Pomoc za rok a půl

Publikováno: 4. 12. 2018 Doba čtení: 3 minuty
Pomoc za rok a půl
© Nadace J&T

Sedím s paní Pokornou v obývacím pokoji, na gauči si hraje její syn Martin. Anežka a Tomáš jsou ve škole a my s paní Pokornou mluvíme o uplynulém roce a půl, kdy jsme spolu pravidelně setkávaly a řešily problémy s bydlením a chováním jejích synů Tomáše a Davida.

 Už je to rok a půl, co jsem paní Pokornou poprvé navštívila v jejím bytě 1+1 na Střekově. Tehdy žila ve starém neudržovaném bytě se svými syny – Martinem, Tomášem a Davidem a dcerou Anežkou. Starší kluci měly velké problémy s chováním – ve škole neposlouchali, prali se, utíkali z domova. Paní Pokorná měla už tak dost problémů s bývalým partnerem a nevyhovujícím bydlením a kluci rodinnou situaci jen zhoršovali. Maminku nerespektovali a ona neměla dost sil vytvořit si a udržovat nějaká rodinná pravidla. Hodně jsme o tom spolu mluvily, sepisovaly, jak by chtěla, aby to doma vypadalo, co by měli kluci dělat, jak se chovat a co pro to musí udělat děti i ona sama. Společně jsme navštívili středisko výchovné péče, kam pak Tomáš dál pravidelně docházel. David měl poslední rok do konce školní docházky a nedělal takové vylomeniny jako Tomáš. Probírali jsme jeho chování a důvod, proč nechce chodit do školy. Ve škole ho to nebavilo. Neměl tam kamarády, s nikým si nerozuměl. Navštívili jsme spolu speciálně pedagogické centrum i jinou školu, kam by mohl docházet. Snažili jsme se o jeho zapojení do projektu, kde by mu pomáhal starší kamarád z řad studentů VŠ. Po mnoha snahách jeho situaci změnit, se paní Pokorná rozhodla, že David odjede za svou babičkou do Prachatic, kde má kamarády a kam tvrdí, že chce chodit do školy. A fungovalo to. David začal chodit do Prachatic do ZŠ, našel si kamarády a u babičky už zůstal.

  S mladším Tomášem byla situace těžší. Paní Pokorné dělali starosti jeho kamarádi - parta, které se chytil. K tomu přibyly problémy s bydlením – rodina se musela z bytu vystěhovat. Protože byla paní Pokorná na rodičovské dovolené, neměla peníze na kauci a bylo pro ní těžké nějaký byt sehnat. Navrhla jsem jí, že může zkusit požádat o dar na kauci u společnosti J a T. Společně jsme s paní Pokornou žádost zpracovaly a podaly. Byla schválena a paní Pokorná se s dětmi díky tomuto daru mohla přestěhovat do udržovaného bytu 2+1 v jiné části Ústí nad Labem. Tomáš přešel na jinou školu, našel si jiné kamarády. S paní Pokornou jsme společně s Anežkou navštívily místní školku a Anežku tam zapsaly.

  S paní Pokornou jsme pak měly prostor probírat také její problémy. Neměla si s kým promluvit, měla černé myšlenky, trpěla zdravotními problémy, ale nemohla navštívit lékaře kvůli tomu, že neměl kdo hlídat děti. Navštívily jsme společně nemocnici a paní Pokorná prošla všemi potřebnými vyšetřeními. Dětem jsem přinesla omalovánky a připravila jednoduché hry, které je během čekání zabavily. Paní Pokorná dostala doporučení a léky. Bylo jen potřeba, aby vše dodržovala a léky brala.

  Teď – po roce a půl – už je situace rodiny lepší. Děti chodí do školy, Tomáš stále a pravidelně navštěvuje středisko výchovné péče, paní Pokorná tak má i více času pro sebe. Rodina bydlí v lepším bytě i prostředí, paní Pokorné končí rodičovská dovolená a připravuje se, že bude hledat práci, která by jim pomohla zlepšit také finanční situaci. Ještě nějakou dobu se tedy budeme vídat, než se podaří najít nové zaměstnání. Pak bude čas se rozloučit.

Autor: Anna Seidlová, pracovnice Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi

Související články