Taktika „mrtvého brouka“ se nevyplácí
Publikováno: 21. 6. 2016 Doba čtení: 3 minuty
V rámci poskytování našich služeb se setkáváme s nejrůznějšími pochybnými praktikami, v jejichž důsledku hrozí lidem potýkajícím se s životními těžkostmi ztráta bydlení. Často se v příbězích objevuje bezmezná důvěra k nejbližším (té jsme věnovali např. i kapitolu v naší publikaci Obezřetnost se vyplácí). V nedávné době jsme na Domažlicku zaznamenali další příklad, kterým bychom chtěli před možnými dopady rizikového chování varovat.
Příběh začíná v jedné menší obci, kde sedmdesátiletí manželé vlastnili domek. V tom také bydleli. Jejich syn byl zadlužený a nevěděl si se svou situací rady. Pro pomoc se obrátil na společnost JM Grand Credit, která mu poskytla opravdu vypečenou radu. Tato firma „pomáhala“ lidem, kteří vlastnili nemovitost a zároveň byli zatíženi exekucí.
„Syn nejprve dotlačil rodiče k podpisu smlouvy o prodeji domku. Jak následně konstatoval soud, syn je uvedl v omyl tím, že jim zalhal, že podepisují pouze zástavu,“ vysvětluje začátek příběhu Olga Džulajová, naše regionální poradkyně. Kupujícím byla studentka, kterou následně soud označil za tzv. bílého koně. Ta si vzala na nemovitost hypoteční úvěr, ze kterého byla vyplacena provize pro zmíněnou společnost a pro ni samotnou. Primárně pak tyto peníze posloužily k vyplacení pohledávek zadluženého syna. Splátky za úvěr měl dále platit syn, ten však vzhledem ke své finanční situaci nic neplatil. „Nová majitelka začala po seniorech vyžadovat nájem a celá záležitost skončila u soudu žalobou na vyklizení,“ vysvětluje Olga Džulajová.
Soud konstatoval, že ve věci prodeje domu šlo o „simulovaný právní úkon, jehož cílem bylo získání hypotečního úvěru“ a přiznal vlastnictví manželům. Firma JM Grand Credit, která byla s případem spojena, byla už v době projednávání případu soudem v insolvenci a její praktiky byly prošetřovány policií.
„Chybou z neznalosti bylo to, že manželé po rozhodnutí soudu nepožádali o změnu majitele v katastru nemovitostí. Tam tedy zůstala informace, že vlastníkem nemovitosti je stále ona studentka. A protože nebyl daný úvěr řádně hrazen, byla na slečnu záhy uvalena exekuce a nemovitost byla v rámci dražby prodána“ shrnuje další pokračování příběhu naše poradkyně a doplňuje, že nemovitost získal nový majitel, za ani ne poloviční odhadní cenu. Nyní má v úmyslu dům prodat.
„V současné době jsou jen omezené možnosti, jak se mohou manželé bránit. Navíc z nich cítím rezignaci a neochotu se celým případem dále zabývat,“ konstatuje Džulajová, kterou mrzí, že celé situaci šlo zabránit, pokud by se začala řešit včas. Manželé ji však kontaktovali příliš pozdě. „A platí to dnes a denně - dostanou-li se lidé do problémů, často volí taktiku tzv. ´mrtvého brouka´, nechávají věci plynout a svou situaci aktivně neřeší. To ale zpravidla není nejšťastnější řešení. Postavit se k celé věci čelem, nezavírat oči a vyhledat odbornou pomoc – to je nejrozumnější strategie, kterou může člověk, který se ocitl v podobné situaci, zvolit. Pak je leckdy možné situaci zachránit a předejít mnohým průšvihům,“ doplňuje Džulajová.
Vedle varování dalších lidí před rezignací na řešení vlastních problémů se naše poradkyně zamýšlí i nad jednáním aktérů celého případu. „V tomto případě zůstává otázkou, zda je více alarmující praxe firmy JM Grand Credit a fakt, že vedle ní existují jen na českém trhu desetitisíce podobných společností, které využívají svízelné situace lidí, jejich neznalosti a nouze ke svému prospěchu a obohacení, nebo tomuto principu velmi podobné predátorské jednání a klam z řad vlastní rodiny,“ uzavírá Olga Džulajová.
