Škola jako společný projekt, aneb rodiče mluví do vzdělání

Publikováno: 2. 10. 2014 Doba čtení: 6 minut
Škola jako společný projekt, aneb rodiče mluví do vzdělání
© Foto:

V pražské ZŠ Vratislavova se učitelé seznamovali s tím, jak může škola spolupracovat s rodiči.

Jak se budou jejich děti učit psát, zda podle písma Comenia Script, nebo jako oni kdysi vázanou formou, rozhodli v nové poděbradské škole Jedna radost sami rodiče. Vybrali si novou metodu, a přestože pro Comenia script hlasovala většina, zájemci dostanou možnost naučit se v druhém pololetí druhé třídy i vázané písmo. Takto demokraticky tady probíhá vytváření školního vzdělávacího programu. Společně s rodiči.

„Hlasování o formě výuky psaní, zda Comenia script, nebo klasické vázané písmo, bylo specifické,“ říká Jindřich Monček, ředitel nově vzniklé školy. „Před dvěma lety bylo ještě podmínkou na všech školách mít od rodičů ke Comenia scriptu souhlas. Proto tedy naprosto demokratické hlasování v tomto případě. Nyní máme čerstvou zkušenost s matematikou profesora Hejného. Rodiče projevili zájem ji mít také u druháků, kde jsme s tím nepočítali. Vyhovíme jim, protože k tomu máme dobré podmínky. Pokud by podmínky nebyly, vyhovět bychom jim nemohli,“ popisuje hranice jinak velmi otevřené spolupráce s rodiči. 

Netradiční ovšem není jen hlasování o metodách výuky nebo možnost jejich výběr alespoň ovlivňovat. Rodiče byli v této škole přímo zapojeni do tvorby školního vzdělávacího programu. „Chtěli jsme od rodičů informaci, jak by postupovali při tvorbě školního vzdělávacího programu. To, že mu rozumí pedagogové, je fajn, ale měl by to být dokument, který slouží k propojování školy s rodičovskou veřejností,“ vysvětluje učitelka a spoluzakladatelka školy Lenka Mončeková, proč uspořádali pracovní setkání s rodiči ještě před otevřením školy. Řešili s nimi například otázky toho, co jedinečného podle nich přináší ten konkrétní vzdělávací obor dětem do jejich budoucího života. Jinými slovy, o co by žák přišel, kdyby třeba hudební výchovu neabsolvoval.

#~gallery-883~#

A nevidím tam jazykové rozbory

„Když jsme se ptali na matematiku, odpovídali rodiče, že by si přáli, aby žák pochopil řád a smysl, aby zvládl základy matematiky, matematické souvislosti a dokázal aplikovat poznatky do reálného života,“ popisuje, co definovali rodiče jako to podstatné, co by si jejich děti měly odnést z tohoto předmětu na základní škole. Při výuce češtiny a jiných jazyků zase považují za důležité, aby děti dokázaly používat jazyk k vyjádření svých myšlenek, aby si prostřednictvím literatury budovaly vztah k české identitě a ke kultuře a probuzený zájem o literaturu a čtení, aby rozvíjel jejich emoce a fantazii. Cizí jazyk chápou jako most k seznámení se s jinou kulturou a jako prostředek k získávání informací. „Nikde nenajdeme, že by si rodiče mysleli, že se děti mají memorovat vzorce a poučky, na čemž se ve školách obvykle hodně lpí. A nevidím tam ani jazykové rozbory,“ komentuje paní učitelka Mončeková výsledky společné práce s rodiči.

Lenka Mončeková představila novou poděbradskou školu společně se svou kolegyní Magdalénou Málkovou na srpnové akci „Škola jako společný projekt“, kterou v ZŠ Vratislavova v Praze pořádal Člověk v tísni a společnost EDUin, která provozuje značku Rodiče vítáni. Záměrem setkání bylo propojit učitele a vedení škol s rodiči a poskytnout jim podněty a inspiraci v tom, jak vzájemnou komunikaci rozvíjet. „Dialog mezi rodiči a učiteli by měl fungovat po celý rok, nikoli jen tehdy, když má dítě problém. Měl by vznikat prostor, kde se budou rodiče s učiteli bavit o tom, co od vzájemné spolupráce potřebují. Aby se dalo případně předcházet nedorozumění. Proto jsme se rozhodli uspořádat toto odpoledne,“ vysvětluje Alena Felcmanová z programu Varianty společnosti Člověk v tísni.

Neformální atmosféra

Tak daleko, že by rodiče nechali komentovat školní vzdělávací program, v základní škole Kunratice v Praze nezašli, jejich koncept rodičovských kaváren ale následuje už řada dalších škol po celé republice. Na setkání „Škola jako společný projekt“ ho představila Kateřína Círová, učitelka v Kunraticích. Rodičovské kavárny jsou vzdělávací semináře, které v kunratické škole využívají už nejméně pět let k tomu, aby rodičům vysvětlovali, jak se ve škole učí a proč se využívají ty a ty učební metody. „Když jsme rodičům chtěli vysvětlit, v čem spočívá metoda profesora Hejného, pozvali jsme na jednu z kaváren přímo pana Hejného,“ představila průběh kaváren Kateřina Círová. Sama tento originální koncept neformálních vzdělávacích seminářů na škole pomáhala zavádět ještě coby aktivní maminka, dnes tam i učí.

Rozhovor s Alenou Felcmanovou o akci
Škola jako společný projekt
na Čro Radiožurnál ze dne 27.8.2014 si poslechněte ZDE... 

Aby mohlo setkání rodičů s učiteli přinést výsledky, je podle ní potřeba klást velký důraz na jeho neformálnost. „Vždy trvám na tom, aby byla na stole sklenka vína. Rodiče se uvolní a lépe se vytváří atmosféra důvěry,“ popisuje, jak se snaží odbourat prvotní zábrany. Zdůrazňuje, že je potřeba projevit ochotu rodičům vysvětlit vše, co je zajímá, zároveň ale vidí nutnost dodržovat předem nastavená pravidla, mezi která patří i to, že o vzdělávání rodiče nerozhodují. To má být, podle ní, plně v kompetenci školy.

Mají učitelé z rodičů strach?

„Škola chce s rodiči spolupracovat jen tak, jak ona sama uzná za vhodné,“ zněly první reakce z rodičovské sekce na workshopu psychologa a pedagoga Davida Čápa, který se na tomto srpnovém setkání také představil. Jeho doménou je smiřování rodičovského a učitelského tábora v praxi. Vede workshopy pro učitele i celé sborovny a pomáhá jim najít způsoby, jak rozvíjet spolupráci s rodiči i jak nastavit vztahy uvnitř pedagogického týmu, aby se učitelé i vedení na sebe mohli vzájemně spolehnout. 

Workshopy probíhají formou sebehodnocení, při němž mají učitelé možnost posoudit, v čem jsou ve spolupráci s rodiči úspěšní, kde leží hlavní překážky v komunikaci a jak je odstranit. Dozvědí se, co jsou kritická místa komunikace s rodiči, co rodiče chtějí slyšet a co jim učitelé říkají, kdy chce rodič spolupracovat a jak to učitel pozná a jak vůbec školu směrem k rodičům prezentovat. Workshopy pro učitele vede David Čáp jak v rámci projektu „Rodiče nečekaní spojenci“ Člověka v tísni, tak jako seminář společnosti EDUin: „Škola otevřená rodičům, rodiče otevření škole.“

Ve čtvrtém čísle časopisu Zvoní! si přečtete:

Rodiče chtějí, aby se děti učily rády. Proto zakládají školy
Komentář Moniky Stehlíkové, maminky ze ZŠ Purkrabka

Potřebujeme, aby rodiče věděli, jak s dětmi pracujeme
Rozhovor s Mirkou Vlčkovou o rodičích v Montessori škole

Vojta musí pryč, protože škola neumí mluvit s jeho rodiči
Reportáž o složitém vztahu školy a rodiny hendikepovaného chlapce

Školský ombudsman? Jedině s velkou dávkou kryptonitu...
Bohumil Kartous o zanedbatelném vlivu školského ombudsmana

Škola jako společný projekt, aneb rodiče mluví do vzdělání
Reportáž ze srpnové akce v ZŠ Vratislavova, která spojila rodiče a učitele

Příběh o tom, jak se narodil špatný zákon
Tereza Valkounová popisuje snahu lesních mateřských škol ovlivnit podobu zákona o dětské skupině

Dobře víme, jak se ve škole cítí mentálně zaostalé děti
Kateřina Lánská komentuje rizika § 16 novely školského zákona

Jednotné přijímací zkoušky. Otázka zní: Komu prospějí?
Janek Wágner komentuje záměr ministra Chládka zavést jednotné přijímačky na střední školy

Žádný zákon naše děti před špatnými učiteli neochrání
Jana Petrů, učitelka z waldorfské školy, o nekvalifikovaných učitelích

Staré dobré časy: Nejčastější klišé českého vzdělávání
Bob Kartous tentokrát o tom, co si lidé nechtějí nechat vymluvit o vzdělávání

Časopis si můžete prohlédnout zde: 

 

 

Přihlaste se k odběru časopisu. Stačí zadat e-mail a časopis Vám příště pošleme přímo do e-mailové schránky:

Časopis ZVONÍ! vychází několikrát ročně, více informací poskytne martin.kovalcik@clovekvtisni.cz.

Předchozí čísla časopisu ZVONÍ! zde: ZVONÍ! č.1  ZVONÍ! č.2 ZVONÍ! č.3

Autor: Kateřina Lánská, ČvT