Doučování, obstarávání počítačů nebo příspěvek na dioptrické brýle. Příběhy dětí z období distančního vzdělávání

Doučování, obstarávání počítačů nebo příspěvek na dioptrické brýle. Příběhy dětí z období distančního vzdělávání

3. 6. 2020

Koronavirová krize se dotkla každého z nás, děti z chudých rodin jsou ale zvláště ohroženou skupinou. Rodiny, kterým pomáháme, se potýkají s různými problémy, jako je absence jednoho z rodičů, dluhy, nemoci či nízké vzdělání. Tyto těžkosti ještě zhoršila situace kolem zavírání škol a vzdělávání z domova. Většina vyučujících komunikuje s dětmi online, což u dětí bez potřebné techniky a přístupu k internetu vede k prohloubení již tak velkých rozdílů v porovnání s ostatními dětmi. S podporou mohou ale tuto náročnou situaci zvládnout. I díky Vám a sbírce SOS Česko dokážeme zastavit jejich propad a pomoci jim v cestě za lepší budoucností.

Aktuálně pomáháme až jednomu tisíci dětí v rámci služeb doučování, kariérního poradenství, předškolní výchovy a podpory v nízkoprahových klubech pro mládež. Podpora má různou podobu - někde probíhá v přímém kontaktu s rodinou, někde online. Náš přístup je individuální s důrazem na respektování specifických potřeb každé rodiny a dítěte. Přečtěte si vybrané příběhy dětí, které se potýkají s problémy distančního vzdělávání.

Doučování v lese

Na ubytovnu nacházející se na samotě v lese jezdíme doučovat Péťu, který chodí do druhé třídy. Bydlí s maminkou a starším bratrem v malém bytě bez přístupu na internet. Péťovi jsme začali pomáhat s doháněním češtiny, nejde mu totiž čtení ani psaní. Péťa na ubytovně ale postrádá internet, a tak ho poslední měsíce doučujeme po telefonu. Uvažovali jsme nad zapůjčením počítače s připojením, ale vzhledem k tomu, že s ním nikdo z rodiny neumí pracovat a chlapec je moc malý, zatím jsme tak neudělali.

Přispějte obětem koronaviru
Darovat pravidelně

Spojili jsme se s paní učitelkou a poprosili ji o materiály na procvičování látky, ale ta o Péťu a jeho vzdělání neprojevila žádný zájem. Několikrát jsme ji urgovali a žádali úkoly, které bychom mohli chlapci alespoň vytisknout a hodit do schránky. Buď ale nepřišla žádná odezva, anebo jen odkázání na školní systém, do kterého se nám ovšem ani opakovaně nepodařilo přihlásit. Až posléze nám došlo, že paní učitelka nad Petrem zlomila hůl. S matkou se paní učitelka spojila telefonicky jen jednou a to jen proto, aby jí oznámila, že by Péťa měl opakovat druhou třídu a vyzvednout si věci ze třídy a šatny. Paradoxně se mamince i Péťovi ulevilo a s opakováním souhlasili. Oba byli rádi, že už nebudou s učitelkou v kontaktu a těší se na novou vyučující.

Se zlepšující situací kolem koronaviru jsme se konečně mohli s Péťou vidět a pokračovat v doučování na čerstvém vzduchu. Učíme se spolu pod stromy před ubytovnou, kde je stůl a klid. Soustředí se daleko lépe než před karanténou. Spadl z něj stres z toho, že za spolužáky zaostává a věří, že společně během prázdnin všechno učivo doženeme.

Prarodiče nedokáží s online vzděláváním pomoci  

Tomáškovi pomáháme s učením už téměř rok. Zajištění doučování bylo hlavní podmínkou paní učitelky, aby nenechala Toma ve třetí třídě propadnout. Když jsme se s rodinou spojili, měl chlapec na vysvědčení převážně čtyřky, byl roztržitý, bez schopnosti se soustředit a bez motivace si známky zlepšit. 

Tom žije s prarodiči, kteří se o něj starají v pěstounské péči. Jeho matka ho měla ve velmi nízkém věku a nebyla schopná o dítě řádně pečovat. Bojovala s různými závislostmi a nežila v podmínkách vhodných pro výchovu dítěte. Vztahy matky a syna nebyly nikdy zvlášť blízké, v poslední době se však matka začala o Toma více zajímat a prarodičům s jeho péčí pomáhat. 

Vzhledem k tomu, že se o Tomáška stará babička s dědou, jsou to oni, kdo mu doma mají pomoci s učením. Nemají však potřebné znalosti, sílu ani trpělivost se chlapci v této oblasti věnovat. To zkomplikovala situace se zavřením škol kvůli hrozbě koronaviru. Učitelé s žáky komunikují především online nebo předávají materiály s úkoly před budovou školy. V rodině není internetové připojení, telefon ani počítač. Škola je od domu prarodičů poměrně dost vzdálená a zároveň po cestě hrozilo riziko nákazy, což vyzvedávání materiálů značně komplikovalo.  

S pomocí Česko Digital jsme Tomášovi zapůjčili notebook

Od začátku naší spolupráce se Tomík ohromně zlepšil – v pololetí měl jen dvě trojky a zbytek dvojek a jedniček, proto by byla velká škoda v doučování nepokračovat. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli, že do domácnosti půjčíme s pomocí Česko Digital notebook. Internet využívá rodina od příbuzných, co bydlí ve vedlejším bytě. Na plochu jsme instalovali základní aplikace jako Skype a MS Teams a založili prarodičům e-mail. Po telefonu jsme vysvětlili Tomáškovi základní fungování přístroje a hlavně začali intenzivně spolupracovat s jeho matkou, která práci na počítači zvládá. Ta si díky aktuální krizi uvědomila, že jsou její rodiče v ohrožení a měla by jim s péčí o svého syna více pomáhat. I díky tomu nezůstal Tomík na školu úplně sám. Na matku apelujeme i vzhledem k tomu, že probíhá soudní řízení o vrácení syna do její péče a je potřeba vidět její aktivní zájem a snahu mu pomáhat. 

Se školou Tom už komunikuje online jako ostatní děti ze třídy a konečně jsme mohli také pokračovat v doučování, které jsme nově přesunuli na Skype. Díky notebooku se může Tomík vzdělávat i interaktivní formou, pomocí videí a edukativních her. Výuka ho díky novým technologiím mnohem více baví a propojení se spolužáky podpořilo Tomíkovu motivaci k učení a také sebevědomí. Počítač je sice půjčený, jsme však domluvení, že si do něj může stahovat vzdělávací materiály a aplikace (hry jsou zakázány). V plánu máme také školení o bezpečném chování na internetu. 

Nelehký návrat Františky a Šimona z Velké Británie

V domě na kraji malého města na Liberecku žijí dvě chudé rodiny s několika dětmi. Před oprýskaným barákem parkují dva pojízdné autovraky, jimiž se muži dopravují na příležitostné brigády. V chodbě je tma i v pravé poledne. Jedny dveře vedou do malého bytu, druhé do ještě menšího a třetí na společný záchod. V patře nad schody mi jeden z otců hrdě ukazuje, že přidělal zábradlí.  Jeho rodina se sedmákem Šímou a čtvrťačkou Františkou se nedávno přistěhovala z Velké Británie, kam před lety odešla ze Slovenska. I z tohoto důvodu a také kvůli krizi způsobené koronavirem si zatím v Čechách nenašel stabilní práci. Celá rodina žila a pracovala v Anglii několik let, po neklidné době způsobené Brexitem se však rozhodli odejít do Čech. Děti v Anglii chodily do místní školky i školy, kde se učily anglicky. Doma mluvili většinou slovensky a někdy anglicky. Čeština proto dělá dětem ve škole velké problémy.

Trápení s češtinou

Malá Františka s českým jazykem ve škole bojuje tak moc, že ji pouhý týden před vypuknutím koronavirové krize přeřadili z páté do čtvrté třídy. I tam bude mít ovšem velké problémy, češtinu by se potřebovala učit od základů. 

Po několika týdnech, co jsme rodině dováželi vytištěné úkoly se ukázalo, že Fany češtinu vynechává, nerozuměla totiž ani zadání úkolů. Ani rodiče jí jako rodilí Slováci nebyli schopni pomoci.Jednou šancí, jak holčičce nyní pomoci, je online doučování. V rodině je ale pouze jeden mobilní telefon, se kterým každé ráno odchází otec na brigádu. Rozhodli jsme se proto, že dětem s pomocí Česko Digital zapůjčíme pro účely vzdělávání notebook. Ten vybavíme připojením a děti spojíme s našimi dobrovolníky, kteří jim budou s učením přes Skype pomáhat. Se starším bratrem Šimonem jsme se domluvili, že počítač budou s Fany půjčovat také Páťovi z přízemí. 

Patrikovi jsme přispěli na brýle ze sbírky SOS Česko

Patrik žije s matkou a úkolům, které mu ze školy dopravujeme, se moc nevěnuje. „On nechce, já ho pořád nutím,“ rozčiluje se matka, aniž by dodala, že její syn na úkoly vůbec nevidí. Zjistili jsme to náhodou, když s ním naše pracovnice před domem vypracovávala slovní úlohy z matematiky. Když ho poprosila, aby ji přečetl zadání, zašeptal, že na řádky nevidí. A to ani přes brýle, které mu půjčili sousedé. „Pořád takhle mžourá,“ bědovala matka. „Svoje brýle si rozbil a teď s ním budu muset zase k doktorce.“ Do návštěvy lékaře se ovšem nehrnula. Brýle jsou drahá záležitost a s výdajem za ně v rodinném rozpočtu nepočítala.  

Domluvili jsme se s Páťou a jeho matkou, že ho spojíme s online doučovatelkou, která si bude zatím s chlapcem o úkolech povídat. Ze sbírky SOS Česko chlapci na brýle přispějeme. Jakmile budou u optika hotové, začneme mu s učením pomáhat standardně.  

Autor: Člověk v tísni