Svědectví ze severozápadní Sýrie:  „Nejhorší věc, jakou si člověk může představit, je opustit svůj domov,

Svědectví ze severozápadní Sýrie: „Nejhorší věc, jakou si člověk může představit, je opustit svůj domov," říká Ahmad

5. 2. 2020

Útoky v severozápadní Sýrii pokračují, od 1. prosince 2019 se počet vnitřních uprchlíků zvýšil o více než půl milionu. Jedním z nich je Ahmad Abo Taher.

„Jsem Ahmad Abo Taher* a jsem z města Ariha v jižním Idlibu. Je mi 70 let a mám 7 dětí. Všichni jsme až dosud žili v našem městě. V posledních týdnech sílí letecké útoky na město [Ariha] a většina se děje v noci. Bylo to děsivé, nebylo poznat, kam přesně padají bomby. Jen slyšíte sanitky, jak jedou z trosek vyprošťovat zraněné. Minulý týden zaútočili na nemocnici. Přistálo to před naším domem a byl částečně zničený.

Už takhle dál nemůžeme žít. Se ženou jsme utekli do nedaleké vesnice k dceři a její rodině. O den později jsme se vrátili domů zabalit si nejnutnější věci a odstěhovali jsme se do města na severu Idlibu. Jen stěží jsme si vzali pár věcí, jako jsou matrace, koberce, oblečení a kamínka proti zimě. Nechali jsme tam většinu nábytku, všechno z ložnice, pokoje pro hosty a dokonce i z kuchyně. Půjčit si auto na převoz věcí nás stálo 75 000 syrských liber [1600 Kč]. Bílé přilby nás podpořily 45 000.

Dům, kde jsme žili, jsme si koupili jen před dvěma měsíci. Utratili jsme všechny úspory - 9 milionů liber (přes 200 000 Kč). Ztratili jsme všechno. Nemáme peníze, ani domov. Přišli jsme o nábytek, který jsme měli celý život. Moje děti, které také žily v Arize, také utekly a skoro nic si nevzaly, jen nějaký kufr. Naštěstí mně a manželce známí nabídli malý pokoj na vesnici nedaleko hranic s Tureckem.

Dvě moje děti a dcera s tchánem a tchýní si ve městě Idlib pronajali k úkrytu sklep. To místo je přeplněné, protože tam jsou rodiny s mnoha dětmi, všichni v dvoupokojovém podzemním bytě. Nemají jinou volbu. Moji synové žádné místo k pronájmu nenašli. I kdyby se jim to podařilo, nemohli by si to dovolit.

Ceny pronájmů s poptávkou raketově rostou. Můj zeť s bratrem druhý den jeli do vesnice poblíž Arihy, aby evakuovali rodiny a odvezli zavazadla. Přímo je zasáhl bombardér. Ten starší zemřel a můj zeť byl převezen s vážným zraněním do nemocnice. Umřel den na to a moje dcera ovdověla. Když jsem se to dozvěděl, byl jsem v šoku. Nemohl jsem nic dělat, jen brečet.

Díky bohu, že se s mými dětmi můžeme ukrýt ve sklepě a pod střechou. Spousta lidí, kteří museli uprchnout ze svých domovů nemohli najít úkryt a nemají stan, kde by mohli přečkat. Mnoho rodin sdílí domy se svými známými a příbuznými v severním Idlibu a ve venkovských oblastech Aleppa. Viděl jsem také spoustu rodin, které přečkávaly noc ve svých autech, aby ráno mohly pokračovat v cestě. Neustále hledají bezpečnější místo. Také jsem slyšel mnoho příběhů, jak lidé trávili noc venku. Situace v Idlibu a na venkově je nepředstavitelná a každým dnem se to zhoršuje. Zvuky ostřelování a leteckých úderů jsou opravdu děsivé, i když jsou třeba daleko. Nevím, co přijde, ale mohu říct, že věci se zhoršují a nevypadá to, že by se situace měla zlepšit. Nejhorší věc, jakou si člověk může představit, je opustit svůj domov."

* jméno je kvůli bezpečnosti změněno 

V severozápadní Sýrii zuří humanitární katastrofa

V prosinci eskalovalo násilí, v lednu a únoru 2020 útoky nepřestávají. Více než 586 000 lidí uteklo z jihu provincie Idlib a ze západního Aleppa směrem na sever.

Idlib býval v Sýrii znamý jako “Zapomenuté město”. Teď se o něm mluví v souvislosti s téměr 9 let trvající válkou. Stal se totiž útočištěm pro mnoho lidí, kteří museli uprchnout ze svých domovů z jiných částí Sýrie (hlavně z Aleppa, východní Ghúty, Homsu nebo z Dará) kvůli krvavým bojům nebo proto, že území po vojenské porážce připadlo vládním silám.

Do Idlibu se přesunuly stovky tisíc lidí

Civilisté jsou dnes v Idibu uvězněni jako v pasti, zatímco na ně útočí syrská vláda a ruské vojenské síly. Od 1. ledna 2020 podle OSN zemřelo v bojích v Idlibu více než 180 civilistů, včetně 60 dětí a 27 žen. Člověk v tísni spolu s dalšími sedmi humanitárními organizacemi požaduje, aby všechny strany konfliktu přestaly útočit na civilní obyvatelstvo a infrastrukturu.

Lidé z Idlibu a Aleppa teď mají jen málo možností, co dělat. Mohou zůstat a riskovat své životy. Nebo se můžou pokusit znovu utéct dál na sever, do bezpečnější oblasti kolem Eufratu. Každým dnem je tam více a více lidí.

Situaci na místě zhoršuje zima a také devalvace Syrské libry. Základní potraviny se kvůli tomu stávají nedostupným zbožím.

Spousta lidí už opustila domov několikrát. Každý další útěk dělá rodiny a komunity zranitelnějšími. Nutně potřebují humanitární pomoc.

Podívejte se na video, které jsme natočili v prosinci 2019 v táboře, kde přežívají vnitřně vysídlené rodiny


Jak v oblasti pomáhá Člověk v tísni?

Člověk v tísni v provincii Idlib pracuje téměř 8 let. Když v prosinci začala sílit ofenzíva syrské armády, soustředili jsme se na pomoc lidem na útěku. Po důkladném zjišťování potřeb jsme lidem v Idlibu a Aleppu rozdali 3146 potravinových balíčků, 5902 grantů a 3300 hygienických balíčků, které obsahují ručníky, mýdlo, pastu, šampón, lavor nebo prací prášek.

Pomoc jsme nerozdávali najednou, abychom zajistili, že se dostane i na nově vysídlené rodiny. Do těchto oblastí přijíždí stále nové. I přes mnohé výzvy jsme nepřestali pomáhat lidem na severu Sýrie a plánujeme zde lidem rozdat dalších 2840 grantů a 3000 potravinových balíčků. 


Pozorně sledujeme bezpečnostní situaci a oblasti u severní hranice s Tureckem, do kterých vnitřně vysídlení lidé odchází. Díky tomu doručujeme pomoc těm, kteří to nejvíce potřebují.



Okamžitá pomoc
Darovat pravidelně



Autor: People in Need