Od pětky k vyznamenání
Publikováno: 5. 2. 2016 Doba čtení: 2 minuty
V dubnu minulého roku mě oslovila maminka holčičky (říkejme jí třeba Eliška), která chodila do 2. třídy základní školy s tím, zda bych jí mohla pomoci se zlepšením školních výsledků dcery. Maminka se snažila s dcerou učit sama, ale přes veškerou snahu se Eliščin prospěch nelepšil a ani komunikace mezi maminkou a třídní učitelkou příliš nefungovala.
Hned na začátku spolupráce jsem se tedy začala s Eliškou doučovat a již po první hodině mi bylo jasné, že největší problémy má Eliška se čtením a psaním. Zároveň jsem si uvědomovala, že problém může být složitější a že bude lepší vyhledat odbornou pomoc. Domluvili jsme schůzku ve Speciálně pedagogickém centru v Bílině, kde Eliška následně absolvovala několik vyšetření u psychologa, neurologa a dalších specialistů, aby se nakonec dověděla, že za její problémy může ADHD spojené s dyspraxií.
Ale to už bylo těsně před koncem školního roku a Eliška na vysvědčení bohužel měla nedostatečnou z českého jazyka, takže musela druhý ročník opakovat. Ale vzhledem k tomu, že jsem již věděla, jaké má Eliška problémy a jak s ní mám pracovat, začaly se dostavovat první úspěchy. Nadále jsme pravidelně s Eliškou docházely do SPC a důsledně dodržovaly pokyny a rady, které jsme tam dostaly. A i proto bylo vidět zlepšení, které pozitivně hodnotila také Eliščina třídní učitelka. Za výrazným zlepšením stojí také asistent pedagoga, který Elišce v případě potřeby pomáhal.
Úspěchy byly čím dál větší, pracovat s Eliškou i její maminkou byla opravdu radost. Eliška měla opravdu spoustu energie, ale dokázala jí využít při učení, které jí hodně baví. A proto i díky podpoře ze strany rodičů to Eliška dotáhla až na vytoužené vyznamenání.
