Pár příběhů kluků a jedný slečny z nízkoprahu

Publikováno: 19. 1. 2017 Doba čtení: 3 minuty
Pár příběhů kluků a jedný slečny z nízkoprahu
© ČvT archiv

Zdravíme z nízkoprahu v Matiční,

 a přispíváme svou troškou do bilančního mlýna. Naše bilancování ale musí mít širší záběr, protože gró této služby je moc dětí (vlastně pardon – dětí a mlaďasů) a moc času. Běh na velmi dlouhou trať.

 Statistik, tabulek a grafů se nebojte ani je nečekejte. Stačí jedno číslo – 223. Tolik dětí do klubu loni přišlo. A za to jsme moc rádi, protože ti všichni přišli dobrovolně, ze své vůle, prostě přijít chtěli. Každý z nich má svůj vlastní, jedinečný příběh, radosti a trápení, úspěchy i prohry, sny a očekávání, bolesti, pochyby, spoustu otázek. Jako každý z nás.

 Tak třeba Samík: Do klubu přišel poprvé v lednu 2015, byl úplně nejmenší ze všech dětí a nedělal vlastně vůbec nic. S nikým nemluvil, nikdy se nesmál, nehrál si, nekreslil, nenechal se přemluvit k žádné činnosti. Často si položil hlavu na stůl a usnul. Neměl to štěstí navštěvovat přípravku nebo předškolu (zdravíme do Stromečku a Stonožky :-) a tak naprosto nezralý a nepřipravený nastoupil do školy. A podle toho to i dopadlo. Další dítě, které propadlo v 1. třídě! Časem se Samík začal měnit – rozmluvil se, začal si hrát, jevit zájem o dění kolem sebe, smát se. Do klubu teď chodí úplně pravidelně a je to zkrátka jiný kluk – takové klubové sluníčko. A taky absolutní přeborník v počtu razítek - za úkoly, dílnu, aktivitu i chování. Potřeboval jen čas, vlastní tempo, trpělivost, zájem a podporu.

 Nebo vás zaujal příběh Patrika? (http://www.clovekvtisni.cz/cs/clanky/sedm-let-v-maticni-fiktivni-dopis-pro-patrika). A zajímá vás, jak se má dneska? Po hodně dlouhý a nelehký době konečně dobře. Z dětského domova jsou i s bráchou „na zkoušku“ v rodině tety. Končí základku, hraje fotbal a taky v kapele na bicí. Z předškoláka nám vyrostl velikánskej (ale fakt moc) hezkej kluk s pořád trochu plachým úsměvem. Je zpátky s námi a naše radost je bezbřehá, jinak se to napsat nedá. Protože prostě víme svý.

 A jak se má dneska René? (http://www.clovekvtisni.cz/cs/clanky/rene-a-kolo-s-maslema). Chodí na střední, našel si brigošku, aby si za vlastní peníze mohl koupit kytaru, no a aktuálně šetří na řidičák. Pořád miluje muziku a taky Nikolu :-). Do klubu chodí už jen na kapelu a na pokec, má zájmy a kámoše i mimo klub a to je moc fajn. Jako praktikant se spolu s dalšími kluky věnuje menším dětem na různých pobytových akcích. Dává jim to, co jako malej kluk dostal.

 No a Eliška? (http://www.clovekvtisni.cz/cs/clanky/pribeh-z-usti-neco-malo-o-elisce). Končí základku, chystá se dál do školy. Do klubu přivedla nejmladší brášky a je ráda, že už to zvládnou sami a nemusí je hlídat a starat se o ně. Normální fajn holka, která nedělá blbiny, někdy se chechtá a jen ona ví čemu, jindy se tváří hodně důležitě až tragicky. No klasická puberťačka. Ale společně to dáme, i puberta je stav dočasný :-).

 Co kluci z kapely? (http://www.clovekvtisni.cz/cs/clanky/k-cemu-jsou-dobry-kluby-a-k-cemu-jsou-v-klubu-dobry-bubny?src=206). Všichni jsou v pořádku, mají vlastní názory a pravdy, někteří dospívají a jiní už dospěli. Oni sami mluvili o tom, co klub v jejich životech znamená a kdyby tady nebyl, že by asi skončili na drogách. To nevíme. Můžeme jen málo ovlivnit nebo změnit jejich vlastní rozhodnutí a nemůžeme nést zodpovědnost za to, zda v životě uspějí nebo to bude průšvih. Ale víme, že na drogách nejsou a je to jen jejich volba. Ta nejlepší.

 Všichni jsou fajn, což vůbec neznamená, že vždycky :-). Někdy taky prudí, dohadujeme se, kroutíme nad sebou vzájemně očima a říkáme si, že to snad ani není možný, co z nich vypadne. Ale je, a je to tak úplně v pořádku. Mají své dobré i horší dny. Jako každý z nás.

 A právě o tom nízkoprahy jsou. O dlouholeté každodenní mravenčí práci, kdy každý den je jiný a něčím pro někoho zapamatovatelný. O vzájemné toleranci a respektu i dodržování hranic a pravidel, protože bez toho to nejde. O vztazích, které stojí spoustu úsilí a práce, protože získat a udržet si důvěru křehkých a zranitelných bytostí není jen tak.

 Díky všem dětem. A Jarce, Janče a Aničce za to, že je mají rády. Za obrovské pracovní nasazení, zodpovědnost, trpělivost, pochopení i smysl pro humor. A víru, že dělají práci, která má smysl, protože pomáhá těm, kteří si opravdu sami pomoci nemohou. Každá je originál a tvoří snový tým. Být jeho součástí je pro mě čest, radost a obrovská podpora.  

 

Autor: Ála z nízkoprahu

Související články