Prázdniny na krku

V současné době je k nám zapsáno 17 dětí, každý den do školky přijde alespoň deset z nich, nejstarším je už 6 let a těší se na školu, nejmladším dětičkám jsou sotva tři roky. S deseti až patnácti dětmi, dvěma učitelkami a jednou dobrovolnicí se do prostoru našeho krásného klubu vejdeme akorát, více dětí bychom v tuto chvíli ale bohužel přijmout nemohli.

Děti k nám každé ráno vodí rodiče ze Smíchova, z Holešovic, ale hlavně z Prahy 8, kde sídlíme. Den zahájíme prací – děti plní úkoly z pracovních listů, které jim jsou připraveny na míru dle jejich věku a dovedností. Pracovní listy schováváme a rodiče si tak mohou kdykoliv prohlídnout, jak velký pokrok jejich děti za dobu, co naší školku navštěvují, udělaly. Další program je u nás podobný jako v každé jiné školce: hrajeme hry, učíme se básničky a písničky, kreslíme, stříháme, lepíme, tancujeme a chodíme na procházky a na hřiště, zvláštní pozornost klademe ale právě na pravidla, která se děti musí naučit zvládnout a pochopit jejich význam, aby pro ně jejich pobyt v kolektivu byl přínosem. Učíme děti, aby se navzájem respektovaly a pomáhaly si. Do půl jedné jsou pak opět vyzvedávány rodiči a odchází domů na oběd. S rodiči pravidelně diskutujeme, jak na tom jejich děti jsou: co se jim daří a co spíš ne, co je baví a čemu se raději vyhýbají, jak se zapojují nebo nezapojují do programu a co můžeme všichni dělat, abychom je ještě více podpořili a pomohli jim. Komunikaci s rodiči se snažíme věnovat dostatek času, protože jejich přístup ke vzdělávání dětí je samozřejmě určující pro jejich celý další život.

S blížícím se koncem školního roku se blíží i předání „závěrečného vysvědčení“. Každé dítě od nás dostane symbolické vysvědčení s velkou jedničkou (protože každý si u nás jedničku zaslouží, i kdyby každý za něco jiného) a s osobním slovním hodnocením, které si společně přečteme. A na prázdniny máme naplánované výlety, poprvé se s dětmi vydáme i na vícedenní výlet s přespáním!

V dalším školním roce se s deseti dětmi rozloučíme, jsou totiž již připravené na přestup do klasické školky nebo na vstup do školy. Bude se nám po nich stýskat, ale naší snahou je, aby v našem relativně segregovaném klubu děti nezůstávaly více než rok a zvládly zařazení do běžného pestrého kolektivu. Před přechodem od nás děti nejprve bereme na tzv. adaptační dny do velkých školek, aby viděly, jak to tam vypadá a že se opravdu není čeho bát.

Největší radostí pro nás je vidět obrovské pokroky dětí, které za dobu, co chodí do klubu, udělaly.

Na příklad když k nám poprvé přišla Lenka, malá zakřiknutá holčička, museli jsme ji ještě přebalovat, nechtěla se zapojovat do skupinových aktivit, nedokázala říct, ani jak se jmenuje, často plakala a všeho se bála. Nyní vidíme holčičku, která si ráda hraje s ostatními dětmi, plní úkoly, které jí zadáme, směje se a je spokojená. Možná už se jí nikdy nedostane tolik individuální podpory a pozornosti jako u nás, do života se ale rozběhne ze stejné startovní čáry jako ostatní děti. A o to přeci šlo.