Podpora vzdělávání ve Frýdlantu
Publikováno: 25. 11. 2016 Doba čtení: 2 minuty
Od 1. září rozšířila Liberecká pobočka Člověka v tísni o. p. s. své služby ve Frýdlantě. Spolu s Místní akční skupinou Frýdlantsko (pro zjednodušení MASiF) napsali projekt „Na jedné lodi“, který je zaměřený na podporu žáků, ohrožených školním neúspěchem. Partnery projektu jsou školy z Dětřichova a Nového Města pod Smrkem, další školy z Višňové, Kunratic a Frýdlantu využívají nabízené služby jako školy spolupracující. Garantem podpory vzdělávání se stala Magda Křížková.
Tolik suchá, nezáživná fakta.
Díky projektu Na jedné lodi jsem vstoupila na scénu já Magda Křížková. Bylo potřeba rozšířit tým liberecké pobočky, a tak se jednoho dne objevil na FB Liberecké pobočky krátký inzerát - hledal se koordinátor podpory vzdělávání. Neváhala jsem ani minutu a napsala svůj velice osobní, naprosto neformální dopis řediteli pobočky. Jaká byla moje radost, když přišlo pozvání na pohovor (v tom si přece věřím :-D) do Liberce. Zkrátím to, byla jsem vybrána a teprve si začínala uvědomovat, co mě vlastně čeká. Sehnat dobrovolníky, motivovat učitele ke spolupráci, zajistit potřebné děti…
Pocit radosti vystřídaly pochybnosti. „Zvládnu to? Nejsem vystudovaná učitelka! Najdu ve Frýdlantu mladé lidi ochotné věnovat svůj čas převážně romským dětem? Překonám předsudky lidí? Mnoho podobných vět mi běžela hlavou.
Ale projekt se rozjel a mě čekalo „kolečko“ v rámci pobočky, společné návštěvy rodin a dětí při doučování, nasávání všeho od zkušenějších kolegů, kteří stejnou práci, jaká se čeká ode mě ve Frýdlantě, dělají už roky v Liberci. S tím přišlo uklidnění a určitý pocit jistoty.
Stanovila jsem si plán:
1) Nejdřív sehnat dostatek dobrovolníků – TO BUDE PROBLÉM
2) Oslovit školy, aby nám vytipovaly děti – POHODIČKA, ŠKOLY JSOU ZAPOJENY V PROJEKTU A POTŘEBNÝCH DĚTÍ JE NA FRÝDLANTSKU SPOUSTA
3) Předat rodičům dětí potřebné informace – NENÍ PROBLÉM, JSEM UKECANÁ
4) Začít s doučováním – TO ZVLÁDNU
5) Spárovat dítě s dobrovolníkem – TO JE VÝZVA, JEN ABY BYLO DOST DOBROVOLNÍKŮ!!!
Výsledek dvouměsíčního snažení bych shrnula asi takto:
1) Jako málokterá pobočka ČvT máme NADBYTEK dobrovolníků! V tuto chvíli 21 a noví se stále ještě hlásí.
2) Spolupráce se školou? Téměř žádná. Školy se tváří, že takové děti, na které cílíme, neexistují, nebo pokud ano, tak u nich na škole NEJSOU.
3) Cestu k rodičům si nacházím přes jiné lidi a instituce, než jsou učitelé a škola.
4) V tuto chvíli doučuji pět dětí v rodinách a dalších pět rodin projevilo o službu zájem.
5) Tak tady mám ještě co dohánět, leda že by vždy na jedno dítě byli dva dobrovolníci!
Nutno ještě dodat, že na to nejsem sama, s náborem mladých studentů, jako dobrovolníků, na místních středních školách mi vydatně pomohla kolegyně z MAS Frýdlant Hanka Kančiová.
Nebýt nadšení úžasné paní psycholožce Daniely Al Sulaimanové, se kterou spolupracuji, tak nemáme žádné potřebné dítě…
Inkluze ve Frýdlantu jak vidno FUNGUJE! A to i díky projektu v kterém jsme společně na jedné lodi.
