Pohled z Malty: Ne, já nejsem RASISTA, ale...

Publikováno: 10. 7. 2014 Doba čtení: 3 minuty
Pohled z Malty:   Ne, já nejsem RASISTA, ale...
© Emanuela Macková

Mnoho Malťanů prohlašuje, že nejsou rasisty. Pokud s nimi ovšem na toto téma diskutujete, vždy najdete nějaké to “ale” v jejich větách. Věty se mohou různit od “Nejsem rasista, ale nechtěl bych, aby můj syn/moje dcera chodil/a s muslimem“ nebo “Nejsem rasista, ale nikdy bych neměl přítele mezi migranty”. Tak řekněme tedy, že to není rasismus, ale určitě je to přinejmenším lhostejnost-netečnost-nevšímavost, jak chcete.

Dokážu pochopit, že počet migrantů, kteří přijíždějí na Maltu, obzvlášť v létě, je vysoký – pokud ho porovnáme s velikostí našeho ostrova. Také připouštím, že problém je komplexní – a nejvíc frustrace vidím pramenit z faktu, že zúčastněné strany nemají kontrolu nad svými vlastními osudy. Ale to není to, o čem bych chtěla mluvit. Raději budu mluvit o tom, čeho máme sklon si nevšímat – ať už je náš názor na migraci jakýkoli, není absolutně žádný důvod být lhostejný k těm, kteří žijí mezi námi.

Malťané zřídkakdy přiznají nebo prohlásí, že jsou rasisty – ale každý má nejméně jeden problém s migranty. Někdo kvůli jejich náboženství, někdo viní jejich kulturu, někdo obviňuje jejich výchovu dětí a také můžete slyšet některé lidi říkat, že všichni migranti přicházející na Maltu jsou špatní lidé. Možná Vaše lhostejnost nesouvisí s rasou, barvou nebo kulturou, ale stále je to LHOSTEJNOST. A jak taková lhostejnost pomáhá situaci?

Někdy cítím, že někteří Malťané nemají smysl pro empatii. Nepřemýšlí o tom, jak těžké byly životy těchto migrantů a jaké byly jejich důvody k tomu opustit svou zem. Určitě by nikdo neriskoval smrt na cestě sem nebo neopouštěl rodinu, kdyby žil ve snesitelných podmínkách. Takové věci mě ohromují, zvláště u národa, který je v drtivé většině katolický a sjednocený proti vraždě a potratu. Možná můžete argumentovat, že pro některé z migrantů nebyly podmínky k žití život ohrožující, ale pouze špatné – znovu – je to důvod k tomu být lhostejný?

Co nás tedy opravdu obtěžuje, štve? Někdy slýcháme argument související s ekonomickým břemenem podporování migrantů, kteří nepracují. Což je fair argument, ale počkejte – co když najdou práci a jsou schopni se zabezpečit sami a platit daně? Ano, potom přichází argument, že nám berou práci! Znovu, mluvíme tady o životech lidí, kteří jsou nyní tady. Pokud jsou zde, můžeme přinejmenším dát nějaký kredit lidem, kteří se snaží integrovat?

Také prosím mějme na paměti, že některým z přijíždějících migrantů doslova zachraňujeme život. Chtěla bych doufat, že stále žijeme ve světě, kde cena lidského života je mnohem důležitější než problém mít méně pracovních příležitostí, nacionalismus, ekonomie nebo jakékoli jiné “vymoženosti”, které lidé mohou mít. Ale myslím, že pokud si tím neprojdeme sami, pak zachraňování životů druhých není přes to všechno tak důležité.

Tak se sama sebe ptám, pokud nejsme rasisty, proč musíme být lhostejní? Možná je to z důvodu určitých nejistot? Možná je to výsledek určité podřazenosti/nadřazenosti (méněcennosti/ povýšenosti)? Vše, co vím, je, že by mohlo být mnohem snadnější pro každého z nás zkusit být trochu víc tolerantní a akceptující. Proto kdokoli budete toto číst, i pokud máte kontroverzní pohled na otázky migrace – položte si alespoň tuto otázku:

Jak pomáhá situaci fakt, že jsem k člověku žijícímu mezi námi lhostejný?

Autor: Marie´Claire Dimech Debono, dobrovolnice programu Evropské dobrovolné služby

Související články