„Ke klimatu mě nepřivedla škola, ale YouTube.“ Podívejte se na záznam debaty Klimatická změna v příbězích
Publikováno: 26. 11. 2021 Doba čtení: 4 minutyVe středu 24. listopadu 2021 proběhla v Kampusu Hybernská od 17:00 diskuze Klimatická změna v příbězích, v rámci festivalu „Klima se mění – a co my?“ Přinášíme celý záznam panelové debaty i ty nejzajímavější kousíčky z příběhů našich hostů.
„O globálním oteplování jsem slyšela už v roce 1984, mě a mého muže toto téma oslovilo a už nikdy nepustilo,“ prozradila Yvonna Gaillyová, ředitelka Ekologického institutu Veronica, vystudovaná fyzička, která později po studiích přešla do Svazu ochránců přírody. Dlouhodobě se věnuje osvětě v oblasti klimatu a environmentálních problémů
„První letáček o klimatické změně jsme vytvořili v roce 1991, ve spolupráci s rakouským ekoinstitutem. Citovali jsme v něm prince Charlese, který už tehdy upozorňoval, že na řešení klimatu zbývá málo času,“ vzpomíná. Později princ Charles v roce 2010 dokonce navštívil ekovesnici Hostětín, kterou institut Veronica pomáhal budovat.
Podívejte se na záznam celé debaty:
Yvonna Gaillyová vyprávěla také příběh ekovesnice Hostětín, kterou institut Veronica pomáhal budovat, i proč si vlastně říká „klimatická babička“.
„K tématu klimatu mě nedostala škola, ale YouTube“
„K tématu klimatu mě nedostala škola, ale YouTube,“ řekla na úvod Barbora Kvasničková, další účastnice diskuze, která měla příležitost vystupovat v OSN, zastupovala i mladé lidi z Česka na aktuálním summitu v Glasgow.
„Na summitu byla většina občerstvení veganská a jezdili jsme nízkoemisními autobusy, nicméně dokumenty, které se na místě podepsaly, vůbec neodpovídají té urgenci, která vyplývá z dat a kterou všichni cítíme,“ poznamenává.
Barbora má vlastní zkušenost s dopady klimatické změny, a to z velkých požárů v Řecku. „Vydali jsme se do Athén s kamarádem, fotit požáry a psát o nich do médií. Chtěla jsem vidět jeden z extrémních dopadů klimatické změny, abych si je vůbec dokázala představit, prožít. V kontextu Řecka jsou požáry velmi často a obyvatelé jsou na ně zvyklí. Pokud je velké dusno, borovicové lesy vzplanou v podstatě samy. Bylo to ale horší, než jsem čekala. Pozorovali jsme požáry z kopce z dálky, cítili jsme bezmoc místních obyvatel, jak se k nim plameny blíží.“
„Nepotkal jsem pedagoga, který by klimatickou změnu popíral“
„Od základní školy mi toto téma klimatu prezentováno jako fakt, dynamika, která existuje. Nepotkal jsem pedagoga, který by klimatickou změnu popíral,“ řekl úvodem Jan Svitálek, odborník na tropické zemědělství a rozvoj venkova (Člověk v tísni). „Mluvili jsme ve škole hlavně o tání ledovců... Možná i to mě později inspirovalo jít studovat právě tropické zemědělství.“
„Klimatická změna tu pro mě vždy byla pouze jako jeden z environmentálních problémů. V zóně Sahelu v Mali jsem se ale nedávno účastnil prací na několika přehradách. Během dvou týdnů přišly takové deště, že hned se dvě z nových přehrad ihned poničily,“ vypráví Jan Svitálek. „Už můžeme vidět konkrétní spočitatelný dopad klimatické změny. Zajímám se o to, aby o klimatu nekolovaly jen příběhy, ale i čísla, data, důkazy o tom, jak jednotliví farmáři klimatickou změnou trpí,“ zdůrazňuje Jan Svitálek.
„Je nezbytné, aby klimatické vzdělávání mělo mnohem vyšší prioritu“
Petr Daniš, ředitel vzdělávacího centra TEREZA prozradil, s jakou motivací pracoval na vzdělávací metodologické publikaci pro učitele Klima se mění – a co my?
„V roce 2019 jsem se „probudil“, když vznikla zpráva IPCC o tom, jak velký bude rozdíl mezi tím, když vzroste teplota buď o 1,5, anebo o 2 stupně Celsia... Začal jsem se o klima zajímat a viděl jsem, že ve vzdělávacím světě toto pocítilo více lidí. Na Ministerstvu životního prostředí byli tomuto tématu otevření a ve spolupráci s nimi jsme zformovali skupinu pro klimatické vzdělávání. Vznikla publikace Klima se mění – a co my?, kde jsem fungoval jako editor,“ říká Petr Daniš.
„Ponořil jsem se do odborné literatury, přečetl jsem desítky knih, stovky vědeckých prací o klimatu a chvíli jsem procházel trochu váháním, jestli nemám jít aktivně dělat něco jinde, v terénu... Ale uvědomil jsem si, že každý sektor může pro klima něco odpracovat a přispět ke společenské transformaci – i pedagogové a vzdělávací sektor. Chci teď napínat své síly do podpory učitelů i lobbingu klimatického vzdělávání, aby mělo větši prioritu, než je tomu teď,“ uzavírá.
Festival „Klima se mění – a co my?“ i debata Klimatická změna v příbězích se konaly v rámci projektu 1Planet4All, za finanční podpory Evropské komise.