To je posun!
Publikováno: 20. 9. 2018 Doba čtení: 2 minuty
S paní Novákovou jste měli možnost se seznámit v předchozím článku, ale to není vše, co bychom mohli a chtěli sdělit o naší spolupráci. Společně pracujeme na řešení různých životních situací téměř půl roku. Za tu dobu uběhlo mnoho času a také mnoho společných setkání a telefonátů.
Řešili jsme problémy s bydlením, hledali jsme lékaře, vyřizovali jsme osobní doklady, žádali jsme o příspěvek na bydlení, stále řešíme problém s bývalým poskytovatelem internetu, který paní Novákové nechce vrátit peníze, zažádali jsme o SIPO, které paní Nováková dosud neznala, protože nikdy nebydlela v klasickém nájemním bydlení jako dnes a v neposlední řadě požádáme o kartu ZTP, aby mohla snadněji uplatňovat svůj oprávněný zájem jako zdravotně postižená osoba. Je toho jednoduše dost.
Lze říci, že s přibývajícím časem společného řešení běžných životních situací, také roste schopnost řešit určité osobní záležitosti vlastními silami, což je v podstatě cílem sociální práce s jednotlivcem. Paní Nováková vždy potřebovala trochu postrčit, ukázat jak se to dělá, být s ní v okamžiku, kdy musela něco řešit samostatně a také být na telefonu.
V současné době se paní Nováková výrazně posunula vpřed. Už to není ta „zakřiknutá“ paní, která neví kudy kam, ale sebevědomá žena, která se umí postarat sama o sebe. Asi nejzásadnější změnou v životě u ní je, že si sama našla práci a ještě k tomu zvažovala několik nabídek. Mohla pracovat jako uklízečka na poště, uklízečka kancelářských prostor nebo jako pomocná síla v pekárně, vše na částečný úvazek. Ale i s tím potřebovala pomoci ve smyslu: „Chci znát Váš názor, co je pro mě nejlepší varianta a pak se rozhodnu“. Paní Nováková si vybrala, variantu nejméně výhodnou a přesto tu nejlepší z možných. Pracuje na částečný úvazek v pekárně, kam musí denně dojíždět, ale pracuje tam se svými přáteli, které poznala již za pobytu v sociálním zařízení pro osoby s duševním postižením.
Co to pro paní Novákovou znamená? Už není sama, necítí se sama, nemusí být jen v kontaktu přes sociální sítě nebo telefon, ale vídá a potkává mnoho lidí v režimu, který my ostatní považujeme za samozřejmý, ale pro lidi se zdravotním postižením duševního charakteru je takový způsob života velmi vzácný.
Při poslední konzultaci během řešení dosud otevřeného problému sama potvrdila, že se cítí dobře a že běžné záležitosti v životě dokáže řešit sama. Což dokazuje i snížený počet telefonátů mnohdy i s banálním obsahem. Stále existují a budou existovat problémy, které budou pro paní Novákovou obtížně řešitelné, a nadále bude potřebovat naši pomoc, ale nikdy jsem neměl pocit, že by paní Nováková byla zcela závislou na našich službách.
