Péťa jde do školky aneb Příběh jedné rodiny - díl druhý

Publikováno: 27. 1. 2017 Doba čtení: 3 minuty
Péťa jde do školky aneb Příběh jedné rodiny - díl druhý
© Lenka Hozáková

V loňském roce jsme vám přinesli příběh malého Péti. V článku jsme psali o začátcích spolupráce s rodinou, která odstartovala v roce 2014. Tehdy mezi hlavní cíle patřilo osvojení základních hygienických návyků, sebe obslužné činnosti a rozvoj řeči u jmenovaného chlapce. V předchozím příspěvku jsme vás informovali o tom, jakými krůčky se nám stanovené cíle podařilo naplnit. A o tom, že se nám to opravdu podařilo, svědčí fakt, že Péťa začal v září 2015 navštěvovat spciální mateřskou školu v Teplicích, kam se dennodenně dopravoval pomocí svozů. 

Nástup do školky nebyl zrovna procházkou růžovým sadem, ale trpělivost a důslednost prarodičů a paní učitelky přinesly své ovoce. Péťa se po nějakém čase do školky začal těšit na kamarády, ukázalo se, že je velmi zvídavý a učenlivý.

Celý článek naleznete zde.

A jak to bylo dál? Ani v roce 2016 jsme nezaháleli a snažili jsme se péči o Péťu zajistit co nejlepším způsobem. I nadále se o Péťu starali především prarodiče. I proto se děda, coby tahoun rodiny, rozhodl podat návrh na svěření chlapce do své péče. Návrh na svěření byl soudem následně podpořen a děda se stal jeho opatrovatelem. Péťova matka sdílí s prarodiči i hochem společnou domácnost, a tak je s ní chlapec v každodenním kontaktu.

Z důvodu diagnostikované mentální retardace musel Péťa absolvovat několik odborných lékařských vyšetření u psycholožky, neuroložky apod., kam byl vždy předtím zapotřebí doprovod sociální pracovnice. Doprovázení do institucí a k lékařům se nám podařilo postupně odbourat. Prarodiče si již samostatně vyjednávají termíny vyšetření, které následně s Péťou absolvují.

Chlapcova zvídavost a chuť učit se nás dále motivovala v domácí přípravě. Zaměřili jsme se především na rozvoj řeči, a to pomocí doporučených logopedických cvičení, rozvoji slovní zásoby, učení říkanek a básniček. Ačkoliv příprava ze strany rodiny nebyla vždy důsledná, jisté pokroky byly u Péti zaznamenány. Největší úspěch měly vždy básničky spojené s pohybem.

Někdy v dubnu 2016 se děda nechal slyšet, že by byl rád, kdyby Péťa nastoupil do mateřské školy do Hrobčic. Důvodem tohoto přání byla především snazší doprava do zařízení, každodenní kontakt a komunikace s paní učitelkou. Děda do té doby jednal s paní učitelkou ze speciální mateřské školy pouze telefonicky či písemně. Z pracovních důvodů neměl možnost se s paní učitelkou setkat osobně. Děda tak s Péťou absolvoval zápis a hoch byl do hrobčické školky přijat ,,na zkoušku“. Jednalo se o 3 měsíce, během kterých se mělo ukázat, jak se dokáže Péťa začlenit do kolektivu a zda bude zvládat tempo ostatních dětí. Z počátku se u Péti objevilo nežádoucí chování ve školce vůči ostatním dětem. Avšak po čase nevhodné interakce zmizely a nyní se Péťa cítí ve školce spokojeně. Hovoří o kamarádech i činnostech, které má ve školce nejraději. Speciální pedagog doporučil přidělení asistenta pedagoga, což se zatím nepodařilo zajistit, nicméně Péťa i nadále do školky dochází.

Na závěr našeho příběhu můžeme dodat jen jediné. Aktuálně se nacházíme v cílové rovince. Po více než dvouleté spolupráci s rodinou můžeme s radostí oznámit, že cíle, které jsme si během spolupráce naplánovaly, byly naplněny a doufáme, že o malého Péťu bude i do budoucna dobře postaráno.

Autor: Pavla Beránková, Koordinátorka služeb pro dospělé, Sociálně aktivizační pracovnice

Související články