Příběhy dětí, které v době karantény doučujeme

Publikováno: 5. 5. 2020 Doba čtení: 5 minut
Příběhy dětí, které v době karantény doučujeme
© Iva Zímová

Digitální výuka bez připojení k internetu, v roli učitelů rodiče, kteří nedokáží pomoci nebo úkoly, které již několik týdnů čekají na vyzvednutí. Jaké překážky postavila tisícům dětí do cesty za vzděláním krizová opatření? Níže vás seznámíme s příběhy dětí, kterým ve ztížených podmínkách posledních týdnů pomáháme se zvládáním školního učiva.

Aničce tiskneme úkoly

Anička chodí do druhé třídy základní školy. Po zavedení distančního vzdělávání začala její škola zveřejňovat výukové materiály na webových stránkách. Už během prvních dní karantény vyšlo najevo, že domácí výuka přinese malé Aničce nemalé problémy. Rodina nevlastní tiskárnu, Anička tak neměla zpočátku pracovní listy jak vyplňovat. Její rodiče jí navíc nejsou schopni být v domácí výuce dostatečnou oporou a s pracovními listy do školy jí nepomáhají.

Na nově vzniklou situaci jsme proto rychle zareagovali a začali Aničce pomáhat. Každý den ji pracovní listy tiskneme a dopravujeme k ní domů. Minimálně dvakrát týdně se scházíme na online doučování a snažíme se společně zvládnout co nejvíce domácích úkolů, aby po skončení krizových opatření byl pro Aničku návrat do školy co nejsnazší.

Zklidnění vztahů doma přineslo i lepší známky

S Míšou se naše cesty spojily přesně před rokem. Kromě toho, že se u něj po pár týdnech doučování potvrdilo naše podezření na ADHD, procházel si i velmi obtížnou situací doma. Měl zákaz vídat se s vlastním otcem, který s rodinou nežije. A snadný nebyl ani vztah s otčímem. Tehdy jsme se společně začali učit angličtinu a dějepis, dva předměty, se kterými měl ve škole nejvíce trápení. Do konce minulého školního roku se nám bohužel nepodařilo látku dostatečně probrat, a tak se na Míšově vysvědčení objevila dvě nedostatečná hodnocení. Léto jsme proto strávili společně přípravou na reparát. Přestože dějepis zvládl bez problémů, v boji s angličtinou nakonec na opravné zkoušce neuspěl a ročník nyní opakuje.

Míšova nelehká rodinná situace se několik týdnů odrážela i na průběhu doučování. Postupem času se vše naštěstí uklidnilo. Zvládli jsme i krizovou situaci a březnový přechod na on-line výuku. Doučování nyní probíhá dvakrát do týdne a dostavují se i úspěchy ze školy. Od učitelů máme díky dlouhodobé spolupráci kladnou zpětnou vazbu a Míša momentálně zvládá všechny předměty. Radost máme zejména z angličtiny, ve které má nyní průměr 2,5. Míša se také začal pravidelně vídat i se svým otcem, a tak dobré zprávy konečně přicházejí i z domova.

S Adélkou jsme se bohužel stále nedokázali spojit

Adélka je jedním z tisíců dětí v Česku, které nemají přístup k internetu, a rodiče jim nejsou schopni během distanční výuky se školními úkoly pomáhat. Kdyby nebyla v polovině března nařízena karanténa, Adélka, kterou má v náhradní péči babička, by pravděpodobně byla na cestě k úspěšnému zakončení prvního ročníku základní školy.

Koronavirová opatření však Adélce postavila do cesty nečekané překážky. Rodina nemá telefon ani internet a nikomu z nás se od vyhlášení nouzového stavu nepodařilo s rodinou spojit, ač se o to pokoušíme různými způsoby. Zkontaktovali jsme příbuzné, aby Adélčině rodině sdělili, že na ní i se školními pracovními listy čekáme v naší kanceláři. Materiály si do této chvíle nikdo nevyzvedl a Adélce s velkou pravděpodobností nikdo se školními úkoly nepomáhá. I nadále se snažíme s Adélčinou rodinou spojit a pomoci ji nelehkou situaci překonat.

Jak vypadá výuka angličtiny po mobilu?

Péťa chodí do čtvrté třídy a během standardního vyučování je mu ve škole vždy k dispozici asistentka. V současné situaci však museli převzít roli asistentky i paní učitelky Péťovi rodiče. Vedou si (až na jeden předmět) velmi dobře. Tím oříškem se stala angličtina. Naštěstí si Péťova rodina všimla naší nabídky na doučování, které jsme začali tři týdny po uzavření škol. A jak takové dálkové doučování angličtiny vypadá? Vždy dvakrát týdně po dobu jedné vyučovací hodiny si společně voláme přes mobilní aplikaci, podle pokynů ze školy probíráme kapitoly z učebnice i cvičení z pracovního sešitu, které nám maminka předem zasílá ofocené.

Kvůli krátkému výpadku výuky na začátku karantény měl Péťa nejprve problémy s výslovností a vypadla mu dokonce i některá základní slovíčka. Po několika týdnech společného úsilí ale pozorujeme velké zlepšení. Daří se nám plnit zadané úkoly, odbourali jsme Péťovu nesmělost mluvit a průběh doučování je s každou hodinou lepší. Díky zapojování různých her do výuky se nám během posledního doučování dokonce podařilo i vést krátkou společnou konverzaci!

Samotná maminka, pět dětí a telefon bez dat

Než jsme se s rodinou seznámili, žila paní Tereza se svými dětmi v nezkolaudovaném bytě a neměla kvůli tomu nárok na příspěvky na bydlení. Její muž je ve vězení, a tak od něj nedostává výživné na děti. Spojili jsme proto s Terezou síly a pokusili se její tíživou životní situaci zlepšit. Společně jsme pro rodinu našli nové bydlení, zažádali o přidělení pracovního místa pro jejího muže, aby mohl Tereze na děti přispívat, a věnujeme se i dětem.

V domácnosti však postrádají počítač, televizi a dokonce i rádio, což je v současné chvíli velká komplikace. Jediné, co rodina vlastní, je mobilní telefon s nulovým kreditem. Se získáváním informací o současné situaci jsou tak odkázáni pouze na naši pomoc. Pro děti tak z webových stránek škol výukové materiály a úkoly, které mají doma plnit. Ačkoli doučování zatím probíhá pouze telefonicky, díky společnému úsilí se nám daří školní úkoly plnit. Doučování po telefonu je ale velmi náročné. Abychom se mohli dětem během doučování více věnovat a rodině zajistili snadnější informovanost, snažíme se jim sehnat počítač a věříme, že se nám to brzy podaří.

Přispějte na SOS Česko
Chci vstoupit do Klubu přátel



*Úvodní foto je ilustrativní. Autor: Iva Zímová

Autor: Dagmar Růžičková

Související články