Připravujeme půdu pro úrodnější Irák sužovaný suchem

Připravujeme půdu pro úrodnější Irák sužovaný suchem

Publikováno: 16. 12. 2021 Doba čtení: 4 minuty

Guvernorát Saladdín leží na severu Iráku. Je to jedna z oblastí, kde se většina lidí živí zemědělstvím. Právě tady se ale setkávají problémy související s dopady změny klimatu a politikou. Stále klesající průtok vody v řekách Eufrat a Tigris brzdí místní snahy o překonání konfliktu. Místní svádějí stále zoufalejší boj se svým ekosystémem. Přitom jen malá pomoc zvenku může být rozhodujícím faktorem pro živobytí těchto lidí a udržení zemědělských živností, které se tu dědí po generace. 

„Válka měla dopad na všechno, ale zemědělství to odneslo hodně,” říká Ahmed, šestadvacetiletý farmář z města Tikrít, které leží asi 140 kilometrů od Bagdádu. „Silnice byly zavřené, takže bylo těžké shánět všechno potřebné a zemědělská produkce šla dolů,” popisuje Ahmed.

Teď ale zemědělci čelí dalšímu nepříteli. „Kvůli suchu klesá hladina vody ve studnách, které jsou pro nás jako pro zemědělce zásadní. Sucho nám přináší obrovské problémy.”

Společně se Světovým potravinovým programem se snažíme lidem, kteří se vrátili do Saladdínu, pomoci. Podporujeme je, aby měli dostatek potravin pro sebe, ale také aby měli jistý zdroj obživy. Proto jsme Ahmedovi a třiceti dalším zemědělcům v této oblasti poskytli skleníky. Jsou dostatečně velké (9x50) metrů a doplněné o zavlažovací sítě, sady semínek a drobného vybavení, které potřebují k práci.

„Dříve jsme neměli peníze, abychom si takový skleník pořídili,” říká jeden z farmářů. „Ale když ho teď díky Člověku v tísni máme, tak můžeme mít větší úrodu, ale i více energie a kapacit pracovat ještě víc.”

„Ve skleníku jsou rostliny chráněné před přímým Sluncem, které je tu v létě velmi silné. Zároveň se tu zadržuje vlhkost, je tu stín, na rostliny se nepráší a nedostanou se na ně ptáci,” říká Iyad. „Naopak v zimě některé rostliny potřebují teplo a ve skleníku je pro ně vhodné prostředí.”

Letos v listopadu vypěstoval Iyad jen cibuli a nějakou zeleninu, kterou krmil svá zvířata. Teď plánuje ve skleníku pěstovat okru, rajčata, jahody, okurky i mimo jejich běžnou sezónu. Věří, že se díky tomu také přibližně o 75 procent zvýší jeho příjem. Bude totiž moci svou úrodu prodávat i mimo sezónu.

„Když používáme kapkové zavlažování, tak neplýtváme vodou,” říká Iyad. „Takhle můžeme ve sklenících snížit množství používané vody o polovinu.”

Nedostatek vody představuje pro irácké zemědělce obrovský problém. Ještě před pár lety byly řeky Eufrat a Tigris zásadním zdrojem vody. Teď musejí lidé kopat studny, ve vodě jsou ale mnohdy soli, které ji pro zemědělské užití znehodnocují. „Jde hlavně o nedostatek dešťů. Množství srážek se snižuje každým rokem a ubývá tak i vody ve studních.”

Společně s WFP obnovujeme a stavíme kritickou zemědělskou infrastrukturu. Kromě výstavby skleníků také čistíme kanály a zemědělskou půdu, stavíme zavlažovací sítě a vodní čerpadla, snižujeme zasolování půdy a celkově zlepšujeme přístup k vodě.

„Máme tu 38 pracovníků, kteří čistí pole,” říká šestadvacetiletý Ali ze Saladdínu, který je vedoucím týmu místních pracovníků. Ti jsou součástí programu veřejných prací “Peníze za práci”, díky kterému mají místní lidé práci a mohou si vydělat peníze.

 „Máme tady ještě jednu skupinu, která čistí kanály,” říká Ali. Většina infrastruktury kanálů je nadpovrchová, což s sebou přináší větší riziko plýtvání vody. Vysoký plevel a přerostlé keře kanály dusí a brání průtoku vody. Zvyšují také úroveň zasolení. Hromady plastů, odpadků a suti navíc nesnesitelně zapáchají. „Kanál jsme ale vyčistili a odteď to bude jiné a zemědělci získají další množství vody na zalévání své půdy.”

Kromě lepšího přístupu k vodě si při těchto pracích přivydělají i místní rodiny. Většina z nich obvykle pracovala v zemědělství, ale kvůli zhoršujícím se klimatickým podmínkám a ekonomické situaci se mu nemohla věnovat. 

„Ekonomická situace je v Iráku špatná,” říká Bušra (41) z Al Batamy. „Jsme všichni unavení.”

Bušra pracovala v zemědělství a chovala dobytek, ale dnes už to nestačí aby uživila sebe a své děti. „Je to těžké, protože mám malé miminko, které musím kojit a starat se o něj. Tak musí být pořád se mnou.”

Většina žen, které pracují v programu “Peníze za práci” společně s Bašrou, také mají malé děti, nebo jsou dokonce těhotné. Musejí pracovat, protože jsou živitelkami svých rodin. „Většina žen nemá nikoho, kdo by je živil, nebo jim pomohl a proto všechny potřebují tuhle práci,” říká Bušra.

Bušra odhaduje, že přibližně 70 procent dětí žijících v této oblasti musí pracovat, aby přispěly do tenkého rodinného rozpočtu. Některým z nich je třeba jen deset let.

„Pracuje tu s námi také spousta mladých lidí, kteří mají vysokoškolské vzdělání. Nemají jiné pracovní příležitosti,” dodává Bašra. „Irák se ještě nepostavil zpátky na vlastní nohy.”

 Jedním z těchto mladých vzdělaných lidí je právě Ali. Vystudoval informatiku, ale nemohl najít práci. „Pracuji tady, abych podpořil svou rodinu v této těžké ekonomické situaci,” říká Ali.

„Zaplatím také nějaké dluhy a zbytek ušetřím do budoucna.”

Bušra chce vydělané peníze využít k tomu, aby mohla pokračovat ve své práci jako farmářka. „Budu se snažit o jakoukoliv investici, například koupím hospodářská zvířata a pak je budu prodávat. Nakoupím osivo, nářadí a budu se snažit zlepšit naši situaci.”

Iráčtí zemědělci a farmáři potřebují podporu. Po letech konfliktů a vysídlování zůstala půda zničená, nebo neudržovaná a hospodářství je v troskách. Snažit se z této situace dostat svépomocí a zároveň čelit dopadům změny klimatu, je v podstatě nemožné.

„Každý člověk v Iráku má sen,” říká Ahmed, „ale momentálně je velmi těžké jich dosáhnout.”

Zvláštní poděkování patří německému BMZ za finanční prostědky, díky kterým mohou někteří zemědělci v Iráku mít zase sny a investovat do vlastní budoucnosti. 

Autor: Megan Giovannetti

Související články