Po uzavření ústeckých ubytoven přespávají lidé v tělocvičně ZŠ
Publikováno: 9. 7. 2018 Doba čtení: 6 minut
V Ústí nad Labem se na konci června uzavřely ubytovny v Klíšské a Purkynově ulici. Nové bydlení si muselo najít téměř 200 lidí, z čehož většinu tvoří početné rodiny, matky samoživitelky či senioři, jejichž šance jsou na místním bytovém trhu značně omezené. A to zvlášť ve chvíli, kdy je tlačí čas, jelikož se o nutnosti stěhování dozvěděli pouhý měsíc před uzavřením objektů. O osudu těch, kterým se bydlení najít nepodaří, bylo dlouho velmi nejasno. Naštěstí se prozatím nenaplnil ten nejhorší scénář, ve kterém hrozilo, že se někteří obyvatelé zavřených ubytoven ocitnou na ulici. Většině lidí naštěstí nějaké bydlení sehnala, zhruba 20 lidem (polovinu tvoří děti) se to však doposud nepodařilo. Ti našli po uzavření ubytoven provizorní střechu nad hlavou v předlické základní škole. Zde mohou být do konce července. „Je dobře, že lidé mají alespoň nějaké přístřeší, nicméně krize rozhodně zažehnána není,“ říká Vít Kučera z organizace Člověk v tísni, jedné z neziskových organizací, které lidem pomáhají nastalou situaci řešit.
Jak se celá situace vyvíjela?
Den za dnem
29. 6.
Na koordinační schůzce jsme se dozvěděli, že lidé, kteří nemají kam jít, mají domluvené náhradní ubytování v tělocvičně v ZŠ Předlice. Mohou tu zůstat do konce července. Na schůzce se však již neřeší zajištění provozu tělocvičny či pravidla pro její využívání. Některé organizace nabízejí potravinovou pomoc, Člověk v tísni dal možnost využívat k vaření či praní své centrum v Předlicích.
30. 6.
Lidé odchází do tělocvičny. Nemají si ale jak převézt osobní věci. V tělocvičně jsou spacáky a matrace, avšak není na čem vařit ani kde uskladnit potraviny.
1. 7.
Ráno navštěvuje tělocvičnu primátorka se zástupcem městské policie. Má možnost vidět, že v tělocvičně není žádné zázemí. Místostarosta centrální městské části pan Karika nakoupil suroviny na bramborový guláš, začíná týdenní maraton vaření a praní v Domě služeb v Předlicích.
Naplno se také projevuje další slabé místo koordinace – nebyl zajištěn žádný sklad, kam by si lidé mohli uschovat své věci, jako jsou spotřebiče a nádobí. To vše zůstalo na ubytovně, lidé si do tělocvičny odnesli jen to nejnutnější. V tělocvičně nejsou ani žádné uzamykatelné skříňky alespoň na osobní věci, takže lidé prostě musí celý den „sedět na svém batohu“…
2. 7.
Romano Jasnica a naše organizace shání potraviny, v našem předlickém centru se vaří a pere, sdružení Konexe zajišťuje dobrovolníky z Ostravy, kteří pomáhají v tělocvičně. Domlouváme spolu, že zajistíme jídlo a léky. Vaříme a pereme do sedmé hodiny večerní.
3. 7.
Vše začíná nanovo - nakupujeme suroviny, vaříme, pereme. Opět do sedmi večer. Dobrovolnice z Ostravy odjíždí, Konexe zajišťuje další. Podařilo se nám najít bydlení dalšímu páru. V tělocvičně byl udělán soupis přítomných. Nikdo se stále ani nepřišel podívat, jak to v centru ČvT funguje. Krajský úřad svolává schůzku na 4.7.
4. 7.
Jedna z rodin, která bydlela na uzavřené ubytovně v Modré, byla od konce června u svých příbuzných mimo Ústí nad Labem. Bohužel zde již nemohli déle pobývat, a tak se museli vrátit. Přišli do tělocvičny s tím, že bydleli na ubytovně v Modré, avšak nebyli sem městskou policií vpuštěni, protože jejich jména nebyla na seznamu. Až díky tomu jsme zjistili, že magistrát předal městské policii instrukce, že kdo není k 30. 6. nahlášen, že půjde do tělocvičny, tak se sem už nedostane.
„Ke každému se musí přistoupit se znalostí jeho příběhu. Tato rodina sice jeden byt v červnu odmítla, ale šlo o byt v katastrofálním stavu, který nevzalo osm dalších zájemců. Rodina strávila téměř celý den u nás v centru a čekali, co se stane. Naštěstí se podařilo najít provizorní lůžka ve Spirále, kde mohou týden být. Také jsme dosáhli jejich dopsání na seznam,“ říká Radka Kunešová z organizace Člověk v tísni. Podle ní je možné, že podobných případů bude víc. Co s nimi bude například během následujících svátků, kdy je na seznam nikdo nedopíše, neví.
Na schůzce na Krajském úřadě jsme se od zástupců Magistrátu bohužel nic nového nedozvěděli, na naše otázky nedokázali odpovědět. Slíbili, že vše zjistí a dají nám vědět. To však bude až po svátcích a víkendu.
5. 7. – svátek, nikdo nic nikde nevyřídí
Vaříme, pereme od 9 do 14 hodin. S lidmi, co nemají žádné jisté bydlení, obvoláváme další dvě čísla – jeden majitel má plno a druhý rekonstruuje. Voláme znovu také na ubytovnu do Předlic – plno. Ještě máme jeden tip, ale na ten se nám nedaří dovolat.
Dozvídáme se, že do tělocvičny přišla paní B. se dvěma syny, kam nebyla vpuštěna, protože chyběla na seznamu. Dobrovolník se s paní minul, pracovnice ČvT vařila v centru, kam paní nepřišla. Bohužel nevíme, jak to s nimi dopadlo, a kde jsou…
6. 7. - svátek, nikdo nic nikde nevyřídí
Vaříme, pereme od 9 do 16 hodin.
7. 7. - víkend
Vaříme, pereme, zajistili jsme léky. V tělocvičně jsou děti nastydlé a jedné paní se v noci udělalo zle, byla na pohotovosti, ale je zpět v tělocvičně.
8. 7. - víkend
Vaříme, pereme. V pondělí by měli lidé dostat alespoň stravenky, budou tím pádem víc soběstační.
Kuchyni a pračku v centru využívají i ti, co nejsou v tělocvičně, ale ocitli se v holobytech v Předlicích. Pomoc s vybavením do bytů zajišťuje Konexe, i my chceme nabídnout pomoc. Shodujeme se, že materiální vybavení je třeba řešit s každou rodinou zvlášť, až bude bydlet. Lidé si budou moct požádat i o mimořádnou okamžitou pomoc (postele pro děti, pračku…). Všem, kdo mají zájem, nabízíme pomoc při hledání bydlení, či doprovody na úřady.
9. 7. - nejnovější čísla
Podle nejnovějších informací je v předlické tělocvičně momentálně 21 lidí, z toho 11 dětí. Z kapacitních důvodů jsme bohužel nuceni omezit vaření v našem Domu služeb, praní probíhá beze změn. Možnost vaření řešíme vždy individuálně s jednotlivými osobami.
Místo bytu nabídli paní A. staveniště
Příběh paní A. ilustruje zoufalou situaci lidí, kteří se museli narychlo odstěhovat z uzavíraných ubytoven. Paní měla domluvený byt díky pomoci centrálního obvodu Ústí nad Labem – město. Nevadilo jí, že jde o holobyt, je to pro ni lepší než tělocvična. Majitel souhlasil, že se může okamžitě nastěhovat. Pomoc nabídl i pan Karika, místostarosta obvodu, který jí k bytu dovezl. Paní A. měla několik tašek a nepřevezla by je MHD. Naše pracovnice tam dorazila o chvíli později a přišel šok. Nešlo ani tak o holobyt jako spíš o staveniště. Uprostřed místnosti hromady sutě, které si měla paní A. uklidit. Jednalo se o jiný byt, než který jí byl majitelem nabídnut původně. Jde přesně o modelovou situaci, na kterou ústecký magistrát při řešení krize nemyslel. Lidí, kteří si našli jen nějaké provizorium, či jsou jim nabízeny zcela nepoužitelné prostory, bude více. Co s nimi bude, nikdo neví.
Paní v bytě být odmítá, vrací se do Předlic a je psychicky zdeptaná. Nechce být v tělocvičně, ale nemá kam jít. Nakonec se podaří domluvit dočasné bydlení (na pár dní) u jedné z našich pracovnic. Máme podezření, že paní A. není psychicky v pořádku, sama říká, že bere nějaké léky, ale není schopna říct jaké.
Druhý den jsme na úřadu práce (oddělení hmotné nouze) zastavili převod kauce, který byla do bytu – staveniště připravena k odeslání. Nicméně faktem zůstává, že paní přišla o byt, na který se spoléhala, a tudíž nemá žádný jiný plán. Musí hledat od nuly, což je v aktuální situaci téměř bez šance, všude již mají plno. Díky zhoršujícímu se psychickému stavu se rozhodneme pro návštěvu lůžkového oddělení ústecké psychiatrie (MN UnL). Ani zde nejsme úspěšní, paní A. zde nechtějí hospitalizovat s tím, že jejich oddělení není ubytovna. Osud paní A. tak zůstává stále nejistý.
