Práce pod agenturou a pandemie koronaviru znamenala pro bulharskou rodinu obavu ze ztráty bydlení

Práce pod agenturou a pandemie koronaviru znamenala pro bulharskou rodinu obavu ze ztráty bydlení

4. 12. 2020

Paní Katja a její partner Grigor pocházejí z Bulharska. Obrátili se na nás na jaře, když byli krátce zaměstnaní pod pracovní agenturou a nařízení kvůli počínající koronavirové pandemii v nich vyvolala obavu, že zůstanou na ulici. Po několika odpracovaných dnech jim totiž nebylo umožněno dále pracovat a oni neměli nárok na 60% mzdy. Neznali nájemní podmínky k bytu, ve kterém žili právě na základě smlouvy s pracovní agenturou. Měsíční nájem činil za čtyřčlennou rodinu 18 000 Kč. Nasměrovala je k nám jejich kolegyně, která si již delší dobu všímala neférového přístupu agentury k bulharským dělníkům, které však ve velkém zaměstnává. 

Velmi záhy se ukázala praxe, že cizinci podepisují s pracovními agenturami dokumenty, kterým ale vůbec nerozumí. „Setkali jsme se s koordinátorkou pracovní agentury. Zjistili jsme, že pracovní agentura hradí poměrnou část ubytování, ostatní strhává zaměstnancům z platu, ale nikde nebylo uvedeno, jaké podmínky platí ve chvíli, kdy nemohou být zaměstnanci výdělečně činní a zároveň jsou ve zkušební době. Ani jeden z partnerů neměl také výplatní pásky, ač o ně opakovaně žádali. V situaci tak bylo obtížné se zorientovat, a to vyvolávalo strach, že rodina nebude mít ani na nájem ani na případnou kauci bytu nového. Koordinátorka sice opakovala, že se rodina nemá čeho obávat, to ale záruky neposkytovalo,“ vysvětluje pracovnice sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Veronika Uhlířová.

Hlavním cílem proto bylo jednak zajistit rodině příjmy a jednak začít komunikovat přímo s pronajímatelem bytu. Díky zapojení Úřadu práce se podařilo získat výplatní pásky a později byla rodině přiznána i dávka mimořádné okamžité pomoci, protože ta zůstávala zcela bez příjmů a hrozila újma na zdraví zejména s ohledem na děti v domácnosti. „Než se vše podařilo vyjednat, musely vypomoct potravinové balíčky z naší sbírky SOS Česko,“ upřesňuje Veronika. Velmi efektivní se ukázalo navázání kontaktu s pronajímatelem bytu, který na otázku předraženého bydlení pro rodiny s dětmi odpověděl svou zkušeností: „Některé rodiny přichází a odchází tak, že nemusím při změně nájemníka investovat velké peníze k renovaci, aby mohly být prostory předány. V těchto případech jsem po dlouhodobější kladné zkušenosti s nájemníky schopen dělat slevy. Někteří nájemníci ale přijdou a byt zdevastují špatným užíváním, pak je nutné investovat desetitisíce na uvedení bytu do původního stavu.“ Po domluvě pronajímatel dorazil na prohlídku bytu. Nebylo nad čím váhat, vše bylo v pořádku, a tak přistoupil na snížení nájmu. Záhy přišlo několik týdnů, kdy partneři mohli opět nastoupit do práce. Pracovali velmi svědomitě, pan Grigor využil každé příležitosti dělat přesčasy nebo o víkendu. Firma jim nabídla, aby se stali kmenovými zaměstnanci. Od začátku srpna tak mají pracovní smlouvu a po domluvě s pronajímatelem i platnou smlouvu nájemní, která není nijak vázána na agenturu.

Při spolupráci se obě strany potýkají s jazykovou bariérou

Při práci s rodinou nezapomíná naše pracovnice ani na děti, které velmi bojují s českým jazykem. Dcera Zlatka chodí od září do osmé třídy a kvůli jazyku to ve škole nemá vůbec jednoduché. „Naštěstí se nedávno objevila nová dobrovolnice, která jí s tím pomůže. Holky se už stihly seznámit a ukázat si písmena v latince. Vzápětí doučování ale začala opět komplikovat nová opatření, takže v současné chvíli přemýšlíme, jako formou Zlatku podpoříme, protože písmenka a hlásky se přes online vyučování těžko vysvětlují, ale zároveň se ukázalo, že je pro ni velký problém pracovat samostatně na zadaných úkolech, ve kterých se už předem počítá se znalostí jazyka,“ upřesňuje Veronika.

Starší syn Dimitr, který se měl hlásit na střední školu, přemýšlel nad finanční situací rodiny a vážně uvažoval o tom, že raději nastoupí do zaměstnání a rodině pomůže. Rozhovory o střední škole ho nezajímaly. Ale oba rodiče byli vytrvalí a navzdory mnoha překážkám se jim podařilo jej motivovat. „Často jsem používala Google překladač, abych si byla jista, že Dimitr rozumí mým argumentům, proč je vzdělání do budoucna důležité,“ popisuje pracovnice. V srpnu jej čekal osobní pohovor s ředitelkou školy a ve spolupráci s rodiči bylo nezbytné zajistit formality jako překlad vysvědčení, porozumění jednotlivým dokumentům nebo zajištění lékařské prohlídky. Ale všechno to stálo za to. Úspěšně v září nastoupil na obor kuchař – číšník a pozitivní na tom je, že se mu tam moc líbí. Zavření škol je ale i pro něj velkou komplikací. Postupně začal ovládat program Teams, který mu umožní online spojení se školou, ale vzhledem k tomu, že se jedná o odborné předměty a Dimitrova znalost jazyka není nijak výborná, teprve se uvidí, jak bude zadané úkoly zvládat.

Práce s rodinou cizinců ale zahrnuje i pomoc s řadou zcela běžných záležitostí od komunikace s úřady a různými institucemi, porozuměním a vyplněním rozmanitých dokumentů a poradenství v oblasti toho, kdy, kde, co a jak mohou řešit. Pan Grigor dělal ještě v Bulharsku na stavbách. Jeho partnerka tam však žádné pracovní příležitosti neměla, přestože je velmi pracovitá, proto se rozhodli jet někam, kde budou mít příležitost oba. Bohužel skončili ve spárech pracovní agentury s nepříliš dobrými zaměstnaneckými podmínkami. Vedle práce dělá pan Grigor ještě brigádu, ale věří, že až se zlepší v jazyce, bude se moci opět věnovat svému řemeslu. Nabídl pronajímateli pomoc při renovaci bytů, ten pro spolupráci nechává otevřený prostor, ale vyžaduje dobrou komunikaci v českém jazyce. Tak snad se to brzy povede!

A u tématu znalosti jazyka ještě zůstaneme. Abyste se trochu vcítili do toho, jak taková spolupráce s bulharsky mluvící rodinou vypadá, a zároveň, jak se může cítit cizinec, když před něj předložíte třeba pracovní smlouvu v českém jazyce, tak Vám následující text necháváme v bulharštině. Prozradíme Vám jenom, že nám jej zaslala rodina poté, co si přečetla článek se svým příběhem:

“Благодаря на моята колежка която ми помогна във трудни за мен моменти когато имаше ковид 19 агентурата във която работих неми заплати нищо както на мен така и на моятмъж бях затруднена много благодаря на госпожица Вероника която се отзова веднага и ми помогна да остана във жилището тя водеше преговорите със съсобственикът на жилището помогна и на децата ми да ходят на училище благодаря на госпожица Верноника и моята колежка които са чехи и ми помогнаха а наще санародници Българи бях мачкани от тази всъщата агентура и се скриха като плъхове за съжаление българите неси помагат във чужбина каквито са във България такива и във чужбина.”

A jak dosavadní spolupráci hodnotí Veronika? „Moc ráda s nimi spolupracuji. Je za námi kus práce a je to jejich zásluha. Jsou velice skromní a vždycky mi na mou otázku, jak se mají, říkají ´všechno dobrý´“, uzavírá s úsměvem. 

Autor: Tereza Králová