Štěstí je mít někoho, kdo vám s učením a domácími úkoly dokáže pomoci
Publikováno: 13. 3. 2019 Doba čtení: 3 minuty
Dobrovolníci, kteří působí v naší organizaci, rozšiřují možnosti naší práce a pomoc se díky nim dostává k daleko více lidem, dětem či dospívajícím. V doučování, kde naši dobrovolníci působí nejvíce, nejde pouze o vysvětlování látky, či vyplnění domácího úkolu, ale také o vztah mezi dobrovolníkem a jeho svěřencem. Jak uvádí v rozhovoru naše dobrovolnice Martina, důležité je zejména to, že máte někoho, na koho se můžete při problémech s učením obrátit. Ne vždy to bývá samozřejmostí.
Na úvod se prosím čtenářům představ. Kdo jsi?
Jmenuji se Martina a je mi 26 let. Pocházím z Dlouhé Třebové, malé vesnice v Pardubickém kraji, nicméně už osm let bydlím v našem hlavním městě. Vystudovala jsem České vysoké učení technické v Praze a nyní pracuji jako Dispečer letové informační služby.
Jak dlouho jsi dobrovolníkem a co konkrétně v rámci dobrovolnictví pro Člověka v tísni děláš?
Pro Člověka v tísni dobrovolničím od října 2017, letos to budou již 2 roky. Zabývám se individuálním doučováním.
Můžeš to, prosím, popsat více podrobně? Co vše vyplňuje čas, který věnuješ druhým jako dobrovolník?
Konkrétně se jedná o školní přípravu 15-letého kluka, který v září nastupuje na střední školu. Zaměřujeme se především na výuku matematiky a anglického jazyka, doplněnou o osvojení základních principů správného samostudia. S mým svěřencem si velmi rozumíme, takže společně strávený čas je zárukou kvalitní zábavy a vždy se velmi nasmějeme.
To zní skvěle! Baví tě to? Proč ses pro dobrovolnictví rozhodla?
Baví mě to moc, i když momentální pracovní nasazení mi nedovoluje věnovat se této činnosti tak, jak bych chtěla. Jak jsem již zmínila, s mým svěřencem jsme si velmi „sedli“, takže se na doučování vždy těším a vím už předem, že budu odcházet s pozitivním náladou.
Když jsem navštěvovala základní školu, měla jsem vždy okolo sebe někoho, kdo mi byl schopen pomoci s domácími úkoly a s učením, kdykoliv bylo potřeba. V té době jsem si vůbec neuvědomovala, jaké štěstí to v podstatě je a že to není samozřejmost. S postupem času jsem si toho začala velmi vážit a přijde mi téměř samozřejmostí aspoň kousek tohoto štěstí poskytnout těm, kteří by o to stáli, ale stejnou možnost jako já nedostali. A to je vlastně hlavní důvod, proč doučuji a proč mě to tak baví. Vidět tu dětskou radost ze školních úspěchů a jejich vzrůstající motivaci sebe rozvoje, to je nepopsatelně krásné a taktéž motivující.
Co jiného kromě dobrovolnictví ráda děláš ve svém volném čase? Jak dobíjíš baterky?
Baterky dobíjím většinou sportem. Běhání, lezení nebo i obyčejná procházka se psem jsou pro mě jedním z nejúčinnějších způsobů, jak si zcela vyčistit hlavu a odpočinout si od problémů každodenního života. Po večerech se věnuji vymýšlení dětských her a rébusů, případně si přečtu nějakou knihu.
Bez čeho si neumíš představit svůj den?
Asi bez šálku teplé kávy. Nejde ani tak o tu kávu, ta mi zase tolik nechutná, ale spíš o ten ranní rituál:)
Máš nějaké motto, kterým se v životě řídíš?
Řídím se mottem „Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.“. Pokud by každý následoval tento citát, byl by svět místem plným šťastných lidí.
Chtěla bys čtenářům sdělit něco závěrem?
Pokud aspoň trochu přemýšlíte nad dobrovolnickou činností, určitě neváhejte! Nemáte co ztratit a ve výsledku budete mile překvapeni. Získáte pozitivní náhled na svět díky maličkostem, které vám právě dobrovolnická práce přináší. V neposlední řadě také poznáte spoustu velmi milých a zajímavých lidí, kteří by se pro druhé rozdali. Těmito „srdcaři“ je právě organizace Člověk v tísni plná a věřte mi, že je to skvělý pocit být součástí tak úžasného kolektivu, který věnuje čas něčemu, co má opravdu smysl.
Moc děkujeme za odpovědi!
