Pusťte si záznam veřejné debaty: Učíme (se) a žijeme v neklidné době
Publikováno: 6. 2. 2023 Doba čtení: 3 minuty
V rámci Týdne globálního vzdělávání jsme ve spolupráci s Fórem pro rozvojovou spolupráci (FORS) pořádali veřejnou debatu znacích a aktuálních problémech dnešní doby i tom, jak se mladí lidé mohou zapojit do jejich řešení. Zúčastnili se jí historik Igor Lukeš nebo sociolog Daniel Prokop. Nyní si můžete pustit její záznam.
Panelová diskuze „Učíme (se) a žijeme v neklidné době“ se konala 23. listopadu v Kampusu Hybernská. Debatu moderovala Jana Peroutková z Česká televize a jejími panelisty byli:
- Igor Lukeš, profesor historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě v USA
- Adam Suchý, klinický psycholog
- Daniel Prokop, sociolog, PAQ Research
- Hana Vacková, učitelka, Gymnázium, Olomouc – Hejčín
Panelisté se v diskuzi věnovali například tomu, Čím se vyznačuje dnešní doba, která je často označovaná jako postfaktická a jak se to projevuje v aktuálních událostech, jakými jsou změny klimatu, pandemie koronaviru nebo válka na Ukrajině.
V další části diskuze pak mluvili o tom, jak ošetřit sami sebe ve chvílích, kdy na nás v souvislosti s uvedenými tématy dopadá skepse a beznaděj nebo o tom, jak se může každý z nás zapojit do snah o zmírňování dopadů globálních problémů a péče o lepší svět.
Záznam celé diskuze si můžete pustit zde:
V diskuzi „Učíme (se) a žijeme v neklidné době“ mimo jiné zaznělo:
Daniel Prokop:
“Výhra autoritářů, a populistů v pravém slova smyslu, je závislá na velké koalici s rezignovanou částí společnosti, která nemá nějak vyhraněně autoritářské názory, ale ve výzkumech říká, že pro lidi jako jsou oni nezáleží na tom, jestli je demokracie nebo ne. A toto je věc, která se hodně mění a narůstá v ekonomických krizích a hodně závisí na sociálním postavení. Této koalici radikálů a rezignovaných je potřeba zabránit.”
Igor Lukeš:
“Doba, kdy Euklidés zjistil, že součet úhlů v trojúhelníku je 180 stupňů, je téměř pryč. Dnešní vědci nehledají pravdu, snaží se z našeho intelektuálního repertoáru odstraňovat nepravdu. Je to zkrátka proces eliminace. Možná právě proto byly například diskuze o vakcínách plné argumentů, že vědci několikrát změnili názor a tím pádem vlastně nevíme, čemu věřit a tím pádem nemá cenu věřit ničemu a tím pádem to odmítneme všechno.”
Adam Suchý:
“Myslím, že dnes dochází k devalvaci vědy a to je problém. Do věřejného prostoru vstupuje kde kdo a z psychologického hlediska je to často přehlídka chyb, jaké jsme viděli například při komunikování o migrační krizi nebo pandemii koronaviru. Dnes se například 97 procent vědců shodne na tom, že klimatická krize je problém a 3 procenta si myslí, že ne – v debatě v médiích poté ale bývají zastoupeni jeden na jednoho. Směrem ven se tím vytváří fenomén, který zároveň přispívá k polarizaci, že je společnost v podobné otázce půl na půl.”
Hana Vacková:
“Denně žiju otázku důvěry a nedůvěry. Vím moc dobře, že pokud se mi podaří získat důvěru dané třídy, tak se mi lépe učí. Mohu na něco navazovat, máme otevřené vztahy… Nicméně už i na mě tato nedůvěra přeskočila, škola je přeci jen instituce a studenti občas škole tak nějak apriori nedůvěřují…”
“Nejvíce bojuji s tím, jak v době post-faktické studentům vyšších ročníků vysvětlit, že existuje nějaká morálka. Že ne vše se dá relativizovat, tak jak to třeba relativizovali sofisté v antice a že skutečně existují nějaké hodnoty, které jsou pravdivé a kvůli kterým stojí za to třeba i bojovat nebo mít nějakou odvahu. To je někdy hrozně těžký úkol.”
