“Přišel jsem o syna při náletech,” říká Mohamed z Aleppa. Je jedním z 11 milionů vysídlených Syřanů

Ve chvíli, kdy lidi počítáme v milionech, nebo o nich uvažujeme jako o celých populacích, vnímání člověka jako samostatné bytosti se stává složitějším. Je pro nás snadnější hovořit o uprchlících jako o číslech. Vidět je jako lidské bytosti a neuvažovat v cifrách, to je skutečný oříšek pro nejednoho Evropana.

20. června jsme slavili mezinárodní den uprchlíků – připomínali jsme si jejich sílu, odvahu a vytrvalost. Člověk v tísni, člen Aliance 2015, podporuje vnitřní i vnější syrské uprchlíky. Nejen v tento den je dobré mít na paměti, že lidé nejsou pouhými čísly.

Osudné bombardování

Mohamedovi je 37 let a pochází z Aleppa. Měl celkem sedm dětí, nyní mu však zbylo jen šest – ve válce totiž ztratil jednoho ze svých synů. Zbytek rodiny musel brzy severní část Aleppa opustit, protože zůstat doma by pro ně bylo příliš nebezpečné. „Před válkou bylo moje město nádherné,“ popisuje Mohamed. „Byla tu spousta letních rezortů, restaurací a vilek, to byla krása. Teď je skoro všechno z toho totálně zničené,“ říká.

„Zhruba před rokem boje na severu Aleppa eskalovaly a moje město bylo v noci bombardováno. Zasáhly ho barelové a vakuové bomby, navíc ještě probíhalo rozsáhlé bombardování dělostřelectvem. Při náletech jsem přišel o syna,“ popisuje Mohamed.

Život v prostředí, kde každou chvíli probíhá bombardování, navíc s traumatem ze ztráty rodiny, přátel a zničení rodného města, byl najednou nemožný. Mohamed se společně se zbytkem příbuzných rozhodl odejít. Nechali na místě úplně všechno – domov, přátele, práci. Museli najít nějaké bezpečnější místo.

„Když boje eskalovaly, život tam byl nepředstavitelný. Vypadalo to, že naše vesnice bude srovnáno se zemí,“ vysvětluje Mohamed. „Museli jsme se s rodinou přestěhovat do vesnice více na západ. Pronajal jsem dům, neměl jsem jinou možnost. Měsíčně mě to stojí 40

dolarů, což sice není závratná suma, ale od té doby, co nemám práci a ještě ke všemu mám zdravotní problémy, je to pro mě veliká zátěž,“ říká.

Jedenáct milionů příběhů

Mohamed je jeden z jedenácti milionů Syřanů, kteří museli od začátku konfliktu opustit své domovy. Ačkoliv čelil podobným nesnázím, jako ostatní jeho krajané, kteří jsou často také nezaměstnaní, chudí, unavení a nešťastní ze ztráty rodiny, podrobnosti o jeho vnitřním rozpoložení zná jen on a jeho nejbližší.

Pokud ho zaškatulkujeme pouze jako „toho vysídleného“, je to špatně, na základě toho o něm ve skutečnosti nemůžeme mnoho soudit. Jeho naděje, obavy, sny a plány jsou unikátní a jsou jen jeho. Existuje mnoho způsobů, jak Mohameda popsat, a slůvko „vysídlený“ je pouze jedno z nich. Samo o sobě nemůže ani zdaleka popsat celý příběh, natož vystihnout jeho utrpení a odvahu. Existuje i lidštější způsob, jak popsat Mohameda, a rozhodně není jen jedna správná cesta.