceni pracovat z domova, zastavit veškerou naši práci v terénu a všechny rozhovory probíhaly po telefonu. I když vláda omezení nyní opět uvolnila, případů COVID-19 přibývá. Dodržujeme standardní provozní postupy, abychom chránili své zdraví.

Jaké největší obtíže nebo výzvy jsi musela překonat během tohoto období?

Když vypukla pandemie COVID-19 a v celé zemi byl omezený volný pohyb, projekt, který jsem vedla, byl téměř u konce. Bylo třeba dokončit spoustu věcí v terénu, také jsme se měli spojit s příslušnými zúčastněnými stranami a probíhala fáze hledání potenciálních organizací, které by převzaly zbývající úkoly po skončení projektu.

Podařilo se nám vymyslet alternativní způsoby řešení všech těchto činností, například pomocí virtuálních setkání. Také jsme sdíleli fotografie a videa, která natočili lidé, kterým pomáháme, místní partneři a sociální mobilizátoři.

Jaké zkušenosti jste během této doby získala?

Humanitární práce není snadná, narazíte při ní na různé výzvy a překážky a je potřeba řešit vzniklé problémy rychle. Musíte přemýšlet, dokázat předvídat následky svých činů a dělat správná rozhodnutí. Také byste si měli vytvořit pohotovostní plán, abyste byli připraveni na variantu, že váš původní plán selže.

Jaké obtíže přineslo omezení volného pohybu do tvého osobního života?

Najednou jsem měla pocit, jako by se celý můj svět smrskl do mého domova a lidé, se kterými jsem pracovala, patří do jiného vesmíru.

Práce z domova pro mě bylo něco úplně nového. Má práce běžně vyžaduje spoustu hodin cesty, takže jsem nikdy předtím tolik času doma netrávila. Užívala jsem si to první týdny, ale pak už to bylo monotónní a nudila jsem se. Přitom jsem viděla, jak se množství mé práce zdvojnásobilo, protože jsem musela udělat svou práci a ještě pomáhat dětem s učením a online lekcemi. Také jsem cítila, že při práci z domova se snižuje moje produktivita, protože nejsem schopná pracovat tak rychle, jak jsem zvyklá. Navíc na mě dopadlo více administrativních úkolů než práce, která je běžně součástí našich programů.



Autor: Sajana Shrestha, Člověk v tísni v Nepálu