Na fotkách z Afghánistánu:

Na fotkách z Afghánistánu: "Starší nejedli, aby děti měly dostatek jídla."

Publikováno: 24. 11. 2021 Doba čtení: 5 minut

Konflikt, sucho, hospodářský rozvrat a pandemie COVID-19, to jsou faktory, které připravily obyvatele Afghánistánu o živobytí. Více než polovině obyvatel - téměř 23 milionům lidí - v současné době hrozí hlad, což se s blížící se zimou bude jen zhoršovat. Člověk v tísni je na místě, aby pomohl. Dosud jsme poskytli peněžní pomoc 2 280 rodinám (15 960 lidí) a do konce roku se chceme podpořit až 21 000 lidí.

Zde je několik příběhů lidí, se kterými se naši kolegové setkávají každý den.

Fotografie a videa: Michal Przedlacki pro Člověka v tísni

Fatima* sedí na zemi s jednou ze svých dvou dcer a čeká na distribuci peněžní pomoci od Člověka v tísni v Kábulu. "Já i mé dvě dcery jsme nemocné a nejsem schopna jim zajistit léky," říká. "Nemáme domov a žijeme v pronajatých domech. Dlužím nájemné za poslední čtyři měsíce. Nemám nikoho, kdo by mě podpořil."

Fatimin manžel byl závislý na drogách a před dvěma lety rodinu opustil. Od té doby nemají žádné zprávy o jeho pobytu. "Někdy chodím po domech a dělám domácí práce. Pracuji za 50 nebo 100 afghánských dolarů (12 nebo 24 Kč) denně, ale není to stálé," říká. Fatima je velmi vděčná za pomoc, kterou jí Člověk v tísni nabízí. "Byly dny, kdy jsme neměli co jíst, třeba tři nebo čtyři dny po sobě. Museli jsme děti krmit zbytky starého chleba. Nebyli jsme schopni je nakrmit ani mlékem nebo normálním chlebem. Prošli jsme si velmi těžkými situacemi," říká Fatima.

Khadija* sedí vedle Zahry a čeká na pomoc od Člověka v tísni. Před devíti měsíci opustil rodinu i její manžel. Dnes je jeden z jejích synů drogově závislý a odešel z domova. Její další tři chlapci jsou ženatí a s Chadídžou už nežijí. "Jsem částečně invalidní a mám tři vnoučata, která také žijí s postižením. Jeden můj syn je dělník a pracuje, aby nás uživil," popisuje současnou situaci Khadija. "Já pracuji v domácnostech, peru koberce nebo rohožky a za jeden den práce si vydělám 150 afghánských dolarů (35 Kč)," dodává.

Vydělané peníze obvykle utratí za rýži a tvrdý chléb pro děti. "Když jdeme na trh, kupujeme zbytky tvrdého chleba za 4 až 3 afghánské dolary. Zbytky rýže z nemocnic nebo hotelů kupujeme za 50, 40 nebo 30 afghánských dolarů na náměstí," říká Khadija. "Potřebujeme mouku a olej na vaření. Jeden pytel mouky teď stojí 2 300 afghánských dolarů (530 Kč) a to si nemůžeme dovolit," dodává.

V těchto zoufalých situacích je největší problém bydlení. "Nemáme dům, a tak se pořád stěhujeme," říká Khadija. "Včera přišel majitel domu a vyhodil dceřino kuchyňské nádobí, což ji rozplakalo. Řekl, že buď budeme muset platit vyšší nájem - 4000 afghánských dolarů -, nebo odejít. Řekli jsme mu, ať nás nechá bydlet pod stanem ve svém domě za 1000 afghánských dolarů měsíčně. To nepřijal a řekl nám, abychom se z jeho domu odstěhovali. Kam můžeme jít? Nemáme kam jít," říká.

Zahra* musela utéct a nyní žije v pronajatém domě v Kábulu spolu se svými šesti dětmi. "Můj manžel nepracuje a bere drogy. Prodal svůj trakař a občas prodává naše domácí kuchyňské náčiní," říká Zahra. "Momentálně nemáme nic. Nemáme ani dřevo, abychom se v zimě zahřáli," dodává. Podle Zahry se bezpečnostní situace trochu zlepšila, ale práce není. "Ekonomická situace Afghánců je velmi špatná. Nemáme dostatek jídla. Blíží se krutá zima a my nemáme čím topit a ani další potřebné věci," říká Zahra.

Tým Člověka v tísni v Afghánistánu vybral Zahru jako příjemce peněžní pomoci. "Budeme kupovat dřevo na topení. Nájemné za dům se zřejmě z těchto peněz pokrýt nedá, ale pokud ušetříme nějaké peníze na topení, použijeme je i na nájem," řekla po distribuci.

Rani přijela do Kábulu z provincie Paktíja se svou matkou a strýcem. "Můj otec a bratr padli ve válce Talibanem," říká Rani. Při útěku si s sebou nemohla nic vzít. "Zpočátku jsme se cítili osamělí. Teď už jsme si zvykli. Zpočátku nám nikdo nepomohl a jídlo a přístřeší nám poskytoval můj strýc. Popsala začátky útěku a dodala, že nyní nejvíce potřebují oblečení, jídlo a přístřeší.

Představitelé komunity doporučili Rani, aby navštívila kábulské oddělení pro uprchlíky a repatriace. Díky tomu zjistila, že Člověk v tísni poskytuje peněžní pomoc nejvíce ohroženým lidem. "Potraviny a zazimování jsou to, co je teď nejvíce potřeba. Zbytek peněz použijeme na léčbu mé matky, která má gastritidu a problémy s ledvinami," svěřuje se Rani. Bohužel, i když jsou peníze vítané, stále nestačí na vyřešení našich problémů, říká Rani. "Mým největším přáním je, aby v naší vlasti zavládl mír a abychom mohli začít normálně žít," uzavírá.

Hedajatulláh před třemi měsíci uprchl z provincie Baghlán do Kábulu kvůli válce. "Mohli jsme si vzít jen oblečení a koberec. Zpočátku jsme se báli, protože jsme neměli práci a náš život se radikálně změnil." Utekl s devíti členy rodiny. Když dorazili do Kábulu, pomohli jim místní lidé částkou 10 000 afghánských dolarů. Jejich potřeby však zůstávají vysoké, zejména nyní před zimou. "Potřebujeme oblečení, jídlo, přístřeší," říká Hedajatulláh, který se snažil najít práci se svojí kárkou.

Z peněz získaných od Člověka v tísni zaplatil Hedajatulláh nájem za auto a zbytek utratil za pronájem domu a nakoupil nějaké potraviny. "Základní potraviny jako olej a mouka jsou drahé. Život je teď hodně těžký. A na zimu nejsme připraveni," říká Hedayatullah, který dodává, že potřebuje ještě více peněz na léčení svého syna, který má ortopedické problémy. "Mám mnoho přání, ale to největší je, aby můj syn zase mohl běhat," uzavírá.

Lidé podporovaní Člověkem v tísni jsou většinou vysídlenci z jiných provincií nebo pocházejí z domácností, které nemají živitele. "Většinou jsme zařadili rodiny, které mají mnoho členů, žijí v pronajatých domech, nemají už žádné úspory a k tomu mají ještě spoustu dalších problémů," říká Sardar Wali z týmu PIN v Kábulu. Říká, že když tým Člověka v tísni v Afghánistánu provedl průzkum u asi 400 rodin, pouze dvě z nich měly doma pytel mouky. "Byli jsme svědky domácností, kde starší lidé nejedli, aby ti mladší měli dostatek jídla," říká Sardar Wali.

Tým Člověka v tísni v Afghánistánu v současné době poskytuje peníze v hotovosti lidem v Kábulu a Mazáre Šarífu, aby jim umožnil nákup potravin, zabránil hladu, pomohl jim opravil jejich poškozené přístřešky, připravil je na nadcházející krutou zimu či podpořil jejich návrat domů. To by nikdy nebylo možné bez velkorysé podpory lidí, kteří přispěli na sbírku Člověka v tísni SOS Afghánistán, bez finančních prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR, Alliance2015 a Afghánského humanitárního fondu, který spravuje Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA).

* Jména byla z bezpečnostních důvodů změněna

Autor: Petr Stefan and PIN Afghanistan

Související články