Příběh Honzy: Nový začátek po deseti letech
Publikováno: 17. 9. 2025 Doba čtení: 2 minuty Sdílet: Sdílet článekJednoho dne ke mně do kanceláře přišel pan Pavel na konzultaci. Zmínil se, že má na noclehárně staršího kamaráda, který se právě vrátil z výkonu trestu, a zeptal se, zda bych byl ochoten spolupracovat i s ním. O hodinu později už ve dveřích stál starší pán s pokorou v očích. Seznámili jsme se – pro účely tohoto vyprávění mu budeme říkat Honza.
Honza strávil posledních deset let ve vězení. Vyprávěl příběhy, které by vydaly na silný filmový scénář. Ačkoliv své zkušenosti popisoval s nadhledem, jako by šlo o pionýrský tábor, bylo zřejmé, že návrat zpět rozhodně neplánuje. Dobře ví, jak snadné je tam znovu sklouznout.
Ve světě venku se zatím trochu ztrácí – mobilní telefony, samoobslužné pokladny nebo odbavovací systémy v MHD jsou pro něj novinkou. Přesto to bere jako výzvu. Během pandemie přišel o většinu rodiny, zůstal mu jen jeden sourozenec. Tomu se chce ozvat až ve chvíli, kdy bude stát pevně na vlastních nohou – nechce být přítěží.
Honza byl odhodlaný ke změně. Zaregistroval se na úřadu práce a přebýval na noclehárně. Společně jsme hledali lepší bydlení, probrali možnosti a vybrali vhodnou ubytovnu. Telefonicky jsme se tam nedovolali, a tak se Honza rozhodl zajít osobně. Zároveň jsme se bavili o práci – zatím pomáhal bratranci na zahradě a dostával za to menší odměnu. Sepsali jsme životopis. I během výkonu trestu pracoval, takže bylo co uvést. Rozhodl se také kontaktovat své bývalé zaměstnavatele, kde měl ještě známé.
Když odcházel zjistit možnosti ubytování, netušil jsem, že naše spolupráce bude tak krátká. Ještě ten den odpoledne volal, že má uzavřenou nájemní smlouvu a jde na úřad požádat o doplatek na bydlení.
V následujícím týdnu jsme se znovu setkali a hledali pracovní příležitosti. Honza mezitím popisoval život na ubytovně – prý tam žije dost problémových lidí, a tak si dává pozor. Ví, jak rychle může cesta zpět do vězení začít.
A pak přišla skvělá zpráva – Honza nastoupil do zaměstnání na hlavní pracovní poměr. Nevadí mu ani dojíždění, ani třísměnný provoz. Jeho přístup byl inspirativní – nehledal překážky, ale výzvy. Uvědomuje si, že bez vlastního úsilí ničeho nedosáhne a že úspěch závisí na jeho odhodlání a práci.
Naše spolupráce trvala jen tři týdny. Za tu dobu si Honza našel lékařku, stabilní bydlení i práci. Už se rozhlíží po lepším bydlení a znovu navázal kontakt se svým sourozencem, který je připraven mu pomoci.
Honza si naší spolupráce vážil. Říkal, že bez podpory by některé věci nedotáhl do konce a jistě by to vzdal. Jeho příběh je důkazem, že i po těžkém období je možné začít znovu – s odhodláním, pokorou a případnou pomocí druhých.
